Zdraví Mahmúda Abbáse se zhoršuje a sílí boj o nástupnictví
Ačkoli to palestinská samospráva popírá, podle řady věrohodných zpráv se zhoršuje zdravotní stav jejího předsedy Mahmúda Abbáse – dokonce mu v úterý telefonoval egyptský prezident Abd al-Fattáh Sísí a přál mu brzké uzdravení. Abbás má slabé srdce a údajně i rakovinu žaludku. Za dva týdny oslaví 83. narozeniny a všechno nasvědčuje tomu, že jeho třináctiletá vláda se chýlí ke konci. Mezi palestinskými politiky tak sílí boj o nástupnictví a Izrael se bojí zhoršení bezpečnostní situace na Západním břehu, i když spolupráce s palestinskými bezpečnostními složkami zatím pokračuje bez problémů.
Abbás se necítí dobře, pracuje méně a podle svých kolegů je stále prchlivější. Nemocí lze vysvětlit i jeho neúměrně prudké reakce na kroky Donalda Trumpa a jeho uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele. Abbás zahrnul Američany urážkami, přerušil s nimi styky a zavrhl jejich chystaný mírový plán, třebaže ho neviděl. A tento týden na zasedání Revoluční rady svého hnutí Fatah prohlásil, že z tradičních palestinských požadavků nesleví, protože „nechce odejít jako zrádce“.
Abbás zastává hned tři vysoké funkce – kromě předsedy samosprávy, jímž byl v roce 2005 zvolen jen na čtyři roky, stojí i v čele Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) a hnutí Fatah. Právě na jeho schůzi teď vůbec poprvé projevil ochotu potvrdit jako svého nástupce výkonného místopředsedu Mahmúda Alúla, byť jen na přechodnou dobu.
68letý Alúl má Abbáse v případě demise či úmrtí zastupovat tři měsíce v čele Fatahu i samosprávy. V této druhé funkci to sice měl podle palestinského zákona být předseda parlamentu, ale protože tím je člen Hamásu Azíz Dwaík, Fatah tento týden nařízení „upravil“ ve prospěch Alúla. To ale neznamená, že samosprávu povede natrvalo – do tří měsíců se mají konat volby a Alúl je zdaleka nemusí vyhrát. O nejvyšší funkci bude usilovat nejméně deset politiků a boj bude nejspíš krvavý.
Mahmúd Alúl patří k radikálnějšímu křídlu Fatahu, jak napovídá i jeho přezdívka Abú Džihád. Už koncem šedesátých let si odpykal tři roky za terorismus v izraelském vězení a v osmdesátých letech bojoval proti Izraeli v řadách OOP v Libanonu. Dnes stejně jako Abbás odmítá Spojené státy jako nestranného prostředníka mírových jednání. Je to dlouholetý aktivista, který sdílí Abbásovy názory, postoje i přístup vůči Izraeli, takže jeho vedení by mírovou smlouvu nepřineslo o nic víc než to Abbásovo. Aspoň už nepodporuje ozbrojený boj. Izrael ani Amerika by však jeho vítězství neuvítaly.
Arabské země jako Egypt, Jordánsko, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty by v čele samosprávy nejraději viděly Abbásova úhlavního nepřítele Muhammada Dahlana. Emiráty, kde dělá poradce korunního prince, mu dokonce tento týden povolily založit novou politickou stranu, aby se mohl zúčastnit palestinských parlamentních voleb, až se budou někdy konat. Dahlan má dobré vztahy i s teroristickým Hamásem v Gaze a těší se značné podpoře na Západním břehu. Mahmúd Abbás ho však jako svého nejnebezpečnějšího soupeře vyhnal do exilu. Tento týden se navíc samospráva stala členem Interpolu a chce usilovat o jeho vydání, což by mohlo Dahlanovy politické ambice zmařit.
Jeho největším protivníkem je Džibríl Radžúb, který má silné postavení jako generální tajemník Ústředního výboru Fatahu a rovněž stojí v čele Palestinské fotbalové asociace. Je Abbásovým důvěrníkem i hlásnou troubou jeho postojů, takže ani vítězství Radžúba by nevedlo ke změně. Má katastrofální vztahy s Egyptem, který ho vloni dokonce vyhostil ze země. Řada analytiků je přesvědčena, že hlavní bitva se odehraje právě mezi ním a Dahlanem.
Je tu také Marwán Barghutí, který je nejoblíbenější mezi obyčejnými Palestinci, ale odpykává si doživotí v izraelském vězení a jeho propuštění není pravděpodobné. K dalším politikům, kteří se považují za nejvhodnějšího Abbásova nástupce, patří Saíb Irikát, hlavní mírový vyjednavač, který ochotu k míru nikdy neprojevil; bývalý ředitel zpravodajských služeb Taufík Tiráwí, synovec Jásira Arafata Násir Kidwa a další. Někteří uchazeči o nejvyšší post mají na Západním břehu Jordánu své vlastní milice, což zvyšuje hrozbu ozbrojených střetů.
Podle zdrojů Fatahu dává Abbás osobně přednost řediteli zpravodajských služeb Mahmúdu Farádžovi. Ten by byl nejpřijatelnější také pro Izrael a Spojené státy, protože je relativně umírněný a osvědčil se jako výkonný bojovník proti terorismu.
Ať už dramatický boj o palestinské nástupnictví dopadne jakkoli, optimismus není namístě, protože v palestinských řadách neexistuje žádná vstřícná osobnost podporující kompromisy v mírovém úsilí. Ani nemůže – kdyby se někdo něčeho takového odvážil, Palestinci by ho označili za zrádce a dlouho by naživu nezůstal.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus