Je lepší menšinová vláda, nebo nové volby?
Německo je v situaci, která nenahrává diskutérům na webu. Tedy těm, kteří vypouštějí názory, jako když se bouchá pěstí do stolu. Mnozí si oblíbili heslo „Merkelová musí pryč!“ z německých demonstrací roku 2015. Dejme tomu, že by to kancléřka po krachu jednání o koalici zvané Jamajka skutečně zabalila. Ale co by se změnilo? Jaké možnosti by se uvolnily? K jakému řešení by to vedlo? Tady úderná odpověď schází. Německý povolební pat nelze řešit jednoduchým heslem typu „Doleva, nebo s Klausem“.
Jde o jemnější nuance. Třeba: Má vzniknout vláda jen proto, že to početně jde? Dost lidí na tu logiku sází. Rádi by viděli koalici konzervativců, liberálů a Zelených (Jamajka), a když neprošla, chtějí oživit velkou koalici. Náhle jim nevadí, že by se tím porušil slib. Ale Martin Schulz, lídr sociálních demokratů, trvá na svém: „Velká koalice dostala od voličů červenou kartu.“ Myslí tím fakt, že konzervativci a SPD úhrnem ztratili 14 procentních bodů. Kdyby Schulz utvořil další velkou koalici, nejen by slýchal, že je lhář, ale ještě by riskoval další ztrátu hlasů za čtyři roky (ne-li dříve).
Vlády nemusí vznikat jen proto, že to povolební aritmetika umožňuje. I když to třeba německý prezident Steinmeier sám říká: „Kdo se uchází o politickou odpovědnost, nesmí cuknout, když ji drží v rukou.“ Totéž zaznívá v Praze i jinde. Jenže… Když před deseti lety chystali v Bhútánu přechod od absolutistické ke konstituční monarchii, uspořádali „volby nanečisto“. Kandidovaly v nich strany modrá, červená, zelená a žlutá. Byla to škola demokracie pro ty, kteří ji dosud nezažili. Ale to není případ Spolkové republiky. Že se tam chystala koalice zvaná Jamajka, ještě neznamená, že strany černá, žlutá a zelená jsou zaměnitelné.
Německo zvažuje předčasné volby, ale ty by poměr sil nezměnily. Nemluví o vládě menšinové – snad proto, že ji nikdy nemělo. Ale na mentálním zdraví společnosti by nadělala menší škody než opakované velké koalice.
LN, 22.11.2017