PÁKISTÁN: Země ve svěrací kazajce

Někdy si teprve při zpáteční cestě uvědomíte, kde jste vlastně byli a co jste prožili. Je to již nějaký měsíc, ale prostě se vám to vrací.

Z Islámábádu do Dubaje to odlétá ve tři ráno. Fajn, řekl jsem si, pojedeme v deset večer, to stačí. Dvě hodiny cesta, nějaká rezerva, chyba lávky. V noci se jezdit nesmí, tedy alespoň na cestě z Tarbela do hlavního města, důvod je prostý, bezpečnost, přesněji terorismus. Pouze na ministerské povolení s vojenským doprovodem. Kdo ví, jak dlouho by vyřízení trvalo a jestli bychom jej vůbec dostali, bylo jednodušší vyrazit po obědě.

strážnice

Když jsme se vraceli na letiště, i tak jsme museli mít několik razítek a povolení projet nejméně čtyřmi kontrolami se závorami. Ozbrojený voják byl s námi, vlastně s námi jezdil pořád, na stavbu, nákup, zpět na ubikaci, ta byla také hlídaná vojáky 24/7. Musí to stát hodně peněz, údajně 50 procent státního rozpočtu.

guesthouse

Dům, ve kterém jsme bydleli, vypadal honosně, byl na místní poměry i dobře vybavený, topení, na léto klimatizace, evropský záchod a sprcha. Tedy dříve to bývala sprcha, potom upadla hlavice, tak že už vlastně jenom trubka, spodní mělká vana byla rezivá a léty prošlápnutá. Údržbu nebo opravy personál moc neřešil, vždyť v malé vakuové obrazovce je tolik veliké zábavy a poučení.

Prosklený společenský pokoj, dvě ložnice, jídelna, vysoké stropy, jednoduchá okna. Kuchyň byla v podkroví a jídlo se přinášelo venkem. Připadalo mi, že nejprve postavili kompletně dům a potom tam dodatečně vedli potrubí, odpady a někde i elektřinu, dva měsíce se to dá vydržet.

guesthouse

Když slyšíte o Pákistánu ve zprávách, jde většinou o nějaký průšvih, tu sedmdesát, tu čtyřicet zabitých při sebevražedném výbuchu, dvě unesené Češky za veliké peníze, drogy nebo Al Kaida. Možná si vzpomenete na unesený autobus jihokorejských aktivistek, to se sice stalo v Afghánistánu, ale ta hranice je zřejmě nekontrolovatelná v dobrém, mnohem častěji ve zlém.

přehrada

Vodní elektrárna Tarbela se začala stavět v r. 1968, nese jméno podle blízkého města. Je na naše poměry obrovská, jsou to vlastně dvě elektrárny, které se stavěly postupně, a nyní se staví třetí.

První má deset turbín HITACHI a GE Canada, generátorů a příslušenství, které s malými úpravami, údržbou a opravami funguje od roku 1973, tedy již něco pamatují. Druhá má pouze čtyři stroje SIEMENS – ABB a je ze začátku devadesátých. Třetí nyní staví čínská firma i lidé, technologie Siemens bude mít generátory tři, celé dohromady asi 4.500 MW instalovaných.

powerhouse

Jaká část bude vyrobena v Pákistánu, moc toho asi nebude, většina z dovozu, možná i ten cement, bohužel. 135. Místo v HDP na obyvatele ve světovém měřítku vysvětluje mnohé.

Přímo v provozu elektrárny to bylo horší, turecký záchod, beton s plísní na zdi, jeden studený kohoutek. Sem se chodí nejen …., ale i „sprchovat“ a prát oblečení. Jak, když zde není pračka? Prostě v kýblu. Jestli prali oděvy jenom pracovní, jsem nezjišťoval. My jsme měli privilegium chodit do budovy managementu, tam přece jenom.

budovy elektráren

Oficielní název státu je Pákistánská islámská republika, proč má tato země takové vnitřní bezpečnostní problémy? Zřejmě věrnější mohamedáni bojují s těmi méně věrnými, pro našince je těžké rozeznat, kdo je kdo, nakonec to neumíme ani doma. Samotný islám je náboženství velmi netolerantní, agresivní a totalitní. Kdo nevěří, již dnes může navštívit nějaký „malý Pákistán“ v mnoha západoevropských městech.

rozvodna

Zkuste si to představit, otec, matka, bratři, sestry, dědové, švagři, švagrové, spolužáci, učitelé, spolupracovníci, policajt nebo rošťák, všichni vyznávají islám a jeho pravidla, někdy až k smrti fanaticky. Tedy, občas ve zprávách zaslechnete, že zde byl pogrom na křesťany, takže někteří přežili.

