Neviditelný Pes

USA: Rasistická provinění (1)

12.10.2017

aneb Nelze nebýt rasistou

Barack Hussein Obama, s absolutním černošstvím se ztotožňující syn stoprocentně bělošské matky, přece zdůrazňoval, že „rasismus je součástí naší DNA“. Tak se nyní dozvídám od některých svých politicky korektních, důkladně citlivých amerických spoluobčanů.

Stále mám potíže přikyvovat všeobecně akceptovanému předpokladu, že my běloši bychom na rasismus a takové nepěknosti měli mít monopol. Jak se pozná rasista? Musí to být běloch? Co třeba Japonec za druhé světové války - nebo Číňan kdykoliv, kdekoliv? Matně si vzpomínám, že „Amerika“ se čínsky překládá ve smyslu „pěkná země“, kdežto Afrika spíš jako „hanebný kontinent“.

Může se černoch dopustit hříchu či dokonce zločinu rasismu? Přemnoho černošských radikálů se přece nikterak netají svou nenávistí vůči osobám s bělošskou pokožkou. Na mysl například přijde velebníček Jeremiáš Wright, po mnohá dlouhá léta Obamův zdroj inspirace, dštící nenávistí vůči všemu bělošskému. Byl snad on někdy zažalován, ač určitě nikdy neshledán vinným?

Profesorský sbor na většině amerických škol je aspoň z devadesáti procent důkladně levicově orientovaný. Přibývá počet univerzitních institucí, kde si již studenti prosadili odstranění národní vlajky. Pramálo se na přednáškách dozvědí o původu otroctví, které přece Američané na této planetě nezavedli. Otroctví bylo samozřejmou realitou ve světě Babyloňanů, Asyřanů, Řeků, Peršanů, Arménů a mnohých dalších. Velké množství Evropanů se ocitlo v otroctví za otomanských válek v Evropě. Zotročení běloši byli samozřejmostí od dávnověku až do středověku. Teprve kolem roku 1600 se přidali k Arabům a Afričanům a započali s otrokářstvím v atlantické oblasti: nikoliv takové zboží vrhat do želez, ale kupovat je od jejich domorodých přemožitelů, ba i přislušníků vlastních rodin. Americký Kongres odhlasoval zákaz takového obchodování už v roce 1808. Byla to především britská námořní moc, která prosazovala tento zákaz. Nic takového se ale ve školách nevyučuje.

- - -

Proslulý černošský kazatel Martin Luther King, zavražděný v roce 1968, pro Čechy památném, velmi správně zdůrazňoval, že kýženým kritériem není barva pokožky, ale mentalita, počínání nás jedinců. Tak se začátkem svého prezidentského mandátu prezentoval i Obama, jakoby za stoprocentního Afro-Američana se přece pokládající syn stoprocentně bělošské matky. Když ale na Floridě došlo k zastřelení podivně si počínajícího černošského mladíka Trayvona Martina občanem Zimmermanem, s takto německým jménem, nicméně s hispánskými kořeny, Obama národu oznámil své dychtění být otcem mladistvého nebožtíka. Mezi činem a soudním rozhodnutím, jímž Zimmerman byl osvobozen, uplynulo 503 dní. Během té doby došlo v USA k zabití 10.865 černochů jinými černochy. O osudu žádného z nich se Obama ale nezmínil, o takovém otcovství nebažil.

Až do roku 2008 byl Obamovým chief of staff v Bílém domu Rahm Emanuel. Ten z Washingtonu přesedlal do Chicaga, Obamovy původní politické báze, kde se stal primátorem a dosud v této funkci setrvává. O místu svého působení zdůrazňuje, že „Chicago je a stále bude sanctuary city (“azyl, útočiště“), budete v bezpečí zde v Chicagu.“ Zájemcům bych příliš nedoporučoval se tam hrnout. Chicago, snad již od doby znamenitého gangstera Al Capona, si udržovalo reputaci, nyní stále značně aktuální, jako ta nejvíc zabijácká metropole Ameriky.

V sousedním státě Missouri state senator Maria Chappelle-Nadal vyjádřila svou naději, že prezident Trump bude zavražděn (“I hope Trump is assassinated“).

Touž tužbu do světa sděluje Anthony Bourdain, světoběžník, televizní persona, labužník, gurmán a elegán. Zdůrazňuje svůj zájem zlikvidovat Trumpa vhodným jedem.

Již jednou dřív jsem se zmínil o zákonodárkyni washingtonského Kongresu jménem Sheila Jackson Lee (demokrat, Texas, 18. oblast). Ta proslula otázkou „Kolik chorob republikáni ještě vynaleznou za účelem zabíjení černošského lidu?“ (“How many more diseases will Republicans invent to kill black people“?) Jakož i její skvostné tvrzení, že „Vražda je hlavní příčinou vraždy.“ (“Homicide is the leading cause of murder.“ Ano, nebylo by příliš obtížné si ji splést s Albertem Einsteinem. V porovnání s touto zákonodárkyní by i Milouš Jakeš zazářil jako zlatoústý orátor Cicero.

Netřeba být osvícen genialitou, aby se nepostřehla již solidně zabydlená praxe preferenčního hodnocení. Černoši - oficiálně přejmenovaní na African-American, ačkoliv značně vysoké procento, patrně naprostá většina, není potomky bývalých otroků před aspoň sedmi generacemi - tvoří všeho všudy oněch 13 procent amerického obyvatelstva, ale s jakoby nárokem stoprocentní mediální pozornosti celého národa. Devadesát procent vražd zůstává záležitostí v jejich vlastních řadách, páchají většinu (52 %) všech amerických vražd. Středem značného zájmu se stanou ojedinělé incidenty, kde běloch - buď policista, či civilista - je tím provinilcem.

Národním svátkem je den k památce černošského kazatele Martina Luthera Kinga, ale nikoliv prezidenta Abrahama Lincolna - tak tomu aspoň donedávna bylo a třeba stále ještě je.

Právě se dočítáme o černošské nevoli hrozící bojkotem udělování hollywoodských Oskarů, poněvadž nedostatečné množství černochů je nominováno na takovou poctu. Nikdy jsem neslyšel, že se stejnými požadavky by přišli herci asijského původu. Nikdo si také dosud netroufl porovnávat počet laureátů Nobelovy ceny - nikoliv míru, ale solidních vědeckých výkonů.

Právě jsem obdržel e-mail, který bez komenáře dávám k dispozici k zauvažování:

Je to statistické porovnávání, jaký by byl dopad, kdyby oněch 13 procent těchto dřív černošských, a nyní afro-amerických obyvatel nebylo. Počet vězňů by se zmenšil o 37 %, ubylo by 53 % členů nezákonných gangů. Obezita, otylost národa by poklesla o 11 %, IQ by vzrostlo o 7,4 bodů, AIDS a HIV by poklesly o 65 %, gonorrhea o 69 % a syfilis o 58 %. Průměrný roční příjem Američanů by vzrostl o 20.000 dolarů, počet obyvatelstva žijícího v chudobě by poklesl o 34 %, počet bezdomovců by poklesl o 57 %. a příjemců sociálních dávek o 42 % a Demokratická strana by ztratila 76 % podpory své politické báze.

- - -

Pro mnohé černochy primárním kritériem zůstává rasa. Porovnával jsem její nynější důležitost s dělnickým původem, správným proletářským zázemím v neblahých, zejména padesátých letech tehdejší ČSSR minulého století. Taková kriteria přece rozhodovala, kdo půjde na studia nebo k lopatě a zániku všech nadějí.

Někdejší pokusy o vylepšování kádrového profilu odvoláváním se na jakkoliv pofidérního proletářského dědečka, porovnávám s nynějšími americkými praktikami vylepšovat si svůj rodokmen podle právě potřebných, politicky korektních kritérií. Úspěšná vědkyně Elizabeth Warrenová, nynější senátorka, reprezentující ve Washingtonu,D.C. stát Massachusetts, si takto kádrově vypomáhala zdůrazňováním svého prý indiánského původu - aspoň z jedné šestnáctinky. Jenže ona si kádrově vypomáhala podvodnými konfabulacemi, totiž tvrzením o svých kořenech indiánského kmene Cherokee. Tím se jí otevřely dveře na Harvardu, americké univerzitě s nejznamenitější reputací. Jenže s tím jejím kádrovým pozadím to bylo trošku jinak. Její předek nebyl autentický Indián kmene Cherokee, ale stoprocentní běloch - avšak se zásluhami, že se mu podařilo jednoho autentického Cherokee rudokožce zastřelit.

Začali přibývat vzdělanci s nutkáním provinilců. Jeden můj kolega, původem z kdysi otrokářského státu, uveřejnil v místních novinách článek s tvrzením, že my všichni běloši jsme odpovědní za utrpení černochů. Marně jsem čekal, zda někdo na takovou nehoráznost zareaguje. Tedy jsem se ozval: „V dětství za nacistické okupace, jakožto syn českého otce jsem se provinil, že nejsem Němec. Jako jinoch za komunistů jsem se měl cítit provinilým nedostatkem proletářského původu. V dospělém věku se mi podařilo ze země zmizet a dostat se sem do Ameriky za pošetilého předpokladu, že nebudu hodnocen podle kritérií, která jsem nezavinil. Setrvávám v harmonickém manželství s osobou nezcela bělošskou. Nikdy jsem ani jednoho otroka neviděl, natož abych ho vlastnil. Nevidím důvod, proč bych se měl omlouvat.“

Dostal jsem řadu souhlasných, až blahopřejných dopisů, že jsem měl tuhle kuráž se vůbec ozvat. Následoval můj povzdych, proč k vyjádření samozřejmosti nutno být vybaven exoticky, v mém případě čínsko-helvétským manželstvím.

