Před pár dny nový polský premiér Mateusz Morawiecki (PiS) zčásti rekonstruoval vládu, v jejímž čele stanul, a vzal to vcelku od podlahy s osmi ministry, když vyměnil například ministra zahraničních věcí či životního prostředí a štamdopede se setkal v Bruseli s J.C. Junckerem a F.C.G.M. Timmermansem. Ano, tím Timmermansem, který z nepochybně božího vnuknutí vůči Polsku inicioval postup dle čl. 7 Lisabonské smlouvy.
Je pravdou, že na rozdíl od Beaty Szydlo, předchozí premiérky, je to po delší době první setkání šéfa polské exekutivy s těmito unijními výtečníky a hrobaři EU. Zčásti to bylo proto, že sama paní Szydlo není dobře jazykově vybavena (mohla by v tomto punktu být sestrou našeho bývalého premiéra, ale to je také jediné srovnatelné, jinak má proti panu Sobotkovi jen samé plusy), a jednak i proto, že paní Szydlo byla tvrdě protiunijní v řadě otázek, zejména ve věci změn v justici a ve věci změn v systému spravedlnosti v Polsku. Zjevně až tak drsně, že to bylo i na šéfa PiS příliš a bylo třeba trochu zmírnit drajv.
Ale úplně mimo mísu jsou úvahy mnohých komentátorů a politiků jak u nás doma, tak především v Německu, kteří byli z Beaty Szydlo úplně divocí. Podléhají dojmu, že jde o změnu v kursu polské vlády. To nepochybně ani náhodou a je to blouznění, kde přání je otcem myšlénky. Ostatně pánové Juncker a Timmermans si po více než dvouhodinovém večerním gáblíku s polským premiérem především pochvalovali, že byli spokojeni s přátelskou atmosférou při debatě o polské justici a změnách v právním řádu Polska a že jde jistě o počátek dalších četných setkání mezi nimi. Ale také nic víc říci nemohli, protože v tomto punktu premiér Morawiecki svojí výbornou angličtinou, kterou oba zmíněné hrobaře EU zahanbuje, trpělivě vysvětloval oběma, že v této záležitosti Polsko půjde dál svojí cestou vedoucí k reformě zapouzdřené a neefektní justice, prolezlé komunisty a postkomunisty a dalšími levičáky. Polsko to považuje za věc vnitrostátní, která není nijak v rozporu s ničím, co je rozplizle napsáno v čl. 2 Lisabonské smlouvy. Nový ministr ŽP rovněž sdělil, že se podívá na otázku kácení v Bělověžském pralese, ale další těžební zásahy vůbec nevylučuje, pokud se ukáže, že budou nutné.
I jinak tvrdě proevropsky vyladěnýJiří Pospíšil, z Bruselu dálkový to ovladač umírající TOP 09, v rozhlasové debatě před pár dny na ČR Plus vyslovil jednoznačně svoje vážné pochybnosti o tom, že aktivace čl. 7 Lisabonské smlouvy vůči Polsku je legitimní, resp. sdělil, že to je postup, který považuje za nesprávný. Má pravdu a čest mu a sláva za odvahu. Možná už dostal obrazně přes papulu od eurohujerů, ale je to názor správný. Nic není tak daleko od pravdy jako obsah žaloby, kterou poslal k soudu Timmermans.
Tento velmi závažný a bezprecedentní čin není žádným uváženým krokem obránců tzv. evropských hodnot, ale výrazem čirého zoufalství eurovyděračů z EK. Je smutné, že se tak děje za zarytého mlčení naší komisařky Věry Jourové, která sama ví, jak se kdysi účelově dostala do spárů české justice ovládané politicko-podnikatelskými mafiemi, které justici využívají k likvidaci nepohodlných osob. Měla by na to být citlivá a měla by zaujímat disidentskou pozici odpovídající vážnosti situace. To ale ona nemůže; jednak se musí starat o genderové hovadiny a rovnost kvality blafů prodávaných maloobchodními řetězci v EU nám, trapným spotřebitelským východňárům. A druhak si musí pevně držet bruselskou židli a nikoho v Bruseli nevytočit. Přece jenom, není to špatně placená pozice. A treťjak: je to Věra Jourová, tak co čekáte. Sami si za to můžeme, když už tedy.
Tento závažný krok EK je drsnou ukázkou toho, jak si nyní vyzkouší ta bruselská holota nasadit náhubek Polákům, a varovat tak jiné, aby si moc nevyskakovali a drželi ústa a krok. O nic méně nejde. Ti holomci vědí, že Polsko neuhne a ani nemůže, protože to by se její ministři a poslanci museli jít buď utopit do Mazurských jezer anebo oběsit na půdě Sejmu. EK spoléhá na to, že mezitím, než se procedury prokousají přes tři předvídané etapy, se podaří s pomocí masivní propagandy z Bruselu ve prospěch Donalda Tuska v příštích polských parlamentních volbách vrátit zpět opoziční eurohujery z PO a dalších spřátelených obránců evrohodnot k veslu a nová exekutiva vše upraví tak, aby si hoši v Bruselu mohli oddychnout.
Hrály by se fanfáry na téma, jak Poláci pochopili, že sešli ze světlé stezky EU. No a také by se bruselští funkcionáři zase mohli v klidu věnovat dalším požárům, na které svým ignorantstvím soustavně zadělávají tu i onde.
Nás to v ČR s již podanou žalobou ohledně imigrantů čeká také, tak můžeme být zvědaví, co s tím naši makáči z ANO provedou. Andrej Babiš bude muset dát na misky vah zemědělské a jiné dotace na straně jedné versus redistribuci invazijních obyvatel z jiných kontinentů, kteří nás mají zcela na háku, a ukázat, zda nemá naděláno v gatích. Já to ale vidím takto: hlavně prachy a klid. Pak možná poprvé bude opravdu dobré vyjít do ulic, i když to bytostně nesnáším. Jenže co jiného?
Sledujeme churchillovský začátek konce počátku nezadržitelného rozpadu EU v této neudržitelné podobě. Proto hleďme na Polsko s respektem a dobře sledujme cvrkot, ať víme, co nás čeká. A také vezměme v potaz, že Jaroslaw Kaczinski a PiS mají dnes po té vší drsné masírce a demonstracích opozici placené z Bruselu více než 50procentní podporu polského obyvatelstva. Pánové a dámy, kdo z vás do sakra má!