Neviditelný Pes

HISTORIE: Mengele klade otázky

12.9.2017

Chyboval Mosad? A Brazílie, SRN i Červený kříž?

Každá tajná služba dělá chyby. Každá by – ohlédne-li se – udělala leccos jinak či by to nedělala vůbec. Je to zřejmé už proto, že o chybách zpravodajců se mluví víc než o jejich úspěších. Nejlepší úspěchy jsou přece takové, o nichž se neví, že se na nich zpravodajci podíleli. A naopak: jakmile se něco medializuje, zavání to průšvihem špionů. U nás jsme to naposledy zažili v „libanonské kauze“. Ale platí to i pro slovutné a démonizované služby, jako je izraelský Mosad.

Ten nyní odtajnil svazek Josefa Mengeleho. Užaslý svět se dovídá, že osvětimského „anděla smrti“ Mosad vícekrát málem dopadl, ale nechal ho být. Hlavně v květnu 1960, když v Argentině unesl Adolfa Eichmanna, ale tam žijícího Mengeleho ne. Podle hesla lepší vrabec v hrsti (Eichmann) než holub na střeše (šance unést oba). Byla to chyba, nedůslednost či něco, co se mělo udělat jinak? Je to téma pro analytiky, historiky či politology, lze však k němu dodat pár připomínek.

Za prvé. Není to objev ani senzace. O tom, že ve finále v Argentině se únosci soustředili na jistotu Eichmanna a vědomě pominuli Mengeleho, se ví už dávno. Nejpozději od publikace pamětí zakladatele Mosadu Isera Harela před 20 lety (pak vyšly i česky). Nová je jen ochota Mosadu otevírat svazky.

Za druhé. Priorita Eichmanna byla jednoznačná. Eichmann sice osobně nesnášel ani pohled na krev, ale ztělesňoval manažersko-industriální řízení holokaustu i pilíř systému, který cíleně zahubil šest milionů Židů. Mengele, doktor medicíny a filozofie (antropolog), ztělesňoval spíše intelektuální aroganci a zvrácenost, která naskočila do již rozjetého vlaku.

Za třetí. Mosad je státní agentura, hájí tak zájem státu. Když jeho šéf Meir Amit v roce 1963 řekl, že prioritou není hon na duchy minulosti, ale bezpečnost státu, mohlo to vyznít tak, že pomíjí morální téma stíhání zločinů nacismu. Ale o pár let později přišla existenční šestidenní válka, v níž Izrael obstál i proto, že Mosad včas sledoval zbrojení Egypta (a podíl některých nacistických vědců na něm). Co kdyby zůstal prioritou Mengele, ale Egypt by válku vyhrál? Je to samozřejmě jen řečnická otázka, ale dokládá legitimitu takového uvažování.

Za čtvrté. Je-li už řeč o chybách, jsou i jiní adresáti otázek. Třeba Argentina či Brazílie. Jak to, že Mengele žil v klidu na jejich území? Či Spolková republika. Jak to, že zatykač na něj vydala až v roce 1959? Nebo Červený kříž. Jak to, že Mengele unikl z Evropy s jeho asistencí?

LN, 9.9.2017



zpět na článek