Rychlost, s jakou se rozpadá představa o nikdy nekončící vládě Mutti Merkel, je neuvěřitelná. To, co se zdálo jako neměnné, politika v Evropě vše ovládajícího Německa, se hroutí.
Jak se změnila Evropě a Evropská unie pod vládou Merkelové, která vládla od počátku silně despoticky, bez ohledu na politiky kolem sebe a jiné národy v Evropě?
V prvé řadě v Německu prakticky zmizela středopravicová politika, jak ji po desetiletí presentovala CDU. A samotná „strana a vláda Angely“ se změnila v levicovou, jakoby liberální (ve smyslu, jak ji chápou v USA), ve skutečnosti však téměř totalitní politiku s maskou vzorové demokracie. Ukázalo se, že enderáckou svazačku ani přemalování na kancléřku sjednoceného Německa vnitřně nezměnilo.
Její vláda se prakticky kryje se zavedením eura, které začalo jako virtuální měna k 1.1 1999 a do oběhu šlo v praxi k 1. 1. 2002. V té době se Německo pod krycí maskou „Merkozy“, tedy dvojice Markelová a Sarkozy, stalo praktickým vládcem Unie. Vedení EU bylo obsazeno spolupracujícími levicovými a marxistickými proněmeckými politiky, jako maoistou José Manuelem Durão Barrosem, jenž byl později vystřídán Jeanem-Claudem Junckerem . Dále byl Hans-Gert Pöttering vystřídán Martinem Schulzem - německým socialistou, kterého velká část obyvatel Evropy považuje za skrytého nacistu. Herman Van Rompuy byl vystřídán marxistou Donaldem Tuskem atd. atd.
Pod vedením Německa, a tedy Angely Merkelové, se Evropská unie stala také silně protiamerickou, a to nejen dnes za Trumpa.
Merkelová se stala poprvé kancléřkou v takzvané velké koalici CDU/CSU a SPD 22. listopadu 2005. Zavedením eura, která sama propagovala, se rozkolísala celá ekonomická soustava Unie. Německo výrazně bohatlo, část starých států Unie ekonomicky sice ztrácela, ale nepříliš výrazně. Jižní evropské státy - Itálie, Španělsko, Portugalsko a Francie - se však propadly do recese a Řecko do dluhové spirály.
Jak Německo bohatlo, zvyšovalo se stále zadlužení jiných států Unie. Itálie a Francie mají dnes prakticky nesplatitelné dluhy a jsou drženy před ekonomickým krachem uměle. Hlavně německými bankami, které na tom bohatě vydělávají.
„Pomoc“ Unie přistoupivším východním státům se změnila v mimořádně silné vykořisťování. S výjimkou České republiky u všech těchto států (včetně bývalé NDR) došlo k mohutnému odchodu kvalitní pracovní síly a vzdělaných vrstev obyvatelstva. Jistě, že toto nezpůsobila osobně Merkelová, ale její styl vlády to výrazně podpořil. Výsledek této politiky je rozdělení obyvatel Unie, kdy vykořisťovaný východ je ekonomicky postaven do role toho, kdo Západ a hlavně Německo nikdy nemůže dohnat. Tato věc se stala výrazným negativním politickým činitelem v EU, za kterou bude nutno již brzo zaplatit.
Ekonomickým a politickým šílenstvím se stala merkelovská politika Energiewende. Pod nesmyslnou záminkou a politickým tlakem rozhodla koaliční vláda Angely Merkelové (CDU-CSU a SPD) o okamžitém uzavření 8 ze 17 německých jaderných elektráren. S plánem odstavit zbylá zařízení do roku 2022. Byla zahájena nesmyslná a neekonomická výstavba statisíců větrných a fotovoltaických elektráren. Tím bylo nutno nechat běžet dále daleko více uhelných elektráren coby rezervních zdrojů energie.
Následné přetížení rozvodné soustavy, s bezohlednými dopady na sousední státy, vyvolalo náklady v miliardách v ČR, Polsku, Rakousku i u dalších sousedů Německa.
Podpora bizarní zelené levicové ideologie zničila skutečnou cenu elektrické energie a zvedla její cenu. To poškodilo celý evropský průmysl. Tomu německému byly tyto ceny z mimořádných zisků zaručených existencí eura dotovány. Čímž Německo opět získalo ekonomickou výhodu.
Zelené šílenství, podporované Merkelovou proto, aby přetáhla Zeleným voliče a nalákala ideologicky zpracovanou mládež, aby volila CDU a ona zůstala kancléřkou, udělala z té strany ve skutečnosti „tajnou“ zelenou stranu. Ovšem nic není zadarmo. A tak se dnes toto šílenství, například u exhalací z motorů automobilů, sneslo jako ekonomický mrak právě na německé automobilky. Podobně trpí i německý chemický průmysl a další odvětví. Po vyhlášení Merkelové utvořit s SPD v čele s nesnesitelným Schulzem novou koalici, odmítlo „ekonomické křídlo“ CDU kancléřku poslouchat. To ukazuje na doslova ekonomické zločiny, které Merkelová - podlézáním ekologickým fanatikům, a části ekonomicky nevzdělané a ideologicky zblblé německé mládeže - spáchala. A to nejen na německém průmyslu, ale na celém evropském průmyslu.
