Neviditelný Pes

EVROPA: Mysleme taky na sebe

20.4.2017

Země západní Evropy jsou pro ČR bezpečnostním rizikem

Ohledně terorismu a masové muslimské migrace do Evropy platí v mezinárodních vztazích jedno velké tabu. Země jako Česko, Polsko a Maďarsko se navzdory vlastní imigrační strategii zdráhají říci, že jde o společný evropský bezpečnostní problém, který je smrtelně ohrožuje. Do té míry ctí právo jednotlivých zemí zvát si do země libovolný počet cizinců. A tak se stále hraje trochu směšná, neboť zástupná separátní hra „bereme, nebereme“ uprchlíky, tempo udává Německo a Brusel. Ve skutečnosti již ale nastal čas bez ostychu zasahovat do vnitřních záležitostí imigračních zemí v čele s Němci, tak jako to ony činí nám, a na domácí půdě vyvozovat z jejich neloajality konkrétní bezpečnostní opatření.

Je všechno zlo na východě?

Proč je takřka nepředstavitelné, aby například český premiér vyzval německou vládu k tomu, aby kvůli naší vlastní bezpečnosti přestala přijímat muslimské migranty, zatímco představitelé západních zemí naprosto v pohodě peskují nás, Poláky a Maďary za to, že tak nečiníme? Je v míře zasahování do vnitřních záležitostí nějaký větší rozdíl? Kvůli věcné stránce to asi nebude. Dejme tomu, že oněch 295 000 trestných činů (82 mrtvých), kterých se loni v Německu migranti podle německých statistik dopustili, je zatím opravdu jen německou záležitostí. Jak dlouho to ale potrvá? Do 10 let bude mít Německo nejméně 10procentní muslimskou menšinu se vším, co k tomu v negativním smyslu patří: endogamní komunita s vlastními profesemi, vlastními rodinnými a kulturními tradicemi, frustrovaná mladá generace, teror.

Má být toto, děje-li se tak v sousední zemi, která je de iure jedním z našich nejbližších vojenských spojenců a na jejímž sociálním a hospodářském vývoji jsme v podstatě závislí, něco, co naše národní bezpečnostní strategie nebude brát na vědomí? Podle současného politického paradigmatu mozky z našeho ministerstva vnitra, případně obrany vytěžuje v lepším případě starý dobrý „boj proti terorismu“ a v horším vysvětlivky k údajům na ne-prozápadních serverech. Co když ale skutečný džihád začne právě v Německu? Je to tak nepravděpodobné? Trasy a zázemí teroristů zákonitě protnou i naše území, vtáhnou do problému naši policii a naše občany. Dojde-li časem v Německu k protimuslimským pogromům, budeme mít my uprchlíky. Je i toto, vzhledem k empirii dané německou minulostí, fantasmagorie?

S kým chceme sousedit?

Obecnější bezpečnostní model ČR pro budoucnost by měl zohledňovat české hospodářské a politické zájmy. Chceme sousedit s velkou křesťanskou, mimořádně kulturní a hospodářsky vyspělou zemí, nebo se zemí s 20, 30 miliony muslimy s dvojím občanstvím, kteří mají zastoupení v německé vládě, v armádě, v policii, jsou zkrátka - aspoň formálně - Němci? Že se to Česka do takových 40 let nedotkne, třeba i jen na tak banální úrovni, jako je turistika, si může myslet jen blázen. A to nemluvě o Francii nebo Nizozemí, které na tom budou pravděpodobně stejně nebo dokonce hůře. Politická nestabilita, případně chaos, jež tento vývoj zaručuje, poznamená mezistátní vztahy vedle záležitostí bezpečnostních rovněž v obchodním a hospodářském smyslu. Určité věci, a to spíše ty dražší, Arabům nebo Turkům prostě neprodáte, trh se „diversifikuje“.

České republice i dalším zemím ve střední a východní Evropě, které zatím míjí masová muslimská imigrace, vcelku nenápadně přibylo jedno opravdu reálné bezpečnostní riziko. Jen se to ještě nesmí oficiálně říct, protože to by „Angela určitě nechtěla slyšet“. Jde o riziko mnohem konkrétnější a reálnější a hrozivější, než jakým jsou ruské tanky. I kdyby si náhodou Rusové ještě v našem prostoru něco imperiálního zkusili, oni sami budou jednoho dne všem výše uvedeným rizikům čelit. Je vlastně o co stát? Česká republika čeká naléhavě – a to bez jakéhokoli patosu a přehánění – na politiky, kteří se nebudou bát Západu říci, že je pro nás rizikem, a dle toho se k němu budeme chovat v rovině diplomatické i zpravodajské. Dost možná, že právě tahle „urážka“ je to, co od nás tradičně povýšený Západ hrozně nutně potřebuje, aby zachránil sám sebe.



zpět na článek