Sadomasochistických kajícníků neubývá. Nedávno jsem se dočetl o zákonodárci jménem Graig Meyer ze státu Severní Karolína. Bičuje se za své jím nenáviděné bělošství. Tuze se snaží vlísat v důvěru černošských spoluobčanů a úsilí se mu nedaří.

„Ačkoliv se často obracím o radu ke svým černošským kolegům, je nevyhnutelné, že se objevují vady v mém uvažování, zaviněné mým bělošstvím. Jsou to pravděpodobně hluboké zbytky mé bělošské nadřazenosti. Nedovedu v sobě potlačit své bělošství, budu vždy běloch.“ (Zdroj WND, 1.10.2014.) Vzorná kajícnická samohana.

Sledoval jsem televizní slovní přestřelku s rozlícenou černošskou aktivistkou, která zdůrazňovala své rasistické utrpení: že černoši jsou pouze třináctiprocentní menšinou, ale ve vězení tvoří celou třetinu osazenstva, ne-li víc.

Jenže její spoludebatér si troufl zmínit o realitě, že černoši, nyní takto na Afro-Američany oficiálně přejmenovaní, sice jsou pouhou 13% etnickou menšinou, ale rovněž jsou i většinou jak pachatelů, tak i obětí vražedných zločinů ve vlastních řadách. Každoročně tisíce těchto soukmenovců takto násilně vlastní rukou zahyne. Nesmyslný je předpoklad, že rasisté v řadách bělochů jsou hlavní příčinou mezirasového vraždění. Údaje FBI potvrzují, že naprostá většina takového krveprolití se uskuteční z vlastní iniciativy - pachatelé i oběti. (Začátkem tohoto textu jsem se zmínil, že během 503 dní došlo v USA k zabití 19.865 černochů jinými černochy.)

Ann Coulter, výtečná publicistka, ve svém textu (Townhall.com, 24.6.2015) uvádí zajímavé údaje: FBI zdroj z roku 2008, z celkového počtu 520.161 porušení zákona s mezirasovou motivací, černoši (ona menšina 13 % všeho obyvatelstva) jich proti bělošské populaci spáchali 429,444, kdežto bělošská většina se proti černošské menšině nezákonně zachovala v 90.717 případech. Takže černošský podíl je podstatně značnější. Příslušné ministerstvo (Department of Justice) pod mnohaletým vedením Erica Holdera, Obamova loajálního oblíbence, si vypomáhalo tvůrčím způsobem: jestliže osoba latinsko-amerického původu byla obětí zločinu, stala se z ní menšinová Hispanics, kdežto v případě jeho porušení zákona - pro statistické účely, jakož i oprávněnou váhu rasového rozhořčení - se stala bělochem.

- - -

Vždy to je vina někoho jiného - vina dávné minulosti, v níž si mohu vybrat vhodná zdůvodnění. Námitku o zničené černošské rodině, v níž tři čtvrtiny potomstva vyrůstají bez otcovy přítomnosti, se automaticky odmítne jako irelevantní a zřetelně rasisticky motivovaná. Uspěchy jiných přetvořím v důvod svých neúspěchů a další důkaz, jakou rasisticky zasaženou obětí jsem se stal. Kurz und gut, vždy se najde mnohé zdůvodnění o mé absolutní nevině a odpovědnosti okolního světa.

Mike Adams ve své stati „How to Answer a False Accusation of Racism“, Townhall, 9.12.2016, se zmiňuje o výchovném univerzitním prostředí, v němž přislušně levicový profesor při výkladu současného pokrokového hnutí „Black Lives Matter“ se jeden z posluchačů ozval s poznámkou, že nejen černošské, ale všechny lídské životy mají svou cenu, na což dotyčný profesor zareagoval obviněním tazatele, že je rasista.

Autor Adams obviněnému studentovi doporučil zareagovat otázkou, co profesor specificky míní tím rasismem: „Racism is a specific belief that races can be ranked according to genetically inherited characteristics. That genetic inferiority allegedly manifests itself in lower intelligence, which, in turn, transslates into other undesirable chaacteristics such as sloth and propensity toward crime.“

Nepředpokládám, že by tak pokrokový pedagog vlídně zareagoval.

UKONČENÍ PŘÍŠTĚ



zpět na článek