Donedávna mohutně vlivný hollywoodský mogul Harvey Weinstein značně ovlivňoval počínání tamějšího průmyslu. Zájemkyně o slávu dychtivě absolvovaly potřebné přezkoušení na amorozním lůžku. Každý to věděl, nikdo se nepohoršoval.
Když některé hvězdě se nechtělo, však přece se nemusela blyštit na stříbrném plátně.
Ale teď někdy na podzimku se ucho u džbánu přílišné mlčenlivosti utrhlo, konec toliko diskretnímu pošeptávání - finito: svědkyně účastnice nepěkností se začaly hrnout před mikrofony a kamery se svými zkušenostmi. Leckdo či spíš leckterá zabloudila do minulosti, v níž figuroval dřívější prezident Bill Clinton, nijak nepozorný vůči půvabu opačného pohlaví a nebyla to pouze Monika Lewinská, hodně proslulá orální aktivistka. Velice tolik šálená manželka Hillary musela reagovat značnými výhrůžkami ve snaze se zastávat neexistujících ctností svého neposedného chotě.
Smilstva se z Bílého domu též notně usídlila v Kongresu, větvi zákonodárné. Však zcela nedávno se ve mé stati s názvem Zcela nepřítomná harmonie na americké politické scéně objevilo jméno John Conyers: Toť zákonodárce, demokrat ze státu Michiganu, navíc černoch, žádný již jinoch - věk 88 roků. Sekretářkám, dámským zaměstnankyním nedoporučováno vlézt do stejného výtahu tam v přítomnosti velice hmatajícího tohoto zájemce. Ještě před pár dny se ho tuze zastávala zcela bělošská Nancy Pelosi, bývalá dlouhodobá předsedkyně Sněmovny zákonodárců. Velice ho velebila jako titana. Posléze však změnila svůj názor ve prospěch požadavku jeho rezignace. Dočetli jsme se, že některá z nedobrovolných spolupracovnic souhlasila s mimosoudním vyrovnáním ve skromné výši 27.000 dolarů, neplacené z kapsy hříšníka, ale z federální pokladny, čili vlastně od nás, nikterak hříšných daňových poplatníků.
Na obranu dotyčného se ozval kongresman James Clyborn, černošský nestor, se svým tvrzením, že ženy, které si stěžovaly na počínání kolegy Conyerse, nemají žádná váhu, poněvadž to jsou bělošky. Nikde jsem se pak již nedočetl, jak že by tento Clyborn byl vysvětlil, že jeho rasový bratr Conyers by se z ideologického principu neměl, nemohl chlípně bělošek dotýkat nebo dokonce poskytovat platby ze státní pokladny.
Do jak vzdáleného neznáma se vytrousily někdejší představy Martina Luthera Kinga před půl stoletím, tehdy v doufání života ve společnosti, v níž každý jedinec bude hodnocen podle svých individuálních kvalit a nikoliv podle odstínu své pokožky?
- - -
Tematicky přeskakuji do naší rodné země, a sice k rozmíšce, o jakém že původu je baziliští výmysl s tím „sexuálním harašením“. Toto téma s notným pohoršením dokonce i doputovalo přes Atlantik na stránku The New York Times. V Praze sídlící autorka - snad česká či americká nebo i obojí - se dost důkladně rozběsnila na české mužské pohlaví, na nehoráznosti Playboy kalendářů, spatřitelných na zdích v kancelářích všelijakých ministerstev. V této souvislosti se nevlídně vyjádřila o velkém českém spisovateli Josefu Škvoreckém, Grahamem Greenem nominovaným na Nobelovu cenu v oboru literatury, s osočením, že Mistr Josef vymyslel onu potutelnou hanebnost „sexuální harašení“. Dotyčný se ozval sdělením americkým novinám s oznámením, že on nebyl vynálezcem onoho padoušského výsměšného úslovi, ale tím pravým pachatelem jsem byl já, Ulč.
K takové poctě se mohu hlásit jen částečně. Pokud vím, tento verbální zločin jsme nevědouce o sobě spáchali dva a tím druhým byl můj přítel a mnohonásobný talent Jan Vodňanský. Když jsem ho informoval o Škvoreckého tvrzení, oba jsme zareagovali způsobem anglických gentlemanů, dávajících si vzájemnou přednost při vchodu do otáčejících dveří. Takže na sebe bereme odpovědnost za takové autorství půl na půl.