domovní rozvaděč

Jak již bylo zmíněno, je to chudá země, ale jako všude i zde je hrstka bohatých. Zdroje jsou, ale 200 milionů obyvatel. Ne pro každého a lepší to nebude. Kdybychom bohatství Kuvajtu rozdělili mezi místní, bylo by to zase jenom pusté živobytí. Přičemž do r. 2045 má vzrůst jejich počet na 400 milionů, do konce století můžeme předpovědět další zdvojnásobení, pokud se tedy nic nepřihodí, ale jednou se prostě něco přihodit musí, jenom nevíme kdy a co.

Je s podivem, kolik miliard je nainvestováno do oteplování a jak málo pozornosti se věnuje populačnímu třesku a přelidnění, nejenom v Pákistánu. Přičemž kromě nízké vzdělanosti zde hraje roli i to, že islám jakoukoli kontrolu porodnosti zakazuje.

Jinak řečeno HDP této země by se měl do r. 2045 zdvojnásobit, aby si udrželi dosavadní mizernou životní úroveň. Jaké znáte zboží či výrobek z této země? Já pracovní pomůcky, nějaké ty keksy, licenční mýdlo a nákladní automobil, ten měl ale do naší „vétřiesky“ opravdu daleko.

Bylo by zajímavé spočítat, kolik dětí bylo odebráno rodičům pro špatnou výchovu nebo nevhodné rodinné prostředí. V pětimilionovém Norsku už 300 tisíc, snad by to napravil nějaký místní „barnevernet“. Většina děti, zejména dívky, se zde rodí do naprosté nuzoty a beznaděje. Ženy jsou zde jenom způsob, jak jeden mohamedán udělá další mohamedánky. Nedávno jsme mohli zaznamenat zabití dvou mladých lidí, kteří se chtěli oddat bez souhlasu rodičů, vraždy ze cti jsou zde, ve 21. století, docela běžné, počet se jenom odhaduje, tisíc, dva, tři … za rok.

na terase

Kolik je v Pákistánu čističek vod, kdo ví, ale 3000 km dlouhý Indus asi dostává pořádně zabrat, ostatně jako všechny rozvojové řeky. Nejvyšší průtok má v létě, když taje himálajský sníh a ledovce. Řeka kromě energetického využití slouží k zavlažování, k ochraně před záplavami. Turistický ruch možná ten adrenalinový.

Bylo zřejmé, že přehrada je i vděčný teroristický cíl. Proti příjezdové cestě stála střílna s kulometem, který budil respekt, jinak nejpoužívanější zbraní byl starý dobrý kalašnikov. Jednou večer jsem jej slyšel vyprávět, bylo to sice z dálky, ale jeho řeč byla jasná, politicky velmi nekorektní!

Měli bychom si vážit těch lidí, kteří v minulosti opustili protektorát a šli bojovat ať už na východní nebo na západní frontu. Dělali to naprosto dobrovolně a věděli, že to nebude jednoduché. Někteří dopadli opravdu tragicky. Naopak dnešní hrdinové, ať už se jedná o všelijaké militantní ekology, gendery, lidkoprávníky, na „frontu“ nejdou a Pákistán takovou frontou, kde by se mohli uplatnit a kde by měli spoustu příležitostí dobro konat, skutečně je.

východ slunce

Tedy já jsem alespoň o nikom takovém neslyšel, ani nečetl, slyším o nich pouze, když žádají peníze nebo v případě konání nějaké konference v atraktivní destinaci s dobrým jídlem a ubytováním za peníze někoho jiného. Z kanceláře v Amsterdamu či z „vídeňské“ kavárny se prostě bojuje daleko příjemněji než třeba v Karáčí… Je to mnohem bezpečnější a dobře placené.

Jak jsem již zmínil, před odletem mi zbýval nějaký čas, ten jsem strávil v kanceláři firmy, na zdi visela pieta. Nějací tři Rakušáci zahynuli při pádu letadla. Něco takového se do zpráv nedostane, možná ani v Pákistánu. Potom, že mi něco ukáží. Nemýlil jsem se, dovezli mě k exkluzivní mešitě, jejíž výstavbu financovala Saúdská Arábie. Nepochybuji, že Saúdové by rádi stavěli i u nás, nakonec v některých západních džamáhíríjích už se tak skutečně děje. Ale Pákistán by k rozvoji potřeboval opravdu něco zcela jiného.