V Německu zkrachovala vyjednávání o koalici „Jamajka“ mezi CDU/CSU, FDP a Zelenými. Měl tento projekt, s odstupem nahlíženo, šanci na úspěch a vzájemnou dohodu? A co byla hlavní témata, která strany rozdělovala?
Podle mého názoru to bylo beznadějné už dopředu. Zejména Zelení se snažili prosadit do reálné politiky utopické představy. Podle Zelených měly být zrušeny uhelné elektrárny a mělo dojít k zákazu aut se spalovacími motory – sice „pozvolna“, ale přece. Naprostý konflikt nastal ve věci azylové politiky. Bojovalo se konkrétně o to, zda si poživatelé „doplňkové ochrany“ smějí dovézt do Německa rodinné příslušníky, nebo ne. Tato možnost je dočasně vyřazena, ale v březnu 2018 se má zase obnovit. To by znamenalo přísun několika set tisíc dalších lidí do německého sociálního systému, ale Zelení to berou jako morální povinnost, které je nutno podřídit všechno ostatní. Na to nebyli ochotni kývnout ani Bavoři z CSU, ani FDP, která je na peníze dost opatrná.
Úlohu člověka, který bouchl do stolu a ukončil jednání, na sebe vzal předseda Svobodných demokratů Christian Lindner. Je za tento krok v Německu spíše chválen, nebo kritizován?
V médiích se setkává spíše s kritikou, ale u voličů mu to neublížilo. Spíše naopak. Dostává se mu chvály za to, že projevil věrnost principům a nebyl ochoten odhodit klíčové sliby a závazky výměnou za ministerská křesla. Podle prvního průzkumu veřejného mínění, který od té doby vyšel, jeho strana mírně posílila.
Wir werfen niemandem vor, dass er für seine Prinzipien einsteht. Wir tun es aber auch für unsere Haltung. Wir sind für Trendwenden gewählt worden. Sie waren nicht erreichbar. Es ist besser, nicht zu regieren, als falsch zu regieren. CL #jamaika #sondierung
— Christian Lindner (@c_lindner) 19. listopadu 2017
Lindner je podle mého názoru velmi schopný politik, možná nejschopnější v mladé a střední generaci. Je mu teprve 38 let, takže má vyhlídky na to působit v politice dalších třicet let. Myslím, že nechce poškodit svoje jméno tím, že by dělal „páté kolo u vozu“ v koalici, jejíž ideové směřování bylo úplně jiné, než co FDP chtěla prosadit.
Angela Merkelová po krachu jednání zamířila za druhou SPD a navrhla obnovení velké koalice z minulého volebního období. Sociální demokraté ji odmítli. Jak je tento postoj veřejností a ostatními stranami vnímán? A jak se vůbec po výrazném volebním neúspěchu a povolebním dění vyvíjí pozice jejich předsedy Martina Schulze?
Momentálně už se SPD netváří absolutně odmítavě, ale Schulz prohlásil, že k případné spolupráci mezi CDU a SPD by se měli vyjádřit všichni členové strany ve velkém hlasování. Tím nejspíš chce zabránit tomu, aby celá tíha rozhodnutí ležela jen na něm. Není tajemstvím, že ve vedení SPD jsou i lidé, kterým je úplně jedno, že jejich vlastní strana je na tom velmi špatně – aktuální preference pod 20 procenty – a chtějí se dostat k nějakým mocenským pozicím za každou cenu. Ti budou na Schulze vyvíjet tlak, aby se podřídil a dělal Angele Merkelové juniorního partnera.
V Německu se za vlády Angely Merkelové stávalo, že pokud některý z jejích spolustraníků až příliš vyčníval, objevil se na něj nějaký skandál, který jeho politickou kariéru ukončil. Jaká je vůbec dnes personální situace v CDU, jsou tam lidé, kteří by mohli Merkelovou nahradit?
Výrazného konkurenta skutečně nemá. To, co jste zmínil, je pravda – všichni potenciální protivníci byli odstaveni.
CDU je vůbec ve stavu, kdy se z ní stal volební spolek kancléřky. Otevřenou kritiku na její adresu si zatím dovolují pouze někteří členové Junge Union, což je mládežnická větev strany. Zbytek strany je loajální způsobem, který si v Německu vysloužil označení Kadavergehorsam. To znamená „mrtvolná poslušnost“.
Jaký bude podle vás další osud spolkové kancléřky?
Pro zachování své funkce udělá cokoliv. Na rozdíl od řady jiných západních politiků – například bývalého britského premiéra Davida Camerona nebo bývalého rakouského kancléře Wernera Faymanna – Angela Merkelová nikdy veřejně nepřiznává, že udělala nějaké chyby, a když žádné chyby neudělala, tak přeci nemá důvod odstupovat, že?
Slabinou její pozice je hlavně Bavorsko. Tam funguje sesterská strana CSU, která zdaleka není tak personálně zdecimovaná jako CDU. Předseda CSU Horst Seehofer není ani zdaleka tak pevně v sedle jako Angela Merkelová a je možné, že ve svých funkcích nevydrží do konce roku. Novým předsedou by mohl být „jestřáb“ Markus Söder, jehož přístup ke kritickým otázkám – migrační krize, bezpečnost – se od přístupu kancléřky zásadně liší. Bez souhlasu CSU se přitom velká koalice udělat nedá.
Mluví se o předčasných volbách. Co by mohly vyřešit, respektive v čem by mohly situaci posunout tak, aby mohla vzniknout většinová vláda? Naznačují třeba průzkumy probíhající dva měsíce od voleb, že u některé ze stran dochází k výraznějším změnám v popularitě?
Pokud by se konaly předčasné volby, bylo by to nejspíš až v dubnu či květnu 2018, což je ještě dost daleko na to, než aby se jejich výsledky daly předpovědět. Zatím platí, že preference velkých stran – CDU/CSU a SPD – od posledních voleb zase ještě o pár procentních bodů poklesly. Aktuálně se například CDU/CDU pohybuje pod 30 procenty, což je opravdu málo.
To ovšem také znamená, že ochota velkých stran vyvolat předčasné volby nebude zas tak velká. Někteří jejich poslanci by mohli přijít o křesla a s nimi spojené funkční požitky.
Již dva měsíce je parlamentní stranou protestní Alternativa pro Německo. Změnila se nějak její pozice k lepšímu, nebo naopak k horšímu?
Parlament zasedá teprve měsíc, to je krátký čas. AfD se ale jeho práce normálně účastní. To právě dělá CDU/CSU určité vrásky. Ti doufali, že Alternativa pro Německo zaujme pozici „zásadního odporu vůči všemu“. Jenže AfD je pro některé věci ochotna hlasovat, dokonce občas předkládá návrhy, které znějí podobně jako návrhy vládní. Tím pádem se od nich CDU/CSU ani FDP nemůže zas tak dokonale distancovat.
Ze začátku panovala představa, že s poslanci AfD se nikdo jiný nebude ani neformálně bavit, tím myslím, že si na chodbě neřeknou ani „dobrý den“, ale to už pominulo, začínají tam vznikat normální lidské kontakty. Vedoucí představitelé ostatních stran to pochopitelně vidí neradi, jim by nejvíce vyhovovalo okázalé nepřátelství.
Prezidentem Spolkové republiky Německo je Frank-Walter Steinmaier, několikanásobný ministr zahraničí, kancléřský kandidát a jeden z nejzkušenějších německých politiků. Ačkoliv v Německu není tradice aktivního prezidenta v politických krizích, jak se projevuje spolkový prezident? Má snahu nějak do situace zasahovat?
Prezident Steinmeier se snaží přimět zavedené strany, aby v žádném případě nedopustily nové volby. Je při tom o něco aktivnější, než obvykle němečtí prezidenti bývají.
V Německu není přímá volba prezidenta – na rozdíl třeba od České republiky, Slovenska, Polska či Rakouska. Steinmeier byl zvolen nepřímo a za svoji funkci vděčí Angele Merkelové, nečekám tedy, že by se proti ní otevřeně postavil.
Jaké řešení současné situace nejvíce preferují občané Německa?
Většina Němců by podle průzkumů veřejného mínění dala přednost předčasným volbám.
Ptal se Jakub Vosáhlo, PL, 25.11.2017