aneb Zapomenout nesmíme nikdy
Vzhledem k tomu, že Barack Obama už není presidentem, je až příliš snadné myslet si, že už na něm nezáleží.
Pokud však uvážíme, že Obama a jeho stoupenci netouží po ničem víc, než po ochraně jeho “odkazu”, je skutečně zásadní, aby Američané všech politických názorů nikdy nezapomněli na skutečné Obamovo presidentství - a ne na onu fikci, již se budou prolhaní novináři (Fake Newsies) neúmorně snažit zakořenit v amerických představách.
Jen si vezměte zahraniční politiku: jak Obamovi stoupenci, tak protivníci by rádi, abychom si mysleli, že byla přímo holubičí.
Jen si vzpomeňte, jak Obama - když usiloval v roce 2007 o zvolení prezidentem - poté, co byla válka v Iráku uznána za neštěstí, jímž nepochybně byla, označoval sám sebe za “mírového” kandidáta. Ujišťoval voliče, že být v Kongresu o čtyři roky dříve, hlasoval by proti ní.
A pak, krátce po své inauguraci v roce 2009, dostal Obama Nobelovu cenu míru.
V průběhu těch osmi let, co zastával svůj úřad, se však tenhle “mírový” kandidát ukázal být tím z presidentů v amerických dějinách, který nejvíce věřil tomu, že jím vedené války jsou spravedlivé.
Do konce svého druhého presidentského období nařídil Obama 100.000 vzdušných úderů na sedm států. Tenhle mírový president vysoce předstihl svého předchůdce, „válečného štváče“ George W. Bushe, který zvládl za osm let v úřadu “pouhých” 70.000 bombových a raketových útoků na pět zemí.
Za presidenta Obamy došlo k desetinásobnému navýšení útoků dronů, které zabily tisícovky a tisícovky lidí. V tomto počtu jsou zahrnuti i čtyři Američané. Za tento počin obvinila ACLU (= americká společnost na ochranu osobních práv občanů), což určitě není pravicová organizace, presidenta, že porušil ústavu Spojených států. Ralph Nader - a znovu, rozhodně ne konservativec nebo reakcionář - si vzal Obamu na paškál za to, že se nijak neliší od Bushe, pokud se sám má za “tajného prokurátora, soudce, porotu a popravčího” s “jednostranným právem ... zničit každého, kdekoli ve světě, a to včetně amerických občanů podezřelých z toho, že se účastní údajných teroristických aktivit.”
Obamův finanční rozpočet na rok 2017 (Military Budget for FY2017) byl větší, než za kteréhokoliv jiného presidenta, a přesáhl ten Bushův (Bush II) bezmála o 30 miliard dolarů. Žádný z presidentů USA po druhé světové válce nenavýšil vojenský rozpočet do té míry jako Obama. V průměru vydával 44. prezident USA každoročně nějakých 653,6 miliard - v průměru o 18,7 miliard víc, než kdy schválil Bush II.
Nelze však říci, že by tahle čísla ignorovala nárůst inflace. Jak napsal Nicolas J. S. Davies1:
“Při zpětném pohledu, poté, co započítáme inflaci, byly Obamovy vojenské výdaje o 56 procent vyšší než Clintonovy, o 16 procent vyšší než Reaganovy a o 42 procent vyšší než činil průměr za studené války.” Ten poslední údaj je zvlášť výmluvný, jak nás Davies upozorňuje, protože ohromné vojenské rozpočty za studené války byly ospravedlnitelné, protože měla Amerika v Sovětském svazu “skutečného protivníka v boji o nadvládu”.
Rusko současné, v nápadném rozporu s tím, vydává na vojenské účely pouhých deset procent toho, co Amerika za období Obamovy vlády.
Davies nás rovněž upozorňuje, že Obama vedl “rozsáhlou expanzi zvláštních operačních sil USA, jež jsou nyní rozmístěny ve 138 různých zemích.” V době, kdy se nastoupil do úřadu poprvé, byly tyto složky rozmístěny v pouhých 60 zemích. Počet zásahů typu „Zajmi či zabij (Kill or capture)” se za Obamy zvýšil přímo astronomicky, z 90 v listopadu 2009 na 600 za měsíc v létě 2010 až na 1000 v dubnu 2011.
Obamovy tajné složky mohou za ztrátu životů “stovek vysokoškoláků (academics) i ostatních odborníků a vůdců komunit” v Iráku.
Některé odhady mluví o tom, že války vedené Amerikou po 9/11 stály nějaké dva miliony životů. Obama pochopitelně není zodpovědný za všechny. Vezmeme-li však v úvahu, co již bylo řečeno, má nezpochybnitelně na rukou krev nespočetných tisíců. Jistě, něco z toho je krev teroristů a džihádistů. Mnoho z ní však patřilo těm, kteří tvořili “mechanismus civilní podpory (civilian support mechanism)”, tedy těm, kteří ozbrojené bandity (guerillas) zásobovalim a těm, kteří prostě nechtěli Američany ve své zemi.
I když Obama nechal svrhnout na Afghánistán méně bomb a raket než Bush (26.000 oproti 37.000), byl na druhé straně tím, kdo vyhlásil stažením pozemních jednotek z Iráku akci za vítězství a vytvořil ono vakuum, jež zaplnil ISIS; nechal také shodit na Mezopotámii jen mezi léty
Davies nás upozorňuje, že Obama nechal shodit bezmála 25.000 bomb a jiných střel na Sýrii, z toho “7700 prostřednictvím NATO a jeho arabských monarchistických spojenců, nechal bombardovat Libyi v roce 2011, kde dal provést 496 vzdušných útoků i v roce 2016, a přinejmenším 547 útoků drony v Pákistánu, Jemenu a Somálsku.”
Za tohle zahájení vojenských operací v Libyi předložila obě politická křídla Kongresu návrh na zahájení soudního procesu s Obamou. V čele této snahy stáli demokrat Dennis Kucinich a republikán Walter Jones. Kucinich tehdy prohlásil: “Teď nejde o nějakou akademickou otázku. Jde o okamžité zastavení války.”
V roce 2010 uzavřel Obama, kráčeje ve stopách svého předchůdce, smlouvu s neblaze proslulým kontraktorem ministerstva obrany Halliburtonem, aniž se výběrového řízení zúčastnila další firma (no-bid contract).
V roce 2011 Obama prodloužil platnost Bushova “Patriot Act”. Téhož roku se znovu dostal pod palbu ACLU za to, že podepsal zákon, jímž se prodlužovala praxe Bushovy administrativy při zadržování amerických občanů, podezřelých, ale neusvědčených ze spáchání nějakých zločinných aktivit, na neurčitou dobu.
V roce 2009 se Obama pod záminkou “národní bezpečnosti” uchýlil k týmž právním a morálním zdůvodněním, s nimiž přišel už sám Bush, když se pokoušel rozšířit praxi NSA při provádění soudem neschváleného sledování Američanů.
A nikdy nezapomeňme, že Obama, přestože své stoupence v rámci prezidentské kampaně ubezpečoval, že “jako president uzavře Barack Obama vězeňské zařízení v Guantánamu”, nikdy nic takového neudělal.
I dnes, bezmála devět let poté, co byl zvolen presidentem, zůstává Guantánamo otevřené. ABC News prohlásily, že to byl možná “největší nesplněný slib” Baracka Obamy.
Jak ukázal tenhle článek a jak prokáží i další, zanechal za sebou 44. president USA celé moře nedodržených slibů.
A na to nesmíme nikdy zapomenout.
1 americký spisovatel a politický analytik
Zdroj: townhall.com
Přeložil: Martin Drašner