Socialistické přátelství mezi Fidélem a Nikitou pořádně vykvetlo. Pomeranče se z ostrova začaly hrnout do zemí míru a opačným směrem se dostavovali rudoarmějci a rudoarmějky ke zřizování příslušných leteckých a dalších odpalujících stanovišť.
Ani kubánské kádry nezahálely ve všelijakém zahraničí. Padesát tisíc bojovníků odesláno do Angoly, bývalé portugalské kolonie, tam vypomáhat v občanské válce, a patnáct tisíc se jich objevilo v Etiopii ve válce se jménem Ogden, nevím proč.
Fidél se zejména angažoval v rozšiřování socialistické nirvány na jihoamerickém kontinentu. Tam se nejvíc angažoval jeho muž Ernesto (“Che“) Guevara, původním povoláním údajně lékař, argentinský rodák.Tento globálně proslulý revolucionář se značně angažoval - až přespříliš usiloval, s tristním koncem, k němuž došlo v roce 1967 v chudobné Bolívii. Již v roce 1962 Kuba byla potrestána svým vyloučením z OAS (Organisation of American States), které trvalo až do roku 1974.
Sovětský vliv se na Kubě projevoval ve všelijakých podobách, aniž však docházelo k zmohutnění lokálního průmyslu. Docházelo však k notnému poklesu produkce cukrové třtiny - ze 7 milionů tun v roce 1992 na téměř pouhou polovinu (4,2 milionů tun). V tehdejších českých novinách, do Ameriky pravidelně docházejících, jsem se dočítal, že český vědec ekonom Valtr Komárek, ředitel pražského PU (Prognostický ústav), tam byl odeslán, aby v mnohém radil.
Začala ochabovat výpomoc sovětské velmoci. Vláda v Havaně se pustila do pozvolného uvolňování řemenů. V roce 1981 došlo k tzv. Mariel boatlift, kdy se podařilo 114.000 Kubáncům ze socialismus budujícího ostrova permanentně upláchnout. V roce 1998 Kuba započala s iniciativami vymknout se z mezinárodní izolace. Posléze legalizovala privátní vlastnění dolarů, zasílaných od úspěšných uprchlíků, nyní zejména sídlících na americké Floridě. Mnozí z nich již i obdrželi povolení navštívit svůj rodný ostrov. Tam permanentně sídlícím domorodcům se posléze poskytla příležitost self-employment v celkovém počtu 117 povolání.
Zřetelně se začal pociťovat pokles sovětské zahraníční asistence. Rudá armáda stáhla svá vojska z Afghánistánu s jalovým tvrzením, že invazní účel byl vítězně splněn. Sovětský svaz časem vyčerpal své zdroje výpomocí nejen na Kubě, ale posléze se natolik vyčerpal, že přestal existovat.
- - -
V roce 2006 se Kubě podařilo získat zvolení do výboru OSN zabývajícího se lidskými právy, což byl notný symbolický políček Washingtonu. Ten nadále dodržoval sankce vůči Fidélovu režimu - však jeho režim vyvlastnil veškerý americký majetek na ostrově bez ochoty poskytnout jakoukoliv kompenzaci, na rozdíl od neméně či třeba i dočasně víc marx-leninské Číny.
Americké sankce postihující Kubu, jejíž životní standard zřetelně nezářil, se staly záminkou k pohodlným racionalizacím, že americký kaptalismus je tou zřetelnou příčínou všech kubánských svízelů. Nejedna hlava ve světě takovému vysvětlení přikyvuje jakoby bez schopnosti pochopit, že přece americký komerční bojkot je snadno vyřešitelný obchodováním s navýsost přátelskou, téměř sousední Kanadou, s řadou zajímajících se evropských partnerů, s Japonskem, Čínou, Singapurem, dalšími asijskými zeměmi.
V loňském roce 2016, po víc než půlstoletém vládnutí, Fidél Castro opustil tento svět, ledacos po sobě zanechal, přemnohé tisíce popravených, doživotně vězněných.
Jonah Golberg ve svém eseji „Even in Death, Castro Still has ‚Useful Idiots‘“, Townhall, 30.11. 2016, užívá perfektní Leninovo označení „užitečných idiotů“ pro naivní outsidery. Šmahem přehlížející horory gulagů, tak jak se Hitlerovy nepěknosti ztrácely se zdůrazněním jeho dálnic a v případě Mussoliniho jeho vlaků jezdících přesně včas. Velebit Fidéla, jeho výkon s dosaženou školní gramotností, jakož i všeobecné lékařské péče - čili výkon rovněž docílený v Izraeli, nenáviděném týmiž pokrokovými hlavami. Zlatou medailí Useful Idiot Olympics je poctěn nynější kanadský premiér Justin Trudeau, syn jednoho z předchozích premiérů a intimního Fidélova přítele.
Leninských užitečných idiotů nikdy nebývá nedostatek. Vhodným příkladem poslouží Venezuela, kdysi jeden z nejbohatších států Latinské Ameriky, nyní hladovějící. I tuze pokrokové The New York Times se objevílys titulkem „Dying Infants and No Medicine“.
Nepřipadají si někdejší šampioni, obdivovatelé Venezuely, aspoň poněkud trapně?
„Nikoliv, měl jsem pravdu,“ odpovídá lingvista, vědec, myslitel Noam Chomsky a tuze zdůrazňuje, že Chavez prudce snížil chudobu, „probably the greatest in the Americas“.
Herec Sean Penn se mnohokrát setkal s Hugo Chavezem, který „docílil neuvěřitelné věci pro 80 procent lidí, kteří byli velmi chudí“ (John Stossel,“Chomsky’s Venezuela Lesson“, Townhall, 31.5.2017).
Filmař Oliver Stone natočil pochvalný film o Chavezovi a tamějším socialismu.
Michael Moore velebil Chaveze, že vymýtil 75 % extreme poverty ve státě kdysi jednom z nejbohatších.
Stosel vypočítává: „Socialismus se nepovedl ve státech Angola, Benin, Kambodža, Čína, Kongo, Kuba, Etiopie, Laos, Mongolsko, Mozambik, Severní Korea, Polsko, Somálsko, Sovětský svaz, Vietnam a nyní Venezuela.“
„V roce 1973, když Chile pustila svůj krátkodobý experiment se socialismem a dala přednost kapitalismu, průměrný chilský příjem byl pouhých 36 procent v porovnání s Venezuelou. Nyní Chilané jsou o 51 procent bohatší než Venezulané. Chilské příjmy vzrostly o 228 procent. Venezulané se stali o 21 procent chudšími.“
„Venezuela má větší zásoby ropy než Saúdská Arábie.“
- - -
Na letošním všeobecném zasedání OSN v září 2017 president Trump ve svém projevu se zmínil of Castrově Kubě jako kolonii Venezuely, s tímto tvrzením:
„Problém Venezuely není ve špatné aplikaci socialismu, ale naopak že byl věrně realizován. (The problem with Venezuela is not that socialism has been poorly implemented, but that socialism has been faithfully implemented... from Soviet Union to Cuba to Venezuela.)
Nepřekvapuje pořádně popuzená reakce kubánského ministra zahraničních věcí, který zatratil Trumpova slova jako disrespectful, unacceptable and meddling...
KONEC