Madrid v Katalánsku nahrává voliče separatistům
Pohled na Katalánsko a postup španělských úřadů budí pocit ve stylu „Erdogan s lidskou tváří“. Řekněme rovnou, že mezi Španělskem a Tureckem nejsou žádné přímé paralely ani společné příčinné souvislosti. Ale jeden rys tu společný je. Už jsme na této stránce připomněli Šimečkovu knihu Obnovení pořádku o husákovské normalizaci v Československu. Teď, když Madrid nejen rozpustil katalánskou regionální vládu, ale vzal do vazby i většinu jejích členů (zbytek je v belgickém „exilu“), se ten pocit posiluje. Sílí dojem, že Madrid při „obnovení pořádku“ postupuje podobně jako turecký prezident Erdogan po loňském pokusu o puč, jen si počíná jemněji. Proto „Erdogan s lidskou tváří“.
Aby bylo jasno. To vůbec neznamená, že kdo kritizuje postup Madridu, musí být zákonitě fanouškem katalánské nezávislosti. Katalánští separatisté udělali vše pro to, aby je historie označila za chaoty, amatéry, ochotníky a neschopné politiky (nedokázali napodobit skotské kolegy). Ale zároveň neplatí ani to, že kdo kritizuje katalánské separatisty, musí být zákonitě fanouškem metody „na hrubý pytel hrubá záplata“.
Ano, katalánským lídrům lze vytýkat mnohé, ale rozhodně ne hrubost, násilí či jen výzvy k němu. Barcelona uplynulých let zažila řadu statisícových demonstrací, ale žádná z nich nebyla byť jen verbálně násilná. Ano, referendum o nezávislosti z 1. října nebylo legálně košer, ale když tam Madrid vyslal policejní bijce, sám poskytl argument proti sobě. A další dodává teď, když stíhá a do vazby zavírá členy barcelonské vlády.
Když začal brutálně „obnovovat pořádek“ turecký Erdogan, bylo to po pokusu o puč, jehož se účastnily armádní tanky i stíhačky. Když „obnovuje pořádek“ španělský premiér Rajoy, je jemnější, má „lidskou tvář“. Ale odpovídá to nebezpečnosti amatérů z Barcelony, neschopných ani říci, zda vyhlásili, či nevyhlásili nezávislost? Katalánsko čekají 21. prosince regionální volby. Hádejte, zda bude více voličů hlasovat pro separatisty, nebo pro jednotný španělský stát.
LN, 4.11.2017