ŘECKO: A přeci se dluží!

Řecký soud shledal statistika Andrease Georgiou vinným z „porušení povinností“. Ten se brání, že pouze pracoval podle svého svědomí a odmítal přikrášlovat ekonomická data v zájmu vlády.

Být matematikem není zrovna nebezpečná profese. Biologa může pokousat jedovatá tarantule a chemik se může otrávit výpary ze zkumavky, ale krotitelé čísel taková rizika nepodstupují. Nejnebezpečnějším prvkem jejich životů bývá dojíždění do práce. Zejména vzhledem k roztržitosti, kterou se obvykle vyznačují. (Nepozornost na ulici se stala osudnou například nositeli Nobelovy ceny Pierrovi Curie).

Statistika je druhem aplikované matematiky. Bohužel je zapletená do politiky. A politika, ta už s sebou jistá rizika nese.

Než se dostaneme k nešťastnému Řekovi, chtěl bych se nakrátko zastavit u tématu statistiky jako takové.

*****************************

Státy se rády srovnávají s jinými státy, stejně jako lidé. K tomu, aby se mohly srovnávat, potřebují nějaká mezinárodní kritéria. Někdy jde jen o prestiž, jindy o podstatnější věci – například o to, zda smí či nesmí daná země vstoupit do eurozóny (nebo-li: zda splňuje maastrichtská kritéria). Teoreticky je nejlepší odpovědí sběr statistických dat – nakonec statistika je matematika, a exaktní vědy nelžou.

Jenže zde se skrývá čertovo kopýtko. Vědecké postupy úmyslně nelžou, ale to neznamená, že by automaticky produkovaly pravdu. Záleží na tom, co do nich vložíte. Pokud nakrmíte svůj program nesmyslnými či zfalšovanými daty, nemůže je přetavit do pravdivých výsledků. To by hraničilo se zázrakem. V informatice se pro tento jev vžilo pojmenování „Garbage in, garbage out“.

Statistika a ekonometrie jsou obory, které jsou k této nemoci mimořádně náchylné. Politická vrstva má zájem na tom, aby jimi vedená země vypadala co nejlíp. Tlačí tedy na své zaměstnance, aby přiohýbali a poupravovali produkované statistiky ke skvostným či aspoň přijatelným hodnotám.

Velkým odborníkem v tomto směru bylo normalizační Československo. Podle výstupů statistického úřadu by nikdo nepoznal, že jde o zemi, která musela v centrech měst nastavět kilometry lešení, aby chodcům nepadaly na hlavu kusy omítky z neudržovaných domů. O tom snad někdy jindy.

(Normalizační galerie Lubomíra Kotka.)

Podstatné je, že prakticky každý, i zdánlivě jednoduchý parametr, se dá nějak „přiohnout“. Podívejme se třeba na otázku, kolik je v dané zemi v určitou chvíli nezaměstnaných. Snadné, což? Ne, není to snadné.

- Kam započítáme někoho, kdo má smlouvu na 4 hodiny týdně a chodí do restaurace večer mýt nádobí? Úvazek má deset procent, ale zaměstnaný vlastně je.

- Co s člověkem, který byl propuštěn v rámci útlumu nějakého průmyslového odvětví a šel do předčasného důchodu? Moderní historie je plná situací, kdy v rámci politických dohod zavřela továrna X své brány a bývalí zaměstnanci nad padesát přešli pod péči důchodové správy. Tím se přestanou ve statistikách nezaměstnaných obvykle vyskytovat, takže opticky to vypadá líp.

- Co země jako Itálie, ve které je množství pracovních míst pro mladé tak malé, že jich podstatná část utekla do ciziny? Může ty své utečence počítat jako „zaměstnané“, i když už ve své vlasti nežijí?

- Když je někomu 30 let a studuje už dvacátým druhým semestrem, je to osoba připravující se na budoucí povolání, nebo někdo, kdo studiem maskuje svoji nezaměstnatelnost?

- Co osoby, které o získání práce ani neusilují? Každý nějakou takovou osobu známe; zas tak málo jich není. Kam je započítáme?

Takové otázky musí řešit každý, kdo sestavuje statistiku pro veřejné využití. Drobný posun v kritériích může znamenat velký posun ve výsledku. Už před 140 lety se těmito myšlenkami zabýval Carroll Wright, první, kdo se pokusil skutečně sčítat nezaměstnané v USA. Dodnes na ně neexistují jednoznačné odpovědi.

A to je „jenom“ nezaměstnanost. Což teprve, když se pokusíte sčítat dluhy.

