Proč může v europarlamentu vystoupit teroristka
Pokroková doba velí neužívat výrazy typu občané či vojáci, ale korektní tvary občané a občanky, vojáci a vojačky. Když jsme v únoru psali, že by se mělo užívat i teroristé a teroristky, asi to vyznělo jako černý humor. Ale není. Alespoň teď, kdy v Evropském parlamentu hovořila o roli žen v palestinském odboji Leila Chálidová. Jak to, že členka Lidové fronty pro osvobození Palestiny (LFOP), v Evropské unii pokládané za teroristickou organizaci, může vystoupit v jejím zákonodárném sboru? Že by to byl vliv generického maskulina „teroristé“? Ale konec legrace.
O tom, že bývalý terorista to může dotáhnout až k Nobelově ceně míru, se ví. Ale případ Chálidové je konkrétnější, tak nějak víc z praxe, dalo by se říci. V srpnu 1969 proslula jako první žena, jež unesla letadlo. O rok později se pokusila unést další. Jak to, že i když napodruhé neuspěla a ocitla se v rukou britských úřadů, nebyla souzena ani potrestána? Inu proto, že únosů bylo tehdy dost, takže každého dopadeného teroristu bylo možné „zobchodovat“ za nějaká rukojmí. Tak byla zobchodována i paní Leila, ikonicky známá z fotografie s kalašnikovem v ruce, kufíjou na hlavě a prstenem s nábojnicí.
Znamená její vystoupení v EP, že to vše se už nepočítá? Ani členství v teroristické organizaci, kterou si připomíná Německo při 40. výročí „horkého podzimu“? (Tehdy LFOP zavraždila kapitána letadla Lufthansy uneseného do Somálska.) To vše jako by v očích evropských zákonodárců vybledlo.
Kdyby snad někdo spekuloval, že vstřícnost k Chálidové je součástí na odiv dávané vstřícnosti k muslimům (jen aby si někdo nemyslel, že jsme islamofobové), mýlil by se. Chálidová pochází z křesťanské rodiny, ale v praxi není ani křesťanka, ani muslimka, nýbrž ateistka. Hlásí se k dialektickému materialismu v podání Marxe a Engelse. Na tom by samo o sobě nebylo nic špatného, jen kdyby se ten dialektický materialismus nezmaterializoval do terorismu, že. Ale vykládejte to vyznavačům dialektického materialismu v EP.
LN, 6.10.2017