Merkelová zahájila také nevídanou islamizaci Evropy. Když svévolně zrušila všechna hraniční opatření a vpustila do Evropy miliony takzvaných „utečenců“. Z nichž velká část žádnými utečenci před válkou nebyla. Všechny ty, kteří přišli do Evropy bez dokladů, lze považovat nejen za ekonomické migranty, tedy nikoli uprchlíky, ale za islámskou invazi. Dnes už se ví, že jsou mezi nimi tisíce islamistů, jejichž cílem je dobýt Evropu. A zavést islám.
Za to bude jednou vystaven účet. A lépe Merkelové dnes, než našim dětem zítra. Pod přílivem arabských a afrických muslimských běženců se v podstatě rozpadá část států a území Evropy. Část Itálie, velké oblasti Belgie, Francie, Švédska a Německa jsou již malé „chalífáty“. Ale ani jedince, kteří přišli jen s představou, že budou v Evropě žít blahobytně, nedokáže Evropa uživit bez rozpadu vlastního sociálního systému.
Posoudíme-li chování a jednání kancléřky Merkelové, lze na ně použít Občanský zákoník. V jeho §159 je péče řádného hospodáře definována v části o orgánech právnických osob následovně:
„Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.“ (viz např. zde)
Rozpad Unie a její zaostávání za průmyslovým světem i za bývalými „rozvojovými státy“ a spotřebovávání generacemi vybudovaného majetku a kapitálu je dnes zřejmé. Projídáme vlastní budoucnost.
Další by pak mohl být paragraf trestního zákoníku, a to
§ 255 „Zneužití informace a postavení v obchodním styku“. A to pro s vědomím Merkelové předem připravené zákony, nařízení a příkazy vycházející z Bruselu na nátlak ekonomických skupin. Což tolerovalo a podporovalo a vynucovalo Německo.
odst. 1. Kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch neoprávněně užije informace dosud nikoli veřejně přístupné, kterou získal při výkonu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce a jejíž zveřejnění podstatně ovlivňuje rozhodování v obchodním styku, a uskuteční nebo dá podnět k uskutečnění smlouvy nebo operace na regulovaném trhu s investičními nástroji nebo na organizovaném trhu se zbožím, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
odst. 4 - Odnětím svobody na pět až deset let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.
Další je pak to, že na kancléřku by vzhledem k umožnění nekontrolované migrace, beztrestného příchodu statisíců neznámých osob, vyhlášením jejich nekontrolovatelnosti atd. mohlo být použito i ustanovení o vlastizradě.
Jistě má Německo i nějaký podobný zákon, jako je náš Trestní zákoník a jeho část o vlastizradě.
„Vlastizrada je trestný čin podle § 309 trestního zákoníku, který spáchá ten občan ČR, který ve spojení s cizí mocí (každý stát mimo Českou republiku) nebo s cizím činitelem (osoba, která sice není oprávněna jednat jménem cizího státu, ale má na politické dění v něm významný vliv) spáchá trestný čin rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312) nebo sabotáže (§ 314)“.
Domníváte-li se, že se to nemůže stát, mohu vám z vlastní zkušenosti sdělit, že může. Když jsem se narodil, byla zde „Tisíciletá říše“. Pak zmizela a její Vůdce spáchal sebevraždu.
V roce 1948 jsme měli demokracii a mysleli jsme si, že patříme k Západu. 25. února jsme zjistili, že jsme Stalinovi otroci. Mnozí vedoucí tohoto převratu se pak sami zanedlouho houpali na špagátě.
V roce 1968 se sen o „socialismu s lidskou tváří“ rozplynul v noci 21. srpna. Spadla klec.
Ale ještě na jaře 1989 seděli v křeslech všech různých evropských ústředních výborů komunistických stran všemocní soudruzi. A všude platilo „Ze Sovětským svazem na věčné časy!“ O rok později byli soudruzi rádi, že nedopadli jako Ceaușescu. A netrvalo dlouho a nebyla tady ani RHVP, ani Varšavská smlouva. A jen pro připomenutí k dnešnímu novinářskému blbnutí: Nebylo na to potřeba žádné referendum.
Jedno je jasné. I kdyby se ještě na chvíli podařilo Merkelové něco uhrát, definitivně končí. A s ní i éra totalitního levicového liberalismu, politické korektnosti a genderistického šílenství. Jo a obdivování homosexuálů.
Může pak ovšem nastoupit ještě něco horšího. A naši „pokrokoví politici“ a pomatení a zbabělí novináři se mezitím ze všech sil snaží nahnat lidi do náruče nějaké diktatury.
P.S. Myslíte si, že jsem se zbláznil a že se to nikdy nestane? No, vy, kterým je nad třicet let, co jste si mysleli 17. listopadu 1989, že se stane? Jako 99,9 % obyvatel Evropy a vlastně celého světa? A pak jsme nevěřícně koukali…