Již nám uplynul první měsíc v novém roce končícím pro Čechy tradičně významnou osmičkou. Zde za velkou atlantickou louží došlo k vývoji bez precedentu v celé americké historii. Tentokrát prezidentské vavříny získal Donald Trump, absolutní outsider, dřív nebažící po jakékoliv politické roli. Prezidentský předchůdce Barack Hussein Obama se napřed stal senátorem, posléze pak pobyl maximum osm roků v roli nájemníka Bílého domu ve vrcholné funkci, v níž se nikterak nevyznamenal.
Započala éra údajnéhö amatérského diletanta. Tu však odstartoval s úspěchy bez precedentu. Tak učinil s ujištěním svým odpůrcům, že přece my všichni jsme Američané a je ve společném zájmu úspěšné počínání státu a jeho hospodářského výkonu.
Dodržel řadu předvolebních slibů, zrušil mnohé tucty předpisů vydaných jeho předchůdcem a vskutku se podařil vzrůst ekonomiky o tři až čtyři procenta hned prvním Trumpově čtvrtletím počínaje. Prosadil odhlasování reformy daňového systému k prospěchu zejména méně úspěšných vrstev společnosti. Jistěže k nečekanému překvapení z hlediska slibů předchozího prezidenta Obamy došlo k Trumpově vylepšení všeobecného standardu, což se za předchozích osm let Obamova počínání nijak nedařilo. Totéž vylepšení se podařilo k prospěchu rostoucího hispánského živlu.
Veškerá media, z aspoň 90 procent se netají svou averzí k počínání a nepředpokládaným úspěchům nového vládnoucího teamu. O docílených úspěších se buď zmíní jen nevalnou marginální poznámkou, nebo o nich raději zcela pomlčí. Tak se například projevil senátor Charles Schumer, nynější vůdčí opoziční postava oslabené Demokratické strany, svým tvrzením, že hospodářský úspěch nenáleží Trumpovi, ale jeho předchůdci, který se o něj ovšem nezasloužil.
Trump se rovněž začal prosazovat na zahraniční scéně, svým vystoupením na konferenci ve švýcarském Davosu koncem měsíce ledna, kde ve svém projevu zdůraznil svou prioritu prosazovat zájmy amerického národa, aniž by ovšem mínil namítat priority mluvčích ostatních národů.
V domácím americkém prostředí se rozproudila energie donutit Trumpa k rezignaci, s důrazem na jeho údajné neschopnosti a údajně destruktivní počínání. Jako precedens je uváděn Rićhard Nixon, ten dosud zcela jediný někdejší přezident donucený k rezignaci v souvislosti s tehdejší aférou Watergate. Trump v nynější situaci odmítá učinit takový požadovaný krok. Značně početná skupina jeho nepřátel pokračuje v úsilí zahájit jediný legální způsob odstranit prezidenta procedurou známou jako impeachment.
Současně již Demokratickou stranou probíhá, z různých zdrojů značně financované, úsilí Hillary Clintonové, která dosud po prezidentské funkci nepřestává bažit. V této aféře převažují jména hlavních představitelů FBI, federální policejní služby s dřívější zaslouženou reputací politické neutrality. Vyšetřování dosud pokračuje, ve snaze strany Republikánů zveřejnit již získaná zjištění a dosud nezveřejněné podrobnosti.
Prozatím došlo k rezignaci prvního náměstka ředitele FBI Andrew MacCare, jehož manželka usilovala o zvolení do zákonodárného sboru. V tomto úsilí ji notnou finanční částkou, přesahující půl milionu dolarů, podporoval současný guvernér státu Virginia. V nynější vypjaté situaci došlo též ke zviditelňování jmen opozičních kongresmanů - Raul Grijalva (demokrat, stát Arizona) a Luis Gutierrez (demokrat, stát Illinois) zejména značně se angažující za prosazení amnestie ve prospěch ilegálních vetřelců na americkém území.
- - -
Největší událostí roku americké veřejnosti je zřejmě projev prezidenta k národu při příležitosti jeho projevu STATE OF THE UNION k oběma komorám Kongresu. Letos se tak stalo v úterý 30. ledna 2018. Prostornou halu zaplnili nejen zákonodárci, ale i členové Nejvyššího soudu v plném svém počtu devíti jurisprudentů. V první řadě též zasedli velící důstojnící branných sil - armáda, letectvo, námořnictvo, tzv. marines - námořní pěchota dobrovolníků, v historii se podílející na nebezpečném dobývání nepřáteli drženého území, zejména ostrovů.
V galerii usedli pozvaní hosté. Jediním oficiálním mluvčím byl nemalým množstvím zákonodárců nenáviděný Donald Trump. Jeho záměrem byl důraz na slovo AMERICA, jím opakovaném 82krát - důkazu, že všichni jsme příslušníky téhož národa. Týž pocit ale nevyjadřovala skupina zákonodárců strany Demokratické, především oznámivší svůj bojkot této letošní události s rekordně nejvyšší sledovaností v národě. Mezi nepřítomnými se blyštila nejen předpokládaná jména jako černoška Maxine Waters. Dostavila se velice bělošská, na privilegia luxusní privátní letecké přepravy přes kontinent zvyklá Nancy Pelosi, předchozí dlouholetá předsedkyně sněmovny, velmi se zviditelňující svou nenávistí vůči nynějšímu prezidentovi, též prosazující iniciativu vystrnadit Trumpa z Bílého domu,prozatím bez veliké pravděpodobnosti takového úspěchu.
Těchto každoročních událostí jsem se jako televizní divák zúčastnil už mnohokrát. Ale tentokrát jsme byl poprvé svědkem takového bojkotu - a to s dopadem nepřehlédnutelné nenávisti. Když například onen jediný prezidentský řečník oznámí přítomnost jednoho z republikánských kolegů, který se stal cílem teroristického útoku ve Washingtonu, který naštěstí přežil, a nyní byl svými kolegy vítán zpět, většina členů sněmovny povstala, tleskala. Nikoli však přítomní členové demokratické opozice. Taktéž i takové gesto při představování příslušníků rodiny, jejichž dvě mladičké dcery se staly obětí teroristického gangu původem ze středoamerické republiky Salvadoru, známého jako MS-13. Opoziční zákonodárci nepovstali k vyjádření respektu této rodině, nikterak příliš bělošské.
Totéž i v případě severokorejském, z opačného kouta světa: student, s křestním jménem Otto, byl pro neexistující přestupek odsouzen k dlouholetému žaláři. Pod značným mezinárodním tlakem došlo k jeho propuštění, načež pár dní poté zemřel. V galerii mezi pozvanými hosty též povstal severokorejský jednonohý uprchlík, berlí na pozdrav zamával.
Nejvíc mě fascinoval štíhlý elegantní mladík v uniforně příslušníka americké armády, s mnoha vyznamenáními na uniformě, to vše doprovázeno prezidentskou citací jeho zásluh. V bojích v Afghánistánu ztratil nejen obě nohy, ale i zrak, je slepec, mladý manžel, otec dítěte, které nikdy nemůže vidět. A nadále pokračuje ve své vojenské službě.
Tatáž trapná reakce - nereakce v opozičních řadách. Jeho obrovské zásluhy neoceněny, ignorovány.
Po události některé stanice vysílaly oficiální odpověď demokratické opozice. Jejím mluvčím byl mimořádně sličný mladík Joe Kennedy III s perfektním kádrovým zázemím - nejspíš syn z Kennedyho vlivného gangu, buď potomek JFK’s bratra Roberta nebo Teddyho, obou někdejších dvou senátorů. Bývalý prezident Obama kdysi pohlásil, že „rasismus je součástí naší DNA“. Ve svém projevu se nijak nezmínil o Trumpově významném výkonu v první roce v prezidentské funkci.
JFK nebýt osudem odsouzen k předčasnému konci své pozemské dráhy za okolností dodnes nepřesvědčivě vyřešených, za nynějších podmínek by nejspíš neuspěl se žádostí o přijetí do Demokratické politické strany, s jejíž existencí je kmen Kennedyů pevně spjat.
Mnoho záležitostí v tomto textu zůstalo nedotčeno - imigrace, vyřešení ilegality milionů vetřelců na na americkém území, rovněž status Jeruzaléma jako hlavního města státu Izraele, a mnoha dalších zásadních starostí.
KONEC