Německo má vládu, ale její pilíře spolu soupeří
Počínaje středou má Německo opět regulérní vládu opírající se o parlamentní většinu. Za téměř sedmdesát let existence Spolkové republiky nebylo nutné tak banální větu zdůrazňovat. Dnes tak činíme proto, že ji lze vyslovit až 170 dnů po volbách. Ale důležitější je jiná věc. I když to trvalo na německé poměry rekordně dlouho, i když to Angelu Merkelovou zavedlo do slepé uličky jednání o „koalici Jamajka“ (konzervativci – liberálové – Zelení), i když se opakování velké koalice leckomu nelíbí, vše proběhlo podle ústavy, pravidel a zvyklostí. Ústavu nebylo nutné napínat zátěžovými testy ani ji interpretovat tvůrčími způsoby. Merkelová byla kancléřkou do zářijových voleb, byla jí po nich a zůstane jí i nadále, čímž vyrovná rekord Helmuta Kohla (1982–1998).
Fakt, že Německo má opět řádnou vládu, ovlivní leccos. Už to, že u nás přijde dvojice Andrej Babiš a Miloš Zeman o část svého alibi pro sáhodlouhé vytváření vlády s důvěrou. Až dosud mohli říkat, že nejde o nic zvláštního, když v Německu to trvá ještě déle. Ten argument nyní odpadá. Ostatně prezident Zeman už před týdnem v televizi řekl, že z toho „začíná být nepatrně nervózní“. Ale to je jen náhodný souběh událostí.
Jenže náhodným souběhem není německo-francouzský tandem v čele Evropské unie. Emmanuel Macron mohl půl roku vystupovat tak trochu jako nový Napoleon, který reprezentuje Evropu (třeba při své návštěvě v Číně). Teď už bude muset brát více ohledy na Německo.
Ale to nejzásadnější kvasí uvnitř německé vlády samotné. Je to již třetí velká koalice ze čtyř vlád Merkelové. A oba její pilíře u voličů ztrácejí. Ti v trvající velké koalici vidí to, čemu Němci říkají Alternativlosigkeit a Anglosasové no-choice politics. Prostě fakt, že není na výběr, a ať volíte jakoukoliv tradiční stranu, dostanete ve vládě totéž, tudíž je lepší volit alternativu, tedy Alternativu pro Německo. CDU i SPD to vědí z čísel sociologů. Už proto je jasné, že neméně než spolupracovat si budou ve vládě i konkurovat. Uvidíme.
LN, 14.3.2018