Započnu s ponurým podzimním listopadem roku 1989, dvě století po velikánské francouzské revoluci, a o hodně později se v našem věku povedl pramálo očekávaný kolaps vědeckého komunismu, po němž všeho všudy na této planetě zůstaly dva nepříliš vábní pohrobkové v podobě Castrovy Kuby a Severní Koreje dynastie Kimů. Nyní již máme třetího Kima, celoživotního civilistu a rovněž nukleárního generála s mnoha hvězdičkami. Nyní třetím uchazečem, o ultrasocialistický výkon se ucházející, byl důstojník Chavez a nyní po jeho smrti další oficír, původním povoláním šofér autobusu, toť ve Venezuele, kdysi nejúspěšnější a nyní nejvíce zbídačené republice s tisíciprocentní inflací na latinsko-americkém kontinentu.
Severním směrem ve Washingtonu dosloužil Barack Obama svých osm roků, tento Nobelův laureát s rekordním národním dluhem a mnohými dalšími nepříjemnostmi. Jeho nástupcem či spíš nástupkyní se nestala všemi předpokládaná Hillary Clintonová, znamenitá lhářka s oprávněnou pověstí, že lže, i když nemusí.
V Bílém domě zasedl Donald Trump, absolutní novic, outsider, který ve své dřívější kariéře neusiloval ani o zvolení do funkce vesnického nočního hlídače.
Teď aby řešil veletucet ošemetných úkolů. Mezi nimi se například vyjímá bolehlav,co si počít s ilegálními, nevítanými vetřelci. Mnohá města, ba i metropole poskytují útulky před deportací federálními orgány, s obviňováním Trumpa pro jeho barbarské zásahy a jeho již započaté budování tisícimílové hraniční zdi.
Mám tu před sebou pramálo předsvědčivé dokumenty. Ten první je z doby velké hospodářské krize, která v třicátých letech minulého století cloumala řadou postižených států. V Americe notně zasáhla v době tehdejšího prezidenta Herberta Hoovera. On údajně dal příkaz k deportaci všech osob nezákonně pobývajících v USA, a účelem takové iniciativy bylo dát k dispozici pracovní příležitosti nezaměstnaným americkým občanům nebo aspoň legálním rezidentům.
Prezident Harry Truman po druhé světové válce údajně deportoval víc než dva miliony ilegálů a tím umožnil větší zaměstnanost navrátivším se demobilizovaným veteránům z evropských a asijských bojišť.
Jako třetí prezident takto se angažující je jmenován Trumanův nástupce v Bílém domě, jímž ovšem byl Dwight Eisenhower, bývalý velitel spojeneckých armád na evropských bojištích. Za Trumana došlo i k válce v Koreji, se značnými ztrátami na životech a rovněž s prezidentským rozhodnutím odstranit nejvyššího velitele, jímž byl proslulý velitel, generál Douglas MacArthur.
;- - -
Nyní k naší době víc současné. V projevu k delegátům Demokratické strany v roce 2004 Obama tehdy ujistil, že „zde není černošská Amerika, asijská Amerika, zde jsou Spojené státy americké“. Rasovou identitu nezdůrazňoval, téměř každý ho tehdy velebil za jeho post-racial hodnocení amerického stavu věcí.
Jenže předčasné to radovánky, krok za krokem se pak začala zpřítomňovat ta pravá realita. Nejen pro mnohé černochy primárním kritériem zůstává rasa. Porovnával jsem její nynější důležitost s dělnickým původem, správným proletářským zázemím v neblahých, zejména padesátých letech v ČSSR minulého století. Tato kriteria přece tehdy rozhodovala, kdo půjde na studia nebo k lopatě a zániku všech nadějí.
Někdejší pokusy o vylepšování kádrového profilu odvoláváním se na jakkoliv pofidérního proletářského dědečka porovnávám s nynějšími americkými praktikami vylepšovat si svůj rodokmen podle právě potřebných, politicky korektních kritérií. Úspěšná vědkyně Elizabeth Warrenová, nynější senátorka, reprezentující ve Washingtonu, D.C. stát Massachusetts, si takto kádrově vypomáhala zdůrazňováním svého prý indiánského původu - aspoň z jedné šestnáctinky. Jenže ona si kádrově vypomáhala podvodnými konfabulacemi, totiž tvrzením o svých kořenech indiánského kmene Cherokee. Tím se jí otevřely dveře na Harvardu, americké univerzitě s nejznamenitější reputací. Jenže s tím jejím kádrovým pozadím to bylo trošku jinak. Její pradědeček nebyl autentický Indián kmene Cherokee, ale stoprocentní běloch, avšak se zásluhami, že se mu podařilo jednoho autentického Cherokee rudokožce zastřelit.
Před pár dny jsem sledoval televizní slovní přestřelku s rozlícenou černošskou aktivistkou, která zdůrazňovala své rasistické utrpení: černoši jsou pouze třináctiprocentní menšinou, ale ve vězení tvoří celou třetinu osazenstva, ne-li víc.
Jenže její spoludebatér si troufl zmínit se o realitě, že. černoši, „Afro-Američané“, sice jsou pouhou 13% etnickou menšinou, ale rovněž jsou i většinou pachatelů a obětí vražedného zločinu ve vlastních řadách. Každoročně kolem 7.000 těchto soukmenovců takto násilně vlastní rukou zahyne. Nesmyslný je předpoklad, že rasisté v řadách bělochů jsou hlavní příčinou mezirasového vraždění. Údaje FBI potvrzují, že 80 procent takového krveprolití se uskuteční ve vlastních řadách - pachatelé i oběti. Děti narozené mimo manželství, rozpad rodiny, zločinnost, podvodné, neadekvátní vzdělávání, to jsou hlavní příčiny a nikoliv tolik zdůrazňované konflikty v řadách s rozdílnou pigmentací. Nynější situace je taková, že již způsobila naprostou početní převahu dětí narozených mimo manželství (72 %), vyrůstajících v prostředí s jedním rodičem, zpravidla bez otcovské autority, kterou pak nezřídka nahrazuje příslušnost v nijak chvalitebně si počínajícím některém mládežnickém gangu.
- - -
Zásluhou českých televizních zdrojů máme teď k dispozici velikánské množství dokumentárních skvostů. Třeba brilantní řečnický výkon Milouše Jakeše v Červeném Hrádku, v mé rodné plzeňské oblasti.
Rovněž jsem si pochutnal na zážitku od téhož rétora, k němuž došlo za pozdějších dvacet let. Nikdo ho před soud nehnal, ve své nikterak proletářské vile nadále si lebedí, avšak zřetelně jako by se zmenšil, částečně vyschl, zdalipak ho znovu přijali do rodné strany KSČ - KSČM? Ve svém dost důkladném monologu několikrát citoval Reagana a zejména se mi zalíbilo Jakešovo tvrzení, jak že Reagan pochopil sílu Sovětského svazu, založenou na principu centrálního plánování, na něž se Amerika nikdy nezmohla. Tento někdejší baťovský Milouš se ale nijak nezmínil o Reaganově doporučení, že čím méně, tím lépe vládnout.
Za pár týdnů Česká republika bude absolvovat volby parlamentní, jakož i volbu prezidentstkou. Připomínám si moudrý postřeh končícího nebo možná nekončícího Miloše Zemana, že daleko snadněji lze komunismus vymýtit jako systém, než jako mentalitu. Z českých medií se dozvídám o pravděpodobnosti, že KSČM bude druhou nejsilnější opoziční stranou, s pravděpodobností stát se stranou vládní.
Jaká ministkerstva by získala? Tu spravedlnost bych doporučovat soudružce člence parlamentu Sámelové, či tak nějak, každopádně si libující ve vzpomínkách na výkon spravedlnosti v padesátých letech.
KONEC