Ve Francii byl před dvěma roky vyhlášen výjimečný stav. Předcházel tomu útok muslimských teroristů, který stál život 130 nevinných občanů. Od té doby byl výjimečný stav šestkrát prodloužen, ale ke včerejšku jej francouzský prezident Emmanuel Macron zrušil. Že by se ve Francii zlepšila bezpečnostní situace? Ne. Byl zdokonalen právní systém země.
Prognózy se naplňují
Na začátku migrační vlny, v září roku 2015, jsem v článku pro Reflex napsal: „Chtějí-li Evropané zachovat svůj společenský a politický model, mají pouze dvě možnosti. Buď razantně omezí příliv migrantů, nebo budou muset omezit demokratická práva uvnitř evropských států.“
První předpověď se právě naplňuje. V září 2015 tvrdil komisař pro migraci Dimitris Avramopoulos, že „pevnost Evropu nechceme“. A kancléřka Merkelová tehdy ironicky přizvukovala: „Zavření hranic není žadné řešení.“ O dva roky později řekl její pověřenec pro Afriku, Günter Nooke: „Nepomůže, když se nutná opatření difamují označením ‚pevnost Evropa‘ jen proto, že nemůžeme přijmout všechny.“ No prosím. Ani ne za dva roky západní politici pochopili, co je účelné a účinné. Takzvaní obyčejní lidé to ale věděli hned.
A druhá prognóza? Jelikož se od začátku migrační vlny bezpečnostní situace v zemích se silnou muslimskou menšinou výrazně zhoršila, tak se začíná naplňovat i tato předpověď.
Výjimky natrvalo
Od včerejška ve Francii platí nové zákony, které rozšiřují pravomoci bezpečnostních sil. Ministr vnitra a prefektové v departementech mohou omezit svobodu pohybu podezřelých i bez soudního povolení. Mohou provádět rozsáhlé policejní kontroly na nádražích a letištích a snáze zjišťovat identitu podezřelých.
Podezřelí sice nemají domácí vězení a nemohou být internováni, ale nesmí opustit místo svého bydliště. Navíc je podle nových zákonů možné odposlouchávat i telefony a počítače, které přenášejí data bezdrátově. Stejně jako v případě výjimečného stavu mohou bezpečnostní složky i nadále provádět noční prohlídky, byť jen s povolením soudce.
Náboženská zařízení mohou být uzavřena již tehdy, když existuje podezření, že se v nich rozšiřují „myšlenky a teorie“ podporující terorismus. Dosud o tom musely existovat důkazy ve formě publikací nebo projevů. Nový zákon umožňuje také tvrdá opatření proti státním zaměstnancům a příšlušníkům ozbrojených sil, kteří se radikalizují. Navíc má vzniknout nová policejní jednotka, která se bude zabývat každodenní kriminalitou, a má tak odebrat práci jednotkám, které bojují proti terorismu.
Protivníci nového zákona se prosadili pouze v jedné, pro boj s muslimským terorismem nepodstatné otázce. Policie již nemůže své rozšířené pravomoci používat ke znovunastolení veřejného pořádku v případě stávek a demonstrací. Vláda socialistického prezidenta Hollanda totiž použila vyjímečny stav k tomu, aby tvrdě zakročila proti demonstrantům kritizujícím reformu pracovního zákona.
Pařížská kavárna
Emmanuel Macron jako obvykle pateticky řeční: „Obnovil jsem svobodu Francouzů.“ Přejme mu to. Hlavně, že konečně obnovil naděje na větší bezpečnost Francouzů. Pařížská kavárna se přitom nespokojeně vrtí na židlích a mručí cosi o tom, že výjimečný stav byl uzákoněn natrvalo. A teď se podržte. Tentokrát se opravdu nemýlí. Nepatrně pozměněný výjimečný stav se stal součástí francouzského zákona.
Od normálního života odcizená kazatelská sekta se ale přesto nechce smířit s tím, že se svět v důsledku blahodárného vlivu jejich moudrostí nevyvíjí stále k lepšímu. Podle jejich logiky se totiž pokrok pozná také podle toho, že se svoboda jedince stále více rozšiřuje. Všechno ostatní je podle nich cesta zpět k zaostalosti.
Obyčejní lidé však dobře vědí, že práva pro každého, kdo chce v Evropě žít, lze udržet nebo dokonce rozšiřovat pouze tak dlouho a v té míře, dokud to neohrožuje životy ostatních. No a faktem je, že přistěhovalci z třetího světa do Evropy přivezli svoji válku ve jménu svého boha. Politika ve jménu „více“ najednou znamená více ohrožení ze strany barbarů a více nevinných mrtvých ve vlastních řadách. Pokrok je tedy ošidný pojem a především - úlohou politiků není uskutečňovat sociální utopie. Cíl a kvalita politiky se ve finále posuzuje jedině tím, jestli a jak příspívá k bezpečnosti a blahobytu, nebo chcete-li k přežití společnosti.
V podmínkách, kdy se bezpečnostní situace v Evropě minimálně jednu dekádu trvale zhoršuje, přežije západní společnost jen tehdy, když se tomu co nejrychleji přizpůsobí. To se dosud nedělo vůbec, nebo jen nedokonale. Politika ale není nic jiného než důkaz toho, jestli a jak úspěšně je společnost schopná přizpůsobit se měnícímu se okolí.
Dobrá zpráva
V posledních letech jsem si zvykl na to, že z Francie přícházely spíše špatné zprávy. A o to více mě těší ta včerejší. Změna francouzského právního systému totiž dokazuje, že i značně dekadentní vrstva vládnoucích v západních demokraciích má stále ještě zbytky pudu sebezáchovy. Stále ještě je schopna rozeznat zhoršení bezpečnostní situace a udělat to, co je potřebné. Přitvrdit. Ministr vnitra Gérard Collomb řekl, že nové zákony jsou odpověď na „trvalé ohrožení“. Smutné je pouze to, že projev chápavosti francouzských politiků ohledně jejich povinnosti chránit životy občanů stál jenom od listopadu 2015 život 241 nevinných obětí muslimského terorismu.
Psáno pro MF Dnes
Převzato z blogu autora s jeho svolením