TERORISMUS: Méně přívětivá tvář
V zápalu vrcholící prezidentské volby tak trochu zapadla poměrně důležitá událost: ČR má další tři obviněné z podpory terorismu. Jedná se o bývalého pražského imáma a jeho příbuzné.
Samer Shehadeh, momentálně na útěku
Jméno Samer Shehadeh není v této kotlince tak úplně neznámé. Kdokoliv se někdy zabýval fungováním pražské muslimské obce, musel na něj narazit. Bývávaly i časy, kdy byl Shehadeh zván do debat v relativně slušné společnosti jako zástupce muslimů.
(„Relativně slušné“ znamená, že další diskutér Vladimír Sáňka aktuálně stojí před soudem kvůli šíření překladu salafistické knihy „Základy tauhídu“. Její autor Bilal Philips žije v Kataru a disponuje úctyhodným seznamem zemí, do nichž mu zakázali vstup, Británií počínaje a Bangladéšem konče.)
Ještě před rokem a půl nám Samer Shehadeh na veřejnoprávním rozhlase popisoval, že nechápeme, co je vlastně islám. Český rozhlas měl také „šťastnou ruku“, a to nejen na výběr svého hosta, ale i na načasování, protože jen několik dní po odvysílání pořadu zmizel Shehadeh ze země. Na rozloučenou po sobě nechal šifrovaný whatsappový vzkaz, jehož původní znění, značně nepřátelské, nakonec vynesl někdo z adresátů. Už tehdy se rozběhly spekulace, že důvodem Shehadehova náhlého a trvalého odcestování je protizákonná činnost, na kterou se přišlo. Nyní tedy víme, jak to je: Shehadeh, jeho bratr Omar a švagrová Kristýna jsou podezřelí z podpory terorismu.
Situaci nám v celostátním deníku osvětlil arabista Bronislav Ostřanský, o němž je už léta známo, že pro měkké slovo ohleduplně obalující nepříjemná fakta nechodí daleko. Ani tentokrát nezklamal, když označil Shehadeha za méně přívětivou tvář islámu. Ač je teprve leden, domnívám se, že máme solidního kandidáta na titul „eufemismus roku“. Uvidíme, zda tento výkon někdo překoná.
Podle Mladé fronty Dnes se Shehadeh zdržuje v Mauritánii. Je nepravděpodobné, že by jej tento primitivní stát (přes oficiální zákaz dosud rozsáhle praktikující otrokářství) vydal ke trestnímu stíhání do Evropy.
*****************************
Samer Shehadeh není první západní muslimskou osobností, která je tak dlouho středem pozornosti médií, až provede něco, z čeho i velkým fandům multikulturalismu vyschne v krku. Pár dalších příkladů.
Raper „Bushido“, vlastním jménem Anis Mohamed Youssef Ferchichi, je nositelem prestižní německé ceny za integraci z roku 2011. (Není mi zcela jasné, proč by vlastně měl být oceněn za „integraci“ do německé společnosti, když se narodil a vyrostl v Berlíně.) Popírá také právo Izraele na existenci a má dobré vztahy s jedním z největších zločineckých kartelů v Berlíně.
Somálský imigrant Abdirizak Mohamed Warsame, žijící v Minnesotě, USA, je podobný případ. (Rurální Minnesota dovážela za pomoci charitativních organizací somálské uprchlíky tak úspěšně, až se nyní může chlubit téměř stotisícovou komunitou. Asi nikoho příliš nepřekvapí, že obyvatelstvo Minnesoty je převážně švédského původu.) Warsame byl považován za charismatického mluvčího mladých Somálců v Minnesotě, aktivního v boji proti radikalizaci mládeže, a natočil i video, v médiích značně oblíbené. O pár let později však založil tajnou skupinu přátel podporujících Islámský stát a rekrutujících nové bojovníky. Byl odhalen a nyní mu hrozí až 15 let federálního vězení.
Švédský politik Mehmet Kaplan to ze zmíněných dotáhl asi nejvýše. Prominentní člen strany Zelených byl v letech 2014-2016 ministrem pro výstavbu a městský rozvoj. (Mimochodem, ve Švédsku mají žadatelé o azyl přednost před ostatními sociálně slabými skupinami, pokud jde o státem poskytované bydlení.) Vzorně integrovaný nový Švéd se však dostal do hledáčku bulváru, když se ukázalo, že podporuje tureckou ultranacionalistickou organizaci „Šedých vlků“ a má k islámskému extremismu blíže, než je zdrávo. Byl nucen na svoji funkci rezignovat. Pověst strany Zelených tím poněkud utrpěla, zvláště proto, že nešlo o jediný podobný případ.
Michael Skråmo a jeho syn, dva modroocí džihádisté
Abychom ještě na chvíli zůstali ve Švédsku, konvertita Michael Skråmo, známý též jako Abo Ibrahim al-Swedi, byl v roce 2009 pozván do švédské televize SVT k debatě na téma „islamofobie“, v níž vysvětloval, že „strach Evropanů je založen na neznalosti islámu“. Pak nějaký čas působil jako kazatel v göteborském Multikulturním mládežnickém centru a nakonec v roce 2015 odjel do Islámského státu, odkud poslal svým přátelům doma ve Švédsku milý video-vzkaz o tom, jak jednoduché je přidat se k džihádu. Podle posledních zpráv stále ještě žije a před kurdskou ofenzívou se mu podařilo utéci.
*****************************
No dobrá. Máme svoje „pravé džihádisty“, doháníme tedy tvrdé jádro Evropské unie (hurá!). Co s tím?
Rýpnul jsem si do EU, ale ta by mohla být součástí nějakého řešení, kdyby chtěla. Jedním z obvyklých společných jmenovatelů problému jsou saúdské náboženské školy šířící extremismus po světě. Samer Shehadeh rovněž jednu takovou instituci vystudoval, čímž se ocitl v další dobré společnosti, např. zakladatele nigerijského náboženského gangu „Boko Haram“.
Podle mého názoru by stálo za to vytvořit cosi jako nadnárodní registr absolventů, neúspěšných studentů, učitelů, donátorů apod. právě těchto saúdských náboženských institucí. A to jak těch, které se nacházejí přímo v království, tak těch, které jsou sponzorovány Saúdy v zahraničí. Na něco takového ČR vlastními prostředky nestačí, ale organizace velikosti EU by mohla. A vzniklý registr by pak mohl posloužit např. při rozhodování, zda tomu či onomu jedinci udělit schengenské vízum, nebo jak se postavit k jeho žádosti o azyl.
Bohužel má Saúdská Arábie dost peněz na to, aby se nic takového jen tak nestalo. Cinkání zlaťáků z Rijádu podlehly opakovaně i tak silné země, jako je Velká Británie. Nějakého registru se jistě jednoho dne dočkáme, ale spíš bych to viděl na registr problémových blogerů.
*****************************
Hudební epilog
Švédská skupina Falconer a její balada En kungens Man. Nerozumím ani slovo, ale zní to tklivě.
Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora