Neviditelný pes

GLOSA: Paddock s nálepkou

7.10.2017

O éře, kdy se i zločin mísí se skupinovou identitou

Kdyby byl Stephen Paddock muslimem. Tak zní titul komentáře deníku The New York Times. Není až tak důležité, že autor Thomas Friedman předem ví, jak by kdo na teroristu z Las Vegas reagoval. (Kdyby byl Paddock muslimem, prezident by prý tweetoval „já jsem to říkal“.) Zajímavější je spíše ten šířící se společenský i mediální trend.

Friedman už předem „ví“, že vraždí-li Američany bílý terorista, nestane se nic. Ale kdyby je vraždil muslim, Kongres by prý svolal zvláštní slyšení k nejvražednějšímu aktu domácího teroru od 11. září 2001. Méně slovutní autoři a blogeři zase už předem „vědí“, že pachatelem byl člověk blízký hnutí Antifa, de facto militantní příslušník protitrumpovského odboje. Budiž mu země lehká, řekli by myšlenkoví souputníci.

O zlozvyku ideologického nálepkování se mluví už dlouho, ale v posledních letech jako by se utrhl ze řetězu. Člověk se neubrání pocitu, že vidí neblahé důsledky politiky identit, kterou před půlstoletím začali razit radikální pokrokáři a později se stala vlajkovou lodí moderní levice: nejprve americké, pak i evropské. Každý zločinec i každá oběť dostávají nějakou nálepku skupinové identity. A nejsou-li důkazy, použije se magická formule: „A co kdyby byl muslim?“

Jenže s argumentem „a co kdyby byl...“ daleko nedojdeme. Jen si to zkuste představit na příkladu Las Vegas. A co kdyby Paddock postřílel černochy? Nebo kdyby byl černochem střílejícím bělochy? Napsal by pak někdo, že se nic nestane? Ne. Jisté je, že o motivech, idejích či emocích Stephena Paddocka nevíme skoro nic a lze o nich jen spekulovat. Jestliže běloch vraždil posluchače hudby country, kterou by pokrokáři nejraději zakázali jako rasistickou, těžko to byl trumpovec. Kdyby u toho aspoň křičel „Ve jménu Ježíše Krista!“, dalo by se říci, že je to bigotní volič bigotních politiků. Jenže zkušenost napovídá, že vraždí-li někdo s výkřiky „Alláh je veliký!“, politici pak řeknou, že to nemělo nic společného s islámem. Tak co by mohl mít Paddock společného s bigotností?

LN, 5.10.2017



zpět na článek