Před mnoha lety, když v americkém státě Minnesota Václavu Havlovi udělovali čestný doktorát, já tam tehdy popíjel s Petrem Pithartem. Tento tehdejší premiér české vlády mě požádal o vysvětlení, proč anglo-česká část anglo-českého slovníku je podstatně tučnější než ta opačná. Kloudně jsem odpovědět nedovedl, zejména při přesvědčení, že český jazyk mi připadal značně bohatší než ten Shakespearův. Oni mají pouze Mary, kdežto my máme k dispozici nejen Marii, ale i Mařenku, Mařenu, Máňu, Máničku - každá trošku jiná.
Po návratu domů jsem se chopil příslušného slovníku (10. vydání Poldauf a kol.), počítal stránky a ono vskutku tak: anglicko-česká jich měla 606, kdežto ta opačná, česko-anglická pouze 439. Čímž se konečně dostávám k dnešnímu tématu, jímž je SOCIAL WELFARE. Jeho český překlad totiž neexistuje. Jeho přídavné jméno se vyskytuje ve čtyřech podobách - společenský, sociální, socialistický, družný, kdežto to slovo podstatné je toliko k mání ve dvou podobách, a sice jako blaho nebo zdar.
Ani jedno či druhé nevyhovují, pátrám po přijatelnější alternativě, nic vhodnějšího než sociální zajištění nebo potřebné minimum k přežití mě nenapadá.
Budu se raději držet anglického termínu social welfare. Od autorky Heather Ginsbergové, její stati „Many Welfare Recipients Eligible for More in Benefits Than Several Full-Time Workers“ (Townhall, 20. srpna 2013), se dozvídám o existenci studie CATO Institutu, že nepracující příjemci (welfare recipients) finanční podpory v New Yorku jsou na tom líp než pachtící se chudáci učitelové ve školách. Matka s dvěma dětmi v té době inkasovala 38.004 dolarů, což byl v té době roční příjem začínajícího pedagoga.
Ve 33 státech příjemcům welfare podpory se dostává víc než $8 zákonného minima na hodinu, a v dalších státech to činí víc než $ 15 na hodinu. Takže za takových okolností se zahálka, lenost zřetelně vyplácí.
Co se stalo, přihodilo, s původní motivací, magnetem amerických pionýrů předchozích generací a století, potýkat se s divočinou v neznámu? Nyní se z nich staly miliony inkasujících příjemců, permanentně málo uspokojovaných. Od doby šedesátých let (1960s), kdy započala ona „válka proti chudobě“ (war on poverty), už stálo federální vládu víc než $ 15 trilionů z kapes těch pracujících.
- - -
K dispozici jsou statistiky z konce roku 2012. Census Bureau uvádělo cifru 309,467,000 obyvatel v USA, údaj důkladně postrádající svou přesvědčivost - kam se ztratily ty miliony ilegálů, odhadované na dvanát až dvacet milionů nezákonných vetřelců, jejichž počet ovšem nadále vzrůstá?
Koncem roku 2012, příjemců welfare tehdy bylo109, 631,000neboli 35,4 % celkového počtu. S připočítáním dalších požitků - zejména lékařské péče - cifra povyskočila na 153,323.000 – 49,5 % a pak při jiném sečítání přibylo dalších 6,5 milionů, čili počet přesahující všechnu populaci Slovenska.
Z jiného zdroje (Mike Shedlock, http://globaleconomicanalysis.blogspot.cz/) se dozvídám, že víc než polovina obyvatelstva se podílí 50 % až 56 % na „some form of non-means-tested assistance“, čili většina těch nepracujících bez povinnosti se podrobit úřednímu zjištění, proč se aspoň užitečně nepodílejí shrabováním odpadků ve veřejných parcích a podobných prostorách.
S přibýváním mládí jako by ubýval zájem se především sám o sebe postarat.
Tématu se věnuje Katie Kiefer ve stati „Welfare or Prosperity? Your Choice“ (Townhall, 27. března 2017). Soutředuje se na mentální posun nynější mladé generace oněch Millenials, kteří přišli na tento svět na rozhraní našich dvou tisíciletí, v době, kdy je populárnější víc utrácet než dodávat přednosti jistotě střádání. „Od roku 1964 v tom našem boji proti chudobě jsme utratili 15 až 20 trilionů dolarů, aniž by chudoba zřetelně poklesla. Naše problémy jsou v podstatě kulturní a morální. Jsme zadlužení, líní a žijeme nezdravě.“
Přespříliš takového pesimismu. Kde jsou ty časy původní emigrace, na přecpaných plavidlech v podpalubí se dny a noci tísnit, pak se konečně dočkat sochy Svobody v dohledu, s nadějí na příležitosti se sám o sebe postarat a nespoléhat na stát, aby ze mě takové břemeno odstranil.
- - -
Na svých pravidelných návštěvách rodné země se zejména smutné soudy dozvídám. Že například nynější dosluhující prezident Miloš Zeman je hulvát, opilec.
Viděl jsem ho jen jednou a takový dojem nedělal. Naopak, nedávno jsem vyslechl jeho téměř hodinové interview, kde odpovídal na otázky o zejména evropském stavu světa. Výsledek byl výtečný. Třeba jeho hodnocení změněné zkušenosti s přílivem cizokrajných vetřelců. Premiér Palme zavražděn, byl někdy někdo chycen a pro své zabíjení odsouzen? Dánové a další Seveřané již rovněž absolvovali své vystřízlivění. Taktéž již okusili Holanďané.
Katastrofální gesto štědrosti Angely Merkelové s její otevřenou náručí k milionům mohamedánských zájemců nikoli o zevropštění, ale o germánskóu finanční štědrost. V paměti mi uvízly scény z nádražního nástupiště v některé z bývalých jugoslávských republik a také z Maďarska, jak místní štědrost se projevovala: podarovaní dobročinností opovrhovali, jejich cílem bylo Německo, tam si pak v nicnedělání libovat.
Zájem o asimilaci? Ovšemže žádný. Mohamedánské opovrhování nevěřícími psy.
Však brzo prosadíme svůj kalifát. Vraždíme s vyvoláváním slávy Alláhovi. Kdo někde už slyšel o podřezávání hrdla s plesáním slávy Ježíšovi, akbar?
Zeman ve svém hodinovém interview zásadně odmítl bruselský či jaký požadavek na české území přijmout cokoliv islámského. Stejné pocity jistě budou opětovány aspoň v maďarském sousedství.
Potěšila mě jeho zmínka o asimilaci stotisícové vietnamské komunity v českých podmínkách. Občas ještě slyším pošklebování nad vietnamským zápolením s českou výslovností, aniž bych byl někdy zastihl někoho s pokusem o opačné úsilí.
Několikrát jsem se zúčastnil příjemné události v náramném americkém sídle velvyslanectví, kde se každoročně koná vyhodnocování českého žactva v soutěži anglicky psaných esejů. Mezi vítězi se již objevila Češka Ng, toť vietnamská Nováková. V Jinonicích jsem potkal dvě roztomilé asijské holčičky, automaticky jsem je anglicky oslovil, na což přišla perfektně česká odpověď: „Můžeme něco pro vás udělat?“
Toť úspěšný výsledek jedné generace. Jiné, na českém prostoru se už tisíciletí vyskytující etnikum, nyní úředně přejmenované na Romové, těm se na školách a posléze na universitách tak znamenitě nedaří..
Pokud ve vietnamštině existuje příslušný výraz „social welfare“, v českém prostředí nebude potřebný.
KONEC