*****************************

Andreas Georgiou převzal vedení řeckého statistického úřadu (ELSTAT) před sedmi lety, v létě roku 2010. ELSTAT pod jeho vedením měla být nová, od politického vlivu očištěná instituce.

Georgiou strávil nějakých dvacet let prací pro Mezinárodní měnový fond, což z něj nečiní úplně neutrální osobu. (Na samotné dojednání podmínek bailoutu mezi věřiteli a řeckou vládou však neměl vliv, ty byly hotovy už nějaký rok předtím, než nastoupil do úřadu.) Jeho úkolem bylo zejména spočítat, jaký je skutečný schodek řeckého rozpočtu.

Právě tento výpočet stál na začátku jeho stíhání. Když totiž Georgiou se svými kolegy sečetl všechno, co podle jeho názoru sečíst měli, vyšlo jim, že skutečný schodek řeckého rozpočtu pro rok 2010 je 15,4 procenta HDP. Tedy podstatně více, než 6 % udaných řeckými statistiky pro předchozí rok 2009.

Hlavním důvodem, proč se podle jeho výpočtů schodek tak navýšil, byla finanční situace státem vlastněných podniků, jako je například notoricky zadlužená řecká železnice, která v létě 2010 prodělávala cca 3 miliony eur denně. (Zdroj.) Započítávat státní podniky je přitom v účetnictví zemí EU běžná praxe. Tyto firmy koneckonců nejsou virtuální, zaměstnávají lidi a vyplácejí jim mzdy. Do celkového obrázku státních financí rozhodně patří. Řecko však dříve tyto hodnoty do svého dluhu nezapočítávalo.

Poté, co Georgiou zveřejnil svá čísla, jej řecká vláda obvinila z několika trestných činů: zkreslování údajů, křivého znaleckého posudku (certifikace), zanedbávání povinností, ohrožení národních zájmů atd. Jeho postupy prý nebyly korektní a způsobily, že vyjednávací pozice státu vůči věřitelům se zhoršila.

Vyšetřování se táhlo pět let. Už v roce 2013 vyšetřovací soudce a prokurátor doporučili, aby se se stíháním přestalo, protože podle jejich názoru Georgiou nespáchal žádný protiprávní čin. Následně byl vyšetřovací soudce pro jistotu vyměněn a ve stíhání se pokračovalo. Téhož roku poskytl Georgiou novinám rozhovor, v němž se postěžoval na to, že jeho předchůdci falšovali údaje a nikdo se tím nezabývá; vzápětí byl obviněn ještě z pomluvy předešlých statistiků a promptně odsouzen k jednomu roku odnětí svobody podmíněně. V listopadu 2016 doporučil prokurátor před odvolacím soudem opět, aby byl Georgiou zbaven obvinění. Nicméně 1. srpna 2017 jej aténský soud přeci jen odsoudil k dalším dvěma rokům podmíněně za „porušení povinností“. Georgiou se na místě odvolal.

(Chcete-li přečíst více: zde, zde, zde a zde).

Na stranu souzeného statistika se postavili jeho kolegové z EU i ze světa (například z Jižní Afriky). On sám většinu času tráví v Marylandu, USA, takže ani případný rozsudek vězení by jej nemusil tolik pálit. Spojené státy jej do Řecka určitě nevydají. Ale být vláčen pět let tiskem a mašinerií trestního stíhání, to je trest sám o sobě.

Na pováženou je také očividný dvojí metr, uplatňovaný v celé věci. Za prokázanou manipulaci statistických dat v dřívějších letech, která skrze přikrášlování různých parametrů řecké ekonomiky umožnila Řekům vstup do eurozóny, nebyl v Řecku stíhán, natož odsouzen, vůbec nikdo. Místo „lež olbřímích rozměrů“ se tomu říká „kreativní účetnictví„, tedy skoro roztomile, jako kdyby šlo o nějaký umělecký záměr.

Inu, je bezpečnější „mýlit se s papežem“ (Diem, Jupiterem, Tsiprasem atd.), než „mít pravdu proti němu“. Galileo Galilei by k tomu měl co říci. Právě od něj si na závěr vypůjčím možná smyšlenou, ale výstižnou větu, jen trochu poupravenou: ať dopadne Andreas Georgiou jakkoliv – přeci se dluží.

*****************************

Hudební epilog
Jedna z nejklasičtějších řeckých písniček, Zamračená neděle. Melancholická jako srdce pravého Řeka.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora