... smutná zpráva nejen pro nás
V Německu skončily parlamentní volby, v kterých socialisté naprosto selhali. Přes vítězství svých křesťanských demokratů nemůže ale příliš slavit ani kancléřka Merkelová. Přesto tato chaotička bude zřejmě vládnout dál.
Jediným skutečným vítězem nedávných německých voleb tak zůstává AfD, která na rozdíl od vládnoucí koalice naslouchala voličům a projevila zájem o jejich názory a postoje. Především stran obav z uprchlíků.
Ono vůbec po celé Evropě dostávají na frak zavedené strany. Hrají totiž, řečeno fotbalovou terminologií, příliš „profesorsky“. Všechno vědí lépe, na vše mají ten nejlepší názor a od voličů jen čekají, že je zvolí a nechají vše na nich. Národní fronta ve Francii, Strana pro svobodu Geerta Wilderse, Švédští demokraté, rakouští Svobodní, Macronovo nové hnutí ve Francii - ve všech zemích roste tradičním stranám velmi tvrdá konkurence.
Přes druhý nejhorší volební výsledek pro CDU v poválečné historii je kancléřka Merkelová oslavována mnoha takzvanými experty i u nás. Nechápu proč. Ačkoli se nejspíš stane počtvrté německou kancléřkou a překoná tak Kohla i Adenauera, nemůže se těmto dvěma pánům vůbec rovnat. Německá kancléřka nepřináší žádné přelomové ideje a rozhoduje se často velmi zkratkovitě a nelogicky.
Po Fukušimě se rozhodla, že Německo opustí jadernou energii. Stejně zmatkovala i v případě ekonomické krize v Řecku. Před dvěma lety vpustila do své země stovky tisíc uprchlíků a ohrozila bezpečnost svých občanů. Jednou tvrdí, že multikulturalismus selhal, jindy říká, že islám patří do Německa. Takovým způsobem se rozumný politik nechová.
Bohužel pro Českou republiku, chaotická Merkelová řídí nejenom Německo, ale fakticky i celou Evropskou unii. Němečtí voliči ale nyní příliš na výběr bohužel neměli. Eurofanatik Martin Schulz by byl ještě horší variantou než Merkelová.
Za poslední léta udělala Merkelová z křesťanských demokratů „light“ socialistickou stranu a mnoha svými postoji dala dostatečně najevo, že také ona má se zásadami pravicové konzervativní politiky pramálo společného. Smutné peripetie političky, do níž jsme kdysi vkládali velké naděje.
Autor je radní pro školství za ODS, Praha 4