Neviditelný pes

SVĚT: Kdo se chová dětinsky

5.2.2018

Ó, Hospodine, dejž ať se v příštím životě – v tomto už to nějak domydlím co český pisálek – stanu americkým spisovatelem! Mohl bych namazat na papír jakoukoli povrchnost, a už by byl na světě mezinárodní bestseller, milionové náklady, překlady do desítek jazyků, literární ceny jedna za druhou… toho se nedožije autor lotyšský nebo slovinský (když už nechci klást za příklad českého), ani kdyby se jeho dílo samou moudrostí jen tak nadouvalo. Ale proč to píšu: se zpožděním jako obvykle se mi dostal do ruky výtisk týdeníku Reflex a v něm rozhovor s americkým historikem Timothy Snyderem pod titulkem „Východní Evropa se chová dětinsky“. Měl bych k němu co připodotknout.

Východoevropané – tedy především Češi, Slováci, Maďaři a Poláci - se dle názoru historika Snydera chovají dětinsky, jelikož se zdráhají přijmout větší počet uprchlíků (ne že by nepřijali vůbec žádného, to autor světového jména drobet přehnal). To na rozdíl od Němců, kteří – cituji – jich přijali obrovské množství v rámci prosazování zodpovědnosti… Nuže, jakožto německý občan a daní plátce bych věru nevěděl, v čem má spočívat ta zodpovědnost a za co; nekontrolovanému přílivu uprchlíků pak neotevřeli stavidla jacísi Němci, nýbrž sama o své vůli a bez konzultace s parlamentem paní kancléřka Angela Merkel, váhavě v tom následovaná tradičními partajemi, jako vždy neochotnými zabývat se něčím novým a nevyzkoušeným. Co se běžných, na vysoké politice nezúčastněných Němců týče, pozorují uprchlickou záplavu spíš s obavami, čím dál naléhavěji se dožadujíce jejího omezení, čemuž se ovšem dostalo titulu populismus. V německé společnosti tak proti sobě stojí lidový populismus a oficiální blažená nevšímavost, vytváří se a dál šíří trhlina mezi vládnoucími a ovládanými, což není právě dobrým znamením do budoucna. I jest otázkou, kdo si počíná dětinštěji: zda ten, kdo předvídá svízele a maléry a hledí jim zamezit, nebo kdo se teprve s velkým břicha bolením odhodlává k protiopatřením, když už malér nastal, a ještě sotva k polovičatým.

Jako příčiny exodu milionů lidí z chudých či rozvrácených zemí uvádí autor bestsellerů T. Snyder leccos od klimatických změn až po utrpení, které teď dopadá převážně na muslimské země (k tomu dál), jen tu nejzákladnější opomíjí: příšerné, geometrickou řadou se stupňující přelidňování právě chudých a nejchudších zemí světa. Proboha! Kdo máš počítač s napojením na internet, klikni si u hesla „Vývoj světového obyvatelstva“. Objeví se následující údaj: za jediný rok byla tato nenafouknutelná planeta nucena pojmout dalších 80 milionů duší. Pakli Německo, evropský to rekordman, přijalo milion běženců, fenomenální plodivost nerozvinutého Jihu vyrovná tu úlevu ani ne za týden! Lidé severní Afriky a Blízkého východu se prostě budou snažit dostat na sever, vyvozuje z toho pan Snyder… to se ví, že budou. Taky bych se snažil, být v jejich kůži. Jiná věc je, zda my, lidé onoho bájně bohatého Severu, si to musíme dávat líbit. Nemalujme si nic na růžovo; trvalý příjem populačních přebytků z poloviny světa je možný jen za předpokladu vzdání se vlastní civilizační identity, jinak řečeno za cenu sebeobětování. Mělo by smysl, kdyby bylo aspoň částečným řešením uprchlického problému, ale jak patrno z uvedených čísel, jím není a být nemůže. Ze všeho se tak stává bohulibé, leč neúčinné gesto, pára do kázavých hub, příležitost k samoobdivnému předvádění se co duch šlechetný, nad tu xenofobní holotu povznesený.

Část světa, jež v současné době trpí nejvíce, je převážně muslimská, píše dále pan Snyder, a opravdu, je tomu tak. Ledaže do toho už zase míchá klimatické změny postihující ze všech lidí na světě právě muslimy… Zajisté, ctný muži. Jest známa vědecká hypotéza, dle níž vítr vzniká tím, že se hejbou větve. Pakli se jeví býti nepravděpodobnou, neobracejme skutečnost naruby ani v uvedeném případě: příčinou těžkostí muslimského světa nejsou klimatické změny - ostatně neráčil zatím nikdo určit, jakým dílem způsobené lidskou činností, jaký má na svědomí ta potvora příroda a proč si zasedla zrovna na muslimy - nýbrž znehybnělá, v sedmém století utkvělá, přitom svou absolutní nadřazeností si jistá věrouka islámu. Pan Snyder je sice odborník na východní Evropu, snad by ale snad by mohl věnovat trochu pozornosti také jemu, když už vstupuje na tento poněkud tenký led. Zjistil by, že v islámském pojetí nekoná člověk nic, ani sebemenší prstem hnutí z vlastního podnětu, nýbrž zásadně a bez výjimky z vůle boží. Je to velmi pohodlná víra: zbavuje muslima zodpovědnosti za jeho činy. Snadněji se mu pak zabíjí (Nebyli jste to vy, kdo zabili, ale Bůh zabil – súra Pavouk, verš 17), dobyvačné války vede, a když na to přijde, i pustoší svou vlastní zemi, takže se z ní musí utíkat. Sýrie, Afghánistán, Libye, Irák, Jemen, Somálsko… stále přibývá tzv. failed states, jimž už nepomůže ani Bůh, ani ďábel, kdepak, pane Snydere, tím nejsou vinny klimatické změny, ale rozkladná, vlastní zodpovědnost si nepřipouštějící ideologie islámu. Co se nás nevěřících týče, máme dobrý důvod, proč být nedůvěřiví k přišelcům z těch končin. Jistěže prchají před bídou a násilím; svou víru si však nesou v hlavách s sebou a rozvrátivše jí své vlastní země, začnou rozvracet naše. Leda by v ní příchodem na sekulární Západ polevili, ale jak ukazuje francouzský příklad, pravidlem je spíš radikalizace. Pročež: korán do ruky, pročíst se jím (ne zrovna zábavná četba, připouštím), pak teprve poučovat, vážený pane. Ale zkrátím to povídání.

Nevím, z čeho odvozuje pořadatelka zmíněného rozhovoru své hodnocení, dle nějž rychlost myšlenek autora několika obsáhlých, geniálních knih (tedy pana Snydera) je tak závratná, že se musíte hodně soustředit, abyste je stihli sledovat. No, jsou-li ony knihy stejně geniální jako v rozhovoru obsažené odpovědi, je genialita dosti lacino k mání. Spíš bych řekl, že jde o vcelku standardní multikulturně-politicko-korektnostní plky, jakých jsou u nás v Německu plné noviny. A už i to přestává platit, už i nejkrasomluvnější žurnalisté jsou občas nuceni přihlédnout k varovným skutečnostem, jak je stále se zrychlujícím tempem přináší čas. Namlouvat si něco jiného jest pak dětinské.

Hannover, 1. února 2018



zpět na článek