IZRAEL: Válka s mloky
Jsou roztaženi široko daleko. Vládnou íránskému lidu, přímo či nepřímo zasahují do poměrů v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu. Íránští ajatolláhové a jejich politický vliv a vojenská přítomnost. Chovají se jako Čapkovi mloci.
Americký stíhací letoun F-16 (ilustrační foto, zdroj: web Pixabay)
Jen pošetilec by se před nimi neměl na pozoru. Zejména, když je má za humny. Mít za humny někoho, kdo vám vyhrožuje likvidací znamená, že se musíte mít na pozoru. Není-li tomu tak, chováte se jako pošetilci. Jako Chamberlain, který věřil iluzi o tom, že Hitlera lze ústupky uspokojit, byť by ty ústupky, hanebné ústupky, měly podobu mezinárodní dohody. Jako všichni stoupenci moderního appeasementu.
Ptají se v diskusích čtenáři internetových stránek, proč Izrael po sestřelení íránského dronu nad svým územím bombardoval armádní pozice v Sýrii. Nejen základny tamních vládních vojsk, ale také jednotek ajatolláhovského režimu.
Protože Íránci v Sýrii – to jsou novodobí mloci za humny Izraele. Každá, sebemenší provokace z jejich strany vyžaduje tvrdou odvetu. A Syřané jsou totéž v jiném odstínu zelené.
Prý stačilo, tvrdí někteří, dron sestřelit a situaci následnou operací víc neeskalovat. Je to hluboký omyl. Právě to by Írán vojensky usalašený v Sýrii považoval za slabost. Tak jako je dodnes mnohými považováno za slabost, že Izrael během První války v Zálivu vojensky nezareagoval na agresi Iráku proti svému území, která měla podobu desítek scudů. Byla to slabost v zájmu vyššího cíle: zachování protisaddámovské koalice. Přiznám se: jakkoli jsem to tehdy „politicky“ chápal, dodnes z toho mám pocit, že Izrael byl dotlačen k něčemu, co je bytostně cizí jeho vojenské doktríně, kterou musel přijmout po zkušenostech z Války za nezávislost 1948-1949. Málo platné, území židovské republiky je příliš malé na to, aby si mohla dovolit sebemenší vojenské zaváhání. Děsivá zkušenost z první fáze jomkupirské války 1973 je dodnes živou výstrahou. S dovětkem: Nikdy více!
Izrael v sobotu 10/2 dal svým nepřátelům jasně najevo, jak se věci mají. Po každé provokativní akci bude následovat tvrdá a nekompromisní reakce. Zlu se nesmí ustupovat. Jeden čtenář v diskusi na mém blogu pojednávajícím o íránském dronu napsal:
Příliš krátkozraké myšlení. Silou nelze nic vyřešit.
Další hluboký omyl. Jak jinak „vyřešit“ Hitlera než silou? Byl snad „vyřešen“ Mnichovskou dohodou a naším bezprecedentním ústupkem? NIKOLI! Dosadíme-li za německého Hitlera jiné soudobé „Hitlery“, musíme na druhou stranu rovnice položit – ano, sílu. Co jiného? Jak se chcete s někým, kdo neuznává vaši existenci a usiluje o vaše bezživotí, na čemkoli domluvit? Tím neříkám, že má být vybombardován ajatolláhovský Írán nebo Kimova Severní Korea. Ale jakékoli agresivní choutky, byť by šlo „jenom“ o dron, je nezbytné tvrdě ztrestat. Silou a bezodkladně.
***
Podle izraelského serveru Ynetnews byly cílem izraelské odvety po likvidaci izraelského dronu tyto vojenské cíle na syrském území:
Íránské
- letecká základna Mezzeh. Íránští „poradci“ z Revolučních gard tam působí jako supervizoři dodávek vojenského zařízení z Teheránu do Damašku a odtud dále pro Hizballáh do Libanonu.
- letecká základna T4 60 km východně od Palmýry. Zde sídlí letecké jednotky íránských Revolučních gard.
- zbrojní sklad Jabal Mana východně od Al Kiswahu. Je kontrolován íránskými silami.
- vojenská základna Tel Abu Thaalab jižně od Damašku. Využívána je íránskými jednotkami.
Syrské
- protiletadlové baterie v pohoří Kalamun
- základna elitní syrské Republikánské gardy jižně od Damašku
- základna 156. divize severně od města Daraa
- základna 157. divize v okolí města Izraa
- zbrojní sklady u Damašku
- vojenská základna Al Dimas
- vojenská základna Madaya
Snad si Syřané a jejich spojenci budou pamatovat, že podobné provokace - jako ta s íránským dronem 10/2 - se jim nemohou vyplatit. My zase nezapomeňme, že v tom regionu se vede válka. Opravdová.