Neviditelný pes

USA: Z některých statistik se nejedna hlava zatočí

20.4.2017

„Všecky kultůry sou stejně hodnotný!“ Což jakoby tvrzení takového nesmyslu mělo znamenat, že není rozdílu mezi vegetariány a lidožrouty, že bez povšimnutí množství získaných Nobelových cen v početných islámských státech nelze porovnávat s výkonem v Izraeli, státečkem miniaturního rozsahu.

Nebo porovnávat výkony německých vědátorů před zkázonosnou Hitlerou érou.

Slunná Kalifornie je údajně adresou většího množství majitelů Nobeláčků, než kolik jich má kterýkoliv suverenní stát na světě. Lze ovšem odpovědět s odkazem na jiná kritéria. Například kolik těch laureátů se v končinách kolem Hollywoodu narodilo, tam se vzdělávalo a svým mozkem posléze lidstvo obohacovalo?

Přemnohé se mění, to už přece věděl nejen Herakleitos. Nyní ve Washingtonu v Bílém domě zasedá zcela jinak si počínající prezident. Stvořil si hodně odlišný kabinet, ministry hodně jinačího složení. Mezi jeho poradci se již nevyskytuje Obamův předchozí expert s pozoruhodným umem naučit se celičký korán nazpamět.

Právě jsem z Washingtonu od výtečně informovaného přítele obdržel všelijaké zajímavé údaje: například desatero - seznam deseti amerických států s nijak pochvalným společným jmenovatelem. Napřed je vyjmenuji, poté zpřesním. Zde jsou: CALIFORNIA, NEW MEXICO, MISSISSIPPI, ALABAMA, ILLINOIS, KENTUCKY, OHIO, NEW YORK, MAINE, SOUTH CAROLINA. Státy jak nejbohatší (Kalifornie), tak nejchudší (Mississippi).

A v každém z nich žije víc obyvatelstva nezaměstnaného, nepracujícího, zcela závislého na welfare - podpoře od svého státu, v různých podobách štědrosti. Těmito záležitostmi jsem se nikdy důkladně nezabýval, takže nevím, zda některý stát vyžaduje od žadatele důkaz o jeho pracovní neschopnosti. Trump, náš nový prezident, mnohonásobně nenáviděný zejména v hodně levicových, politicky korektních kruzích, nyní prý usiluje o prosazení podmínky úředního zjištění fyzického stavu zájemce o trvalou placenou celoživotní zahálku.

V této první neblahé desítce například není slunná Florida, o níž jsem se nedávno rozepsal, a rovněž není stát Michigan s ubožácky si počínajícím Detroitem, někdejším největším výrobcem automobilů na světě.

- - -

Minulý měsíc (únor 2017) příslušný rozpočtový senátní výbor (Senate Budget Committee) vydal zprávu, že průměrná americká rodina, hodnocená jako chudobná (below the poverty line), obdržela food stamps na nákup stravy, rovněž podporu na bydlení, péči o děti, lékařskou péči (Medicaid) a ze státních zdrojů pobírat $168 denně. Porovnejme s průměrným ročním výdělkem pracující americké rodiny $50.000, což denně vychází na $137,13. Což tedy rovněž znamená, že stav být na welfare znamená příjem$30 na hodinu v pracovním týdnu o 40 hodinách, kdežto pro tvora pracujícího, v zaměstnaneckém poměru to vychází na $ 24.

- - -

Neméně zajímavé je porovnání druhu zaměstnanosti ministrů členů vlád amerických prezidentů. Statistika rozlišuje předchozí zkušenost v soukromém a veřejném sektoru. Kdo byl v privátním byznysu, s naprosto jinými starostmi oproti službě státní, federální, sice často s nižším platem, ale s větší existenční jistotou. Nyní, v Trumpově éře, největší důraz je na prezidentských závazcích vzkříšení americké primární role hospodářského rozkvětu ve světě. To ovšem vyžaduje odborníky se zkušeností v soukromém sektroru, co dělat, jak si počínat s experty v kapitalistickém počínání na nejvyšší úrovni. Nikoliv tedy dohadování nynějšími ministry v dřívějších rolích partajních funkcionářů.

Mám tu před sebou statistiky s procenty ministrů se zkušeností v sektoru soukromém, a to od začátku dvacátého století. Omezím se na dobu od druhé světové války. Zde to je:

F.D. Roosevelt - 50 %
Truman - 50 %
Eisenhower - 57 %
Kennedy - 30 %
Johnson - 47 %
Nixon - 53 %
Ford - 42 %
Carter - 32 %
Reagan - 56 %
G.H. Bush - 51 %
Clinton - 39 %
G.W. Bush - 55 %
Obama - 8 %

Podívejme se na podstatné rozdíly podle jejich stranických preferencí.

Demokraté - s výjimkou Roosevelta a Trumana, žádný jejich příslušník to nedosáhl ani na polovinu dosažitelných procent, aby jejich členové mohli mít osobní zkušenost s někdy i hrdlořezným počínáním autentického řízného kapitalismu. Druhým, nejméně tak vybaveným prezidentem byl Kennedy, který do svých řad přilákal řadu intelektuálů, nezřídka z intelektuálních kruhů jeho rodného státu Massachusetts.

Republikáni - s jednou výjimkou, jíž byl Ford, prezidentem nikdy nezvolený, ale do Bílého domu nastěhovaný po Nixonově rezignaci, té jediné v historii Ameriky. Ford vládu převzal a brzo se jí musel vzdát.

Ostatní republikáni na svá ministerská křesla posadili mírnou většinu příchozích se zkušeností z privátního kapitalistického kolbiště. Taková zkušenost jim byla k prospěchu při vyjednávání a dohadování zejména v mezinárodním prostředí.

Tímto plusem rozhodně Obama nebyl vybaven. Pouze OSM procent jeho kádrů měla nějakou relevantní zkušenost. Však kde a v jakém prostředí se blýsknout s expertizou namemorovaného koránu?

Jak je to asi s profilem členů nynější české vlády?

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče



zpět na článek