Gliwice, mandelinka bramborová a Chán Šajchún
V politice a boji se lže vždycky, to jen dnešní progresivní blábolilové předstírají v mediích, že všecko, co píší odezírajíce ze rtů „svého pána“, je pravda, nic než pravda a čistá pravda. Neboť oni by přece... atd. atd.
Pravda vítězí, ale ti, co za ní bojují, umírají. Jak psáno jest už v Bibli. A jak zpívá Michael Kocáb & Lucie Bílá v písni Sebastian. Lhát se dá podle Bible i v dobrém, jak nás učí příběh Judit a Holoferna, krále asyrského, která po milostné noci s vládcem „přistoupila k sloupu, který stál u hlavy lůžka, a odvázala Holofernův mečík, který na něm visel. A když jej vytrhla z pochvy, chopila Holoferna za kštici a vykřikla: ́Posilni mě, Pane, v tuto hodinu! ́ Udeřila dvakrát v jeho šíji a sťala mu hlavu. Sňala ze sloupů šarlatovou oponu a bezhlavé tělo shodila z lože.“
A pak tam máme Samsona a filištínskou dívku jménem Dalila, kde to pak dopadlo špatně s Dalilou.
A pak se lhalo v dějinách ostošest, mnoho lidí věřilo Hitlerovi, že hnusní Poláci přepadli vysílačku v Gliwicích, tehdy v Gleiwitz v Horním Slezsku, které patřilo Německu. O patnáct let později levicoví studenti (a to i někteří západní) chodili na brigády, aby pomohli se sběrem zákeřného amerického brouka, mandelinky bramborové. A v červenci a srpnu 1968 psaly „pokrokové noviny“, že v Československu jsou americké a německé tanky a sklady zbraní...
Ač se dnešní demokratická media zapřísahají, jak nelžou a jsou na straně „míru a pokroku“, lžou čím dál víc. Dokonce na to vymysleli termín „post faktická společnost“. Což v zásadě znamená, že je úplně fuk, co je pravda a co je lež. Ovšem vždycky lžou „ti druzí“.
Po zvolení Trumpa americkým presidentem část světa doufala, že se přestane lhát tak okatě, jak to k dokonalosti dovedla parta kolem Obamy a „bruseláci“ kolem Schulze. Trump bude přehánět, je to byznysmen a Američan. Jak se obecně ví, Američani jsou „umytí Rusové“ a sovětský trpaslík je největší na světě. A civilizace a demokracie vznikly až ve Washingtonu.
Ba i poněkud „odvážnější tisk“ a novináři při úvahách o budoucí vládě naznačovali, že Trump je sice americký buran, ale lhát tak, jako Obama, Clintonová a Mezivládní panel pro změnu klimatu, už nebude. Hlavně tak strašně, blbě a bezostyšně. Když si takzvaní „liberálové“ a pokrokáři zvykli lhát tak hloupě, takže občas překonávali i nezapomenutelnou sovětskou agenturu TASS.
A přišel případ Chán Šajchún v syrské provincii Idlib a člověk se nestačil divit. Útok plynem byl na poměry v syrské občanské válce (řízené ze zahraničí) poměrně malý. I co se týče ztrát na životech. Proti útokům na některé mešity či na vojáky bojující na straně Asáda atd. to bylo vraždění „středního dosahu“. V Sýrii bylo totiž od roku 2012 zabito 470 tisíc lidí, v Afghánistánu od jeho přepadení Sovětským svazem již několik milionů a oběti v Iráku ještě nikdo nespočítal.
A najednou ten řev! Od počátku různé podezřelé skupiny, jako je SOHR (Syrská organizace pro lidská práva), Turecko a haldy aktivistických organizací, spustily nevídanou mediální palbu proti Bašáru Asádovi. Ve skutečnosti však proti americkému presidentovi Trumpovi. Který jevil sklony posuzovat situaci v Sýrii rozumně.
Není nutno opakovat všechny ty lži o události v Chán Šajchúnu, to je taková spleť polopravd, neuvěřitelného žvanění, hysterických výkřiků, že podobné se hned tak nevidí. I když relevantní strany, včetně OSN, sdělily, že není možno zjistit, kdo a jak útok provedl.
O to víc překvapil Trump, když nechal na letiště, z kterého startovala syrská letadla s údajným nákladem sarinu, poslat rakety Tomahawk. A pak psala liberální media: „Americký prezident Donald Trump oznámil, že raketový útok byl pomstou za to, že režim Bašára Asáda ve městě Chán Šajchún použil chemické zbraně proti vlastnímu civilnímu obyvatelstvu.“
Protože se ve skutečnosti nic přesně neví, je to ukázka buď neschopnosti USA zjistit, co se stalo, anebo, což je pravděpodobnější, je to útok ve stylu „sedm jednou ranou“. Či vyhlášení šerifa z dob divokého Západu: „Jestli na mne začnete vážně útočit, nejdřív budu střílet a pak se ptát.“
A má to úspěch. Číňané zkrotli, západní politici a mediální profesionálové ve lhaní začali náhle jásat, jaký je Trump pašák a jak zmáčkne Asáda. Po čemž už západní levice, duševně spojená s muslimy (a uvnitř antisemitská), dávno touží.
„Uvědomělý“ Západ nakonec začal, jak se říká, blbnout na kvadrát. Tak včera, 26. 4. 2017, prohlásil francouzský ministr zahraničí, možná ještě „pod vlivem“ oslav, že postupuje Macron, takový ten moderní gerontofil, že Frantíci už všechno vědí. Podle jejich tajných služeb pocházel sarin, kterým byli údajně Syřané zavražděni, z výroby syrské armády. No, on si snad myslí, že jsme všichni naprostí idioti. To, že údajný sarin pochází údajně z bývalé výroby pro Syrskou republiku, a proto je vinen Asád, je asi tak inteligentní jako prohlásit, že každý, kdo kdy vystřelil z AK 47, je nutně Rus. I poměrně zaostalého občana napadne, že se islamisti (ti vládnou na zasaženém území) mohli sarinu zmocnit v občanské válce kdykoliv a kdekoliv.
Vlády mnoha států, včetně těch ze střední Evropy, jen tiše žasnou, a přemýšlí, zda na ně na základě další mediální psycho-války nepošle Trump, aby uspokojil americké takzvané liberály a EU, taky nějaké ty Tomahavky. Anebo něco jiného. Naděje velké části Evropy, že Trumpova administrativa nebude tak ostentativně lhát jako obamisté, se nenaplnila. A Francouzi, jak je vidět, už úplně blouzní.
Jak že to zpíval Karel Kryl:
Tak jenom pojistit a nechat zadní dvířka,
hrát dvojí, trojí hru a o čtvrtou se snažit,
bambitku odjistit a dožíti se zítřka,
vždy státi na výhru a zmrtvýchvstání zažít.
Toť láska nevlídná jak slina na šátku,
doba je neklidná a touha na splátku,...
Vypadá to, že se budeme všichni divit. Ti, co milují Unii a skládají v ní naděje, i ti, co bezelstně milují americkou demokracii.
A tady si můžete poslechnout Kocába a Bílou: