Teď už Španěly nenapadne připisovat teror Baskům
Všechno zlé je k něčemu užitečné. Třeba to, že Španělsko bylo cílem teroristického útoku po delší době klidu. Je užitečné nahlédnout do novin z března 2004 a tehdejší reakce, argumenty i postoje porovnat s dneškem.
Za prvé. Po útoku v Barceloně snad nikoho nenapadlo, že by za ním stáli baskičtí teroristé. A to ani v prvních chvílích, kdy se vše jevilo ještě otevřené. To je zásadní posun, vždyť příměří dohodnuté s ETA funguje teprve šest let.
Za druhé. V březnu 2004, po výbuších vlaků u Madridu (192 mrtvých), bylo pachatelství ETA první volbou. „Baskický scénář“ podpořila sama Aznarova vláda, ač důkazy neměla. Podílela se totiž na neoblíbené invazi do Iráku, navíc bylo těsně před volbami, proto chtěla jakoukoliv muslimskou stopu vytěsnit (aby to nevypadalo jako odveta za Irák). Proto podsouvala pachatelství ETA. Proto chtěla po Evropské komisi, aby veřejně odsoudila baskické teroristy. Proto ministryně zahraničí Palaciová instruovala velvyslance, aby vyšetřovací verzi o ETA šířili.
Za třetí. Snaha byla. MF DNES otiskla rozhovor se španělským velvyslancem s nadpisem „ETA umírá, ale přitom ještě stále zabíjí“. Ale premiér Aznar volby stejně prohrál. Noviny to glosovaly titulkem: „Vyhrála al-Káida své první volby?“
Za čtvrté. Přes to vše nebyla ETA prázdná bublina. Před třiceti lety hrozila – spolu s IRA – jako teď džihádisté: 19. června 1987 zabila bomba v Barceloně 12 lidí; 8. listopadu 1987 zabila nálož v severoirském Enniskillenu 11 lidí. Leč od té doby IRA i ETA cílily na vytipované státní úředníky a později (IRA roku 1998, ETA roku 2011) uzavřely dohody o příměří.
Úhrnem. Statisticky vzato představují džihádisté podobnou hrozbu jako dřív ETA či IRA. Prakticky vzato ale nemají politické cíle, politickou reprezentaci ani stanovené podmínky pro jednání. Je jim cizí logika „něco za něco“. Už proto nemá velký smysl házet je do jednoho pytle s „domorodými teroristy“ v Evropě. A bát se výrazu „islamistický teror“, jako by šlo o nějaké náboženské tabu.
LN, 19.8.2017