Předesílám jedno. Realisté by zvolili jinou cestu reformy justice než polská vláda. Ale to neznamená, že souhlasíme s chováním bruselské komise vůči Varšavě. Přitom se Brusel ohání demokracií a právním státem, ale záměrně přehlíží dvě podstatné skutečnosti.
1. Lze dokázat, že nějaké rozhodnutí je demokratické. Neskonale těžší je dokázat, že je rozhodnutí správné. To platí i pro rozhodnutí, která projdou pod zamlženým pohledem Jeana Clauda Junckera. A když se Evropská komise ohání právním státem, tak to neznamená, že má pravdu a již vůbec ne, že má právo svou „pravdu“ povyšovat nad demokraticky vzniklé rozhodnutí.
2. Demokracie je nástroj na nacházení většinou podporovaných řešení. Cenné a jedinečné je na demokracii to, že vygeneruje rozhodnutí, které poodporuje většina těch lidí, kteří ponesou jeho následky.
Polská vláda byla většinou obyvatel zvolena na základě programu, ve kterém své plány na reformu justice deklarovala. A proto má před komisí nedostižitelný náskok. Demokratická legitimizace Evropské komise je, diplomaticky řečeno, velice sporná, a proto má závaznost jejích úsudků o tom, co je demokratické, hodnotu sousedské rozprávky u šálku kávy.
Evropská komise nemá patent na určování toho, co je demokratické a státoprávní. Ale zřejmě nemá ani patent na rozum. Jinak by totiž s Polskem zacházela mnohem méně arogantně. Přihlédla by ke známe polské hrdosti, k brexitu, k dezolátnímu stavu EU a ke své vlastni slabosti. Komise nemá ani právo a ani sílu na to, aby šikanovala demokraticky zvolené vlády. Má pouze určitou šanci udržet rozpadajici se spolek pohromadě.