Neviditelný Pes

EVROPA: Červené čáry pro Macrona a Merkelovou

2.10.2017

Počáteční brblání proti jupiterským manýrům Eduarda Macrona se postupně změnilo v pojmenovatelnou nespokojenost, která vyvřela v senátních volbách, v nichž byla obnovena polovina mandátů. Senátory schvaluje sbor sedmdesáti tisíc velkých volitelů vybraných z lidí, kteří zastávají veřejné funkce v různých oblastech Francie anebo zastupují jejich obyvatele v parlamentu. Vědí velmi dobře, co občané chtějí a co ne.

Prezidentovo hnutí Republika na pochodu ztratilo čtyři křesla a nyní jich má jen 24. Republikáni a jejich spojenci vyšli z voleb posíleni o 31 senátorů. Chybí jim pouze čtyři hlasy do prosté většiny 175. Levicové uskupení, v čele se socialisty, rovněž posílilo a s 93 senátory je druhou největší senátní opoziční silou. Středoleví, UDI a MoDem, mají 41 křesel, Mélenchonovo hnutí Nepodrobená Francie 9, a Národní fronta 2. Pár představitelů menších stran a nezávislých doplňují 348členný sbor.

V tomto složení senát může připomínkovat a vracet dle své libosti zákony zpět do parlamentu v osvědčené hře na zdržovanou. To však není hlavní problém. Prezident oznámil, že chce změnit ústavu, zejména zavést proporcionální volby do parlamentu a snížit počet poslanců. Jenže každá ústavní změna vyžaduje souhlas tří pětin společného zasedání dolní a horní komory. V současné době však může Macron spoléhat na 395 poslanců a 24 senátorů, což dohromady zdaleka nedosahuje požadovaný počet 555 hlasů z celkového počtu 925 zástupců lidu.

Tektonické změny v politickém myšlení předvedli také Němci ve volbách do Bundestagu. Angela Merkelová sice bude počtvrté německou kancléřkou, ale pro ni a její CDU-CSU je to hořké vítězství. Získala 33 procent voličů a 8,5 procent jich desertovalo oproti předchozím volbám v roce 2013. Sociální demokraté (SPD) ztratili 5,2 procent příznivců a hlasovalo pro ně 20,5 procent voličů. Doplatili na to, že seděli ve vládě Merkelové, a proto oznámili, že do té příští nepůjdou. Protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD) získala 8 procent a je dnes třetí nejsilnější politickou silou v zemi. Podpořilo ji 13,2 procent voličů, nichž víc jak třetina byli mladí lidé, kteří šli poprvé k urnám. Pravicová FDP, která z Bundestagu vypadla, se do něj vrátila s ziskem 5,9 procent. Zelení a krajní levice se stěží překulili přes pětiprocentní práh.

Někteří pozorovatelé označili volby za opožděné referendum o migrační politice. Bylo to poprvé, co Němci mohli vyjádřit demokratickým způsobem svůj postoj k Mutti Merkel, která jim pozvala k celému zaopatření a všestranné péči víc jak milion údajných uprchlíků. Řada konservativců jí klade za vinu, že tím otevřela dveře Bundestagu 94 poslancům AfD, jež o tom doposud jen snila. Ideologickým vůdcem AfD je ostřílený politik Alexandr Gauland. Na mítinku v Berlíně oznámil, že poslanci Alternativy vytvoří parlamentní výbor, který prozkoumá zákonnou a ústavní platnost pozvání Merkelové z roku 2015, a že ji vyženou z kancléřství a navrátí vládu lidu.

Až potud a dost

Nechceme být imigrační zemí, islám k nám nepatří. To je červená čára pro Merkelovou, protože stále více Němců je přesvědčeno, že jejich osobní bezpečnost a národní identita jsou ohroženy. Tyto obavy posílil únik ututlávaných podrobností z jednání nedávné pařížské schůzky o migraci, které otvírají nové možnosti a cesty pro řízený dovoz afrických migrantů do Evropy.

Schůzky se zúčastnili političtí představitelé Německa, Francie, Itálie, Španělska, Nigeru a Libye. Jelikož součinnost neziskovek při přepravě migrantů po moři je známá a odhalená, pařížský minisummit rozhodl ukrýt ji do hloubi Afriky. Dokument, který byl na konci jednání přijat, stanoví, že se v Čadu a Nigeru vytvoří třídící střediska, kam budou neziskovky dovážet migranty. Mezinárodní organizace pro uprchlíky pak bude rozhodovat, kteří z nich dostanou azyl do EU. Je to o nás bez nás, ale zato budeme mít možnost hradit výlohy s tím spojené, jak slíbila Frederica Mogheriniová jménem EU. Podle předběžných odhadů je v Africe připraveno šedesát milionů migrantů, kteří touží po kontinentu, kde místo banánů se stromů padá mana sociálních dávek, z nichž uživí nejen sebe, ale i příbuzné doma, a kde bílé dívky baží po objetí mužných černých paží, což vše jim napovídali naháněči z neziskovek.

Francouzi rýsují Macronovi podobnou čáru, ne však imigrační, ta je dočasně na zadním hořáku, ale sociální. Mélenchonovo hnutí spolu s odbory je podněcuje, houfuje a vede do protestních akcí proti novému pracovnímu zákonu, který prezident národu udělil dekretem. Byl uveřejněn v předvečer senátních voleb a nepochybně ovlivnil jejich výsledek.

Nejvíce na zákonu vadí to, že ukládané změny mohou ve svých důsledcích podnítit růst špatně placených, nejistých pracovních míst a rozpoutat soutěž v levné práci. Macron se inspiroval německým modelem, jehož otcem byl sociální demokrat Gerhard Schröder. Podle dostupné statistiky téměř osm milionů Němců dnes pracuje ve službách všeho druhu, nemají sociální zabezpečení a nejsou chráněni kolektivními smlouvami. Většina z nich si vydělá 450 eur měsíčně. Sociální nerovnost v Německu zaznamenala během posledních patnácti let největší vzestup ze všech zemí OECD. Chudoba postihuje 9 procent pracujících v Německu, ve Francii 6 procent. „Německá ekonomika po desetiletí zdravě rostla,“ říká Manuela Barisic z Bertelsmanovy nadace, „ale čtyřicet procent obyvatelstva z toho nic nemá.“

Macronovo trumfové eso je, že nezaměstnanost ve Francii se nehne z 9,8 procent a v Německu klesla až na 3,9 procent! Na to však Francouzové neslyší, nebo nechtějí. Proto jdou do ulic, kde skandují, že reformy jsou sociální puč, a zpívají na náměstích krvelačnou Marseillaisu.

********

Volby, o nichž byla zmínka, se konaly v obou zemích ve stejný den, v neděli 24. září. Němci a Francouzi poslali od uren ostatním Evropanům jasný signál.



zpět na článek