Neviditelný pes

USA: Trumpova doktrína

22.12.2017

Americký prezident říká, co už říkal, a svět se diví

Když lidé slyší slova bezpečnostní strategie či doktrína, zastříhají ušima. Jako by vyhlášením strategie (v mediálním pojetí doktríny) něco začínalo či prodělalo aktuální obrat. Ve skutečnosti jde spíše o politickou směrnici shrnující to, co už je beztak zřejmé. Platí to i pro bezpečnostní strategii, s níž vyrukoval v pondělí večer Donald Trump.

Kdyby byl pod tím dokumentem podepsán někdo jiný, jeho text by asi tolik pozornosti, polemik a emocí nebudil. Ale jde-li o Trumpa, nafukuje se i to, co je banálně zřejmé či bylo jasně očekávatelné. Že se Trump opírá o heslo „Amerika především“, je jasné nejméně rok a půl, od startu jeho volební kampaně. Ale teď se to v evropských médiích vyzdvihuje jako novinka, která dala doktríně tvář. Podobně jako slogan „mocí k míru“. Ale nepřipomíná staré římské úsloví „Chceš-li mír, chystej se na válku“? Tedy „Nezačínej válku, ale buď na ni připraven“? Hledáte-li skutečnou změnu oproti Obamovi a jeho doktríně z roku 2015, najdete ji tady: z výčtu hrozeb pro USA zmizely klimatické změny, zato přibyla ekonomická bezpečnost. Ale to není od Trumpa překvapení.

Jistý rozruch vyvolalo i další výrazivo. USA již nepočítají jen s nutností čelit „protivníkům“, jako je Islámský stát či Severní Korea, ale i „rivalům“, jako je Rusko nebo Čína. Je snad novinka, že si tyto velmoci konkurují? Je rival označení, které užívají jen váleční štváči? Stačí se podívat na vojenské doktríny Ruska. Do roku 1989 označovaly Západ, vedený USA, jako nepřítele, pak jako partnera, od prosince 2014 jako protivníka. Tedy: nepřišel zlom už za Obamy? Není Trumpův výraz rival jen reakcí na to?

U Ruska ještě zůstaňme. Jednak proto, že nás nejvíc zajímá. Leč i proto, že Trumpova doktrína se k němu vyjadřuje kontroverzně, jak se říká. Ale pozor, stejně kontroverzně, jak to ještě loni vyznívalo v podání Hillary Clintonové či před třemi týdny v podání Jiřího Drahoše. Všichni de facto říkají, že Rusko zasahuje do vnitřních věcí zemí po celém světě. Jenže téměř nerozlišují mezi běžnou informační válkou, jejíhož původce lze těžko usvědčit, a prokazatelnou agresí, o níž svědčí tak revanšistické činy jako anexe Krymu. Pokud se toto nerozlišuje a vše, co Rusko učiní, dostává cejch ryzího zla, působí to jako umanutost. Pak se nelze divit, že i bývalý poradce prezidentů Roger Stone mluvil o „nejhorší formě mccarthismu, s jakou se za čtyřicet let v americké politice setkal“.

LN, 20.12.2017



zpět na článek