- - -
Nyní se obracím ke dvěma americkým publicistkám, které během dvou dnů - 7. a 8. prosince 2017 - reagovaly na tuto ošidnost: Byla to Mona Charen, svým textem „Is Flirting Sexual Harassment?“ Townhall. Sloveso „flirting“ se již dostatečně zabydlelo v české řeči a slovník též nabízí alternativy „pohrávat si, koketovat“. Tato autorka, ročník 1957, narozena v New York City,. vzdělání na Columbia University, práva vystudovala na George Washington Universitry ve Washingtonu, autorka dvou knih včetně „Useful Idiots“ neboli „Užiteční pitomci“. Rovněž se zabývá ženským tématem, zda flirtování je sexual harassment.
V tomto textu se pouští do již dávné minulosti, v ledačems mi zcela neznámé: V roce 2003 jedna studie (a genetics paper) údajně objevila, že jeden ze 200 mužů, v roce 2003 žijících, je přímým potomkem čingischána (1162- 1227). Což byl mongolský vládce, jehož armády pohltily podstatnou část celé Asie. A jejich následovníci se zmocnili pořádných kusů Evropy. Když Marco Polo putoval do Číny, potkal se s čingischánovým vnukem Kublajchánem.
čingischánovi se přičítala pověst toho nejkrvavějšího dobyvatele v dějinách kdekoliv. Například poslal vyjednavače do města Merv v Turkmenistánu s příkazem vymáhat platbu (tribute) a dát k dispozici nejpěknější krasavice města. Dotyční žadatelé neuspěli, naopak všichni zabiti byli. čingischán se pak revanšoval zničením celého města - jeho zahrad, knihoven, paláců, s příkazem své armádě, že každý vojín má povinnost uříznout hlavu 300 místním civilistům.
Zhruba o 800 roků později, Y chromozonů je k nalezení v 16 milionech lidí. Lze si představit, že značná část světových dějin byla analogická, obdobná jako mongolské invaze. Hordy se valily, muže zabíjely, ženy znásilňovaly. Kolik genů se při té příležitosti dalo získat - od dobyvatelů nebo těch dobytých? „Kolik tady kolem nás chodí tvorů s geny Jindřicha VIII. nebo Casanovy?“ táže se autorka Charen. My pak se zážitky dvacátého století abychom přičetli geny v kontextu desítek milionů vyvražděných úsilím Hitlerovým, Stalinovým, Mao Ce-tungovým.
Teď od autorky Charenové ze stejného dne se obracím k té druhé tvůrkyni, jíž je značně mladší Američanka Christine Rousselle. Její věk jsem nezjistil, zřejmě je značně mladší, v roce 2013 absolvovala Providence College, její v Townhall uveřejněný text má název „Doctor Who Molested Hundreds of Gymnasts, Including Olympians, Sentenced to 60 Years in Prison“.
Minulý měsíc, čili v listopadu 2017, Larry Nassar, původní adresou na Michigan State University, bývalý lékař s péčí o zdraví amerických gymnastů, byl obviněn z obtěžování téměř 200 gymnastek. Navíc byl přistižen z majetnictví 37.000 fotografií dětské pornografie. Minulý měsíc (listopad 2017) přiznal svou vinu v případě zločinného sexuálního počínání, též v případě dívky toliko třináctileté. Kromě trestního stíhání ho 140 žen žaluje u občanského soudu o náhradu škody.
Nezjistil jsem, kolika milionů či miliard dolarů se domáhají.
Tolik je již ale známo, že trestní soud ho odsoudil k trestu uvěznění v trvání ŠEDESÁTI ROKŮ. To právě se stalo.
Porovnejme s počínáním soudu v San Francisku, kde ilegálně v USA přítomný a dřív už pětkrát deportovaný Mexikán uloupenou pistolí zastřelil místní dívku na procházce se svým otcem. Pachatel tvrdil, že pistole sama od sebe vystřelila, strefila se a a zabila. Soud vynesl osvobozující rozsudek.
Kdyby se teď podařilo obživit čingischána z jedenáctého století, jakým nepříznivým či vlivným rozhodnutím by byl postižen - sto lety za mřížemi nebo rozsudkem osvobozujícím? Only in AMERICA.
KONEC