Minulý týden se v berlínském Bundestagu stalo něco neslýchaného. Při rozpravě o vojenských zahraničních misích tleskalo všech devadesát dva poslanců Alternativy pro Německo (AfD) nejenom poslanci bavorské CSU, ale i po projevu poslankyně Levice.
Klub AfD souhlasil s Reinhardem Brandlem z CSU, který obhajoval středomořskou misi Bundeswehru „Sea Guardian“, a také s extrémně levicovou političkou Sevem Dagdelen, která kritizovala vládu za to, že německé vojáky v Jordánsku podřídila zákonům šaría.
Potlesk z křesel AfD zněl v budově Bundestagu zanesené dlouholetým politikařením jako výstřel z Aurory. Němečtí poslanci jsou zvyklí na to svou zemi jenom spravovat podle příkazů stranických centrál a bezalternativní vůle kancléřky. A proto bylo dosud vždy předem jasné, kdo bude kdy a komu tleskat. A teď tohle.
Navíc nezůstalo pouze u potlesku. AfD hlasovala proti prodloužení misí v Iráku, v Mali, v Afghánistánu a v Iráku, ale podpořila vládní návrh na prodloužení mandátu Bundeswehru v súdánském Dárfúru a ve Středozemním moři.
Zkrátka a dobře, poslanci parlamentního nováčka si dovolili něco nepřístojného. Nehlasovali podle ideologizovaného očekávání svých odpůrců, nýbrž podle toho, co považují za účelné a účinné. Reakce poslanců všech ostatních stran by se dala nejlépe popsat slůvkem pohoršení.
Ohromená reakce poslanců ostatních stran nasvědčuje tomu, že zřejmě uvěřili své vlastní předvolební propagandě a čekali, že AfD bude trucovitou absolutní opozicí. A teď si ti zlí pravicoví populisté dovolují dělat něco jiného, než jsme o ní říkali?
A proto teď v etablovaných německých stranách a i mezi jimi spřízněnými žurnalisty probíhá debata o tom, jestli v budoucnosti své politické návrhy nestáhnou jenom proto, že by s ním mohla AfD souhlasit.
A to se před několika měsíci již stalo něco horšího. Ve spolkové zemi Sasku-Anhaltsku hlasovala vládnoucí CDU pro návrh opoziční AfD na sestavení komise pro zkoumání levicového extremismu. Tehdy ještě silná kancléřka Merkelová okřikla svého spolustraníka a tamějšího ministerského předsedu Reinera Haseloffa.
Málokdo si tenkrát uměl představit, jak špatně pro etablované strany dopadnou volby do Bundestagu. Dnes je AfD třetí nejsilnější parlamentní stranou, Merkelová je oslabená a může se stát, že jí zbyde pouze alternativa menšinové vlády. Pak může být na AfD odkázaná. Ale i kdyby se jí podaří donutit sociální demokraty k pokračování velké koalice, tak bude mít s AfD problémy.
Alternativa pro Německo je teď v parlamentu a je zřejmě rozhodnuta dostát svému jménu. Jistě bude navrhovat alternativní politické kroky, ale hlavně i předjímat návrhy CDU/CSU a předkládat je dříve než ony. Když je pak CDU/CSU odmítnou, tak budou odporovat samy sobě. A najednou nezbude kancléřce, která k dokonalosti dotáhla mnohomluvnou nečinnost, nic jiného než být aktivní a navrhovat politická rozhodnutí dříve než AfD. A důsledek? Rozumná politická opatření se urychlí. To je dobře, protože zmerkelované Německo má co dohánět.
psáno pro Dnes