Takto nic neříkající titulek přisuzuji černošské zákonodárkyni Maxine Watersové, už víc než třicet roků ve washingtonském Kongresu údajně reprezentující a prosazující zájmy svých voličů, adresou v jedné z pramálo přitažlivých čtvrtí v nekonečně rozlezlé metropoli Los Angeles. Dotyčná politická postava ale nebydli v tak nevábné končině, dává přednost značně noblesnější adrese.
Nikdy netrpěla zábranami svádět nedostatky svého volebního obvodu na někoho či na něco jiného. Poněvadž tam značné množství jejích oveček holduje omamným jedovatým substancím, není to ovšem jejich vlastní odpovědnost, ale především vina CIA - washingtonské špionážní centrály. Federální a státní orgány pídí po velkoobchodníku s kokainem, jmenuje se James Prince a je to přítel manžela zákonodárkyně Watersové už od dětství. Tento její volební obvod charaterizuje trvalá nezaměstnanost, chudoba a řádění mladých kriminálních gangů.
Tato dotyčná dáma se o republikánech zásadně vyjadřuje jako o nepřátelích. To nejsou kolegové a kolegyně zasedající v tomtéž Kongresu v oficiální snaze vymýšlet a realizovat lepší, schopnější formy vládnutí. Když z roce 1992 v Los Angeles vypukly riots (“shluk, povyk, srocení, výtržnost, povstání, pozdvižení, vzbouření“), tato zákonodárkyně událost přetlumočila na rebellion (“povstání, vzpoura“) a na své heslo „No justice, no peace“ - neboli „bez spravedlnosti nebude míru“.
Nikdy netrpěla nedostatkem výmluv, omluv za počínání takovych oveček. Což se vztahuje na přestřelky trvající celý dlouhý víkend, rabování a zapalování všemožného okolí (arson orgy), což je charakterizováno jako „a spontaneous reaction to a lot of injustice and a lot of alienation and frustration“.
Na nedávném pochodu ve Washingtonu tato kongresová dáma prohlásila: „Nevážím si tohoto prezidenta. Nevěřím tomuto prezidentovi. On nepracuje v nejlepším zájmu amerického lidu. Budu bojovat každý den, až bude dosaženo jeho impeachment.“
V roce 1973, Joanne Chesimard, bývalá příslušnice Black Panthers neboli Černých pardálů, zastřelila policistu (New Jersey state trooper) s následkem jejího odsouzení na doživotí, což zpusobilo značné rozhořčení v kruzích, k nimž patřil Martin Luther King, s vysvětlením, že byla pronásledována za své úsilí ve prospěch lidských práv.
Této vražedkyni se podařilo upláchnout na Castrovu Kubu, kde dodnes setrvává a Castro, jakož i jeho následovníci ignorují požadavky Washingtonu o její vydání. Nic takového se neudálo za Obamy a nelze předpokládat jiné optimistické vyřešení za nynějšího prezidenta Trumpa.
Neúnavná Maxine Watersová stále zdůrazňuje, že nepřestane usilovat o Trumpův impeachment - čili řešení, které se v historii USA ještě nikdy nezdařilo.
Začínáme se ale dočítat o eventualitě případného použití 25. ústavního dodatku, o čemž se uvažovalo už za prezidenta Dwighta Eisenhowera, poté, co utrpěl infarkt, závažný srdeční případ.
Po zavraždění J.F. Kennedyho, prezidentskou přísahu složil dosavadní viceprezident L.B. Johnson.
- - -
Před zavražděním Lincolna se vyskytovaly oprávněné obavy, že milovaný Abraham v Bílém domě trpěl četnými psychickými neduhy. Podobné pocity pronásledování prožíval pak nejeden následovník v nejvyšší funkci.
Doba nynějši, útoky neutuchají, se zdůrazňováním hříchů vulgárně materialistických (např. vyhýbání se daňové povinnosti), Trumpovi je připisována hamižnost, taktéž prý jeho posedlost ženským vábením. V neporovnání ale s dychtěním jeho předchůdce Billa Clintona, realizátora hříšných záměrů.
Začala pronikat různá obvinění se zahraničními konexemi., dokonce čpící obviňováním z velezrádných úmyslů směrem na šírou Rus. Fáma, že Trumf obdržel odměnu půl milionu dolarů za proslov učiněný v Moskvě. Jenže tím řečníkem a přijemcem šlechetné odměny nebyl Trump, ale Clinton, a to nejedenkrát.
Příkladů tohoto žánru, spolu s nikoliv přehlédnutím množstvím odměny, je k dispozici pořádné množství. V televizi jsem zahlédl trio poněkud korpulentnějších matron, rovněž zákonodárkyň politicko-korektního afro-amerikého přibarvení, taktéž se domáhajících odstranění zásadně neakceptovatelné hlavy státu.
- - -
Porozhlédněme se po latinsko-americkém kontinentu. Do většiny oněch států jsem nahlédl, aniž bych se ale ve většině příliš vyznal. Rozlohou rovnající se aspoň polovině kontinentu je ovšem Brazílie a tím druhým nejznačnějším je Argentina. Sice sousedé, ale po větší část dvacátého století daleko víc rivalové než partneři. Počet brazilského obyvatelstva je značně větší než argentinského, nikdy nebylo dosaženo druhu spolupráce jako francouzsko-německé v Evropě vzdor víc než dvěma vzájemným válečným utkáním. V padesátých letech autokrat Vargas proti Peronovi. Oba neústupní nacionalisté. V Brazilii hlavou státu se stala Dilma Rousseff, dcera bulharského přistěhovalce, v Argentině se prezidentem stal předchozí guvernér velerozsáhlé provincie Patagonia, a po jeho smrti žezlo převzala jeho značně spanilá vdova.
Nynější situace: V obou zemích vladaření žen skončilo neslavně. V Brazílii došlo k vystrnadění bulharské Dilmy cestou onoho impeachment, který se v USA nikdy nepovedl a tuze pochybuji, že by se mohl za nynějšího prezidents zdárně uskutečnit. Předchozí argentinská prezidentka příliš sázela na spolupráci s Chavézovou Venezuelou. Ta bývala tou nejbohatší zemí celé Latinské Ameriky. Tou nyní již zdaleka není.
Neodolám ocitovat ze stati Johna Stossela, z názvem „Chomsky’ Venezuela Lesson“ (Townhall, 12.6.2017): „Ty americké celebrity, které velebily venezuelskou ´lidovou revoluci´, není jim to nyní trapné? Připustí, že se mýlili?“
„Ne,“ odpověděl lingvista a politický mudrc Chomsky, „měl jsem pravdu.“
Hollywoodská hvězda se setkala s Chavezem několikrát a tvrdila, že dotyčný docílil „neuvěřitelné věci pro 60 procent velmi chudých lidí“.
Oliver Stone, tvůrce filmu, který fawned (“podlézal, lichotil, vtíral se“)
Chavezovi a latinskoamerickému socialismu, s ním šel v Benátkách na premiéru filmu.
Michael Moore chválil Chaveze, že odstranil 75 procent chudoby.
Ve Venezuele Chavez umřel a jeho pokračovatel Nicolas Maduro se postaralo extrémní chudobu.
The Economist, „Miami vice“, 18.1.2017: Americké ministerstvo financí
označilo venezuelského viceprezidenta Terecka El Aissamiho za prominentního drug trafficer. Je to multimilionář, s výtečnými konexemi s gangy v tomto druhu podnikání s jedovatými omamnými substancemi. V Miami vlastní tři byty v komplexu Four Seasons a velice zdůrazňuje svou oddanost socialismu. Chavez ho povýšil na ministra vnitra, stal se šéfem vlastní špionážní agentury a ve věku 42 roků byl povýšen na Madurova viceprezidenta.
Chomsky se spolu se Stonem vyjádřil, že „Venezuela dosáhla pozoruhodnou redukci chudoby.“
Což tedy ve státě, kdysi tím nejbohatším na celém kontinentě.
Inflace dosáhla několikatisícové výše.
Ještě tato maličkost: The New York Times, 5. července 2017, čili jedenden po národním svátku, v New York City, ve služebnín vozidle seděla již 12 roků sloužící policistka Miosotis Familia. K jejímu vozu přišel Alexander Bonds, věk 34 roků, momentálně na svobodě, poté co odsouzen za loupež v Syracuse, N.Y. V autě sedící policistku zastřelil. Její partner stačil z vozu uniknout, pustit se do pronásledování a úspěšně ho odstřelil.
KONEC