Koncem tohoto března 2017 ke mně připutoval necelých sedm minut (6:53) dlouhý, či tedy spíš krátký vášnivý projev černošského kazatele. Nepředstavil se, ale za jeho zády na zdi jsem četl jméno MANNING, vedle s nápisem Mr. Obama: Show Us Your Birth Certificate, Please.
Veleodvážný kazatel začal zdůrazněním stavu myšlení a počínání v Japonsku. Tam řádila pohroma v podobě tsunami, s daleko hrůznějším dopadem, než co způsobil hurikán Katrina v New Orleansu. Zatímco v Japonsku nikdo neloupil, v New Orleans, a nejen tam se lidé chovali opačně, totéž násilí vypuklo po zemětřesení na Haiti. Zdůraznil, že černochy nikterak nenávidí, vždyť je přece jedním z nich, ale pořádně zahřímal proti jejich surovostem, loupení, vraždění, znásilňování. Proč že naši předáci nejsou schopni přiznat, že my jsme takoví barbaři, že nejsme schopní nic užitečného vytvořit, ale pouze ničit?
Takové pravdy by si ovšem žádný outsider netroufl ani naznačit.
- - -
V jednom ze svých dřívějších příspěvků jsem se zmínil o předválečné události v Londýně, kde na veřejném shromáždění vystoupil Ind s požadavkem, aby Britové přestali usilovat o víc dobra - že ho už napáchali víc než dost.
V této souvislosti jsem se zmínil o americkém černošském žurnalistovi Jasonu Rileym a jeho knize „Please Stop Helping Us“ - Přestaňte nám pomáhat! Dobré úmysly dovedou napáchat plno špatností. Například preferenční zacházení v podobě Affirmative Action. Nezaměstnanost černošské mládeže dosahuje až padesáti procent. Uzákoněním zvýšení minimální mzdy zaměstnavatelé udělají opatření, že pracovních příležitostí bude ještě míň. Řeč tohoto autora je srozumitelná, není šperkována elegantními a přitom irelevantními eufemismy, s nejapným vysvětlováním chabých školních výsledků černošské mládeže. Vymlouvat se na bělošský rasismus? Jak v tom případě vysvětlovat podstatně lepší akademické a rovněž existenční výsledky asijské mládeže a jejich starších soukmenovců? Nestačí mít za Afro-Američana se vydávajícího nájemníka Bílého domu po dobu osmi roků. Důležitějším by byla přítomnost jednoho takového v každé domácnosti, což ovšem ve většině případů tomu tak není.
- - -
Jak odpovědět na falešné obvinění z rasismu? Takto se Mike Adams táže ve svém textu s názvem „How to Answer a False Accusation of Racism“ (Townhall.com, 9.12.2016). Za autorem přišel student, který se zapsal do kurzu zabývajícího se kriminologií, výukou poskytovanou levicovým, neboli v dnešní době tím převážně nejčastějším profesorem. V debatě o hnutí „Black Lives Matter“ jeden ze studentů si troufl poznamenat, že nezáleží jen na černošských, ale na všech životech. Správně levicový pedagog, v tomto případě žena, se rozhorlila a provinivšího studenta obvinila z rasismu.
Autor Adams se jí táže: What do you mean by racism? a sám odpovídá:Rasismus je druh přesvědčení, že rasy lze hodnotit podle jejich genetických vlastností. Například když běloch hodnotí černochy jako geneticky podřadné. Tato podřadnost je prokázána jejich nižší inteligencí, což se projevuje nežádoucími vlastnostmi, jako je lenost a sklon ke zločinnosti. Jestliže profesor není schopen dodat správnou definici rasismu, tak se sám zesměšňuje (makes a complete fool of himself). Můžete se profesora zeptat, jak tvrzení, že „all lives matter“ (čili všechny životy mají stejnou hodnotu), ale přesto tedy že jsou určitě kategoreie lidí geneticky podřadných.
Poté bych se profesora zeptal takto: „Uvážil jste někdy, že tvrzení, že all lives matter je v podstatě protirasistické? Tím, že odmítáte toto protirasistické tvrzení, se vlastně ztotožňujete se skutečnými rasisty.“
Odpovědi se ovšem nedočkal.
- - -
Po milosrdně krátkodobém působení necelých tří roků v západočeském pohraničí jako okresní soudce s agendou civilní a nikoliv trestní jsem obelstil železnou oponu a upláchl směrem k americkým imperialistům. U nich znovu vystudoval a poté 34 roků profesoroval na půl cesty mezi New York City, onou Sodomou a Gomorou, a Niagarskými vodopády u kanadské hranice.
Timing neboli časování mi příznivě vyšlo. K doktorátu na Kolumbijské univerzitě jsem to dotáhl ještě v době, než vypuklo radikální studentské jančení, dřív než začali řádit patetičtí napodobovatelé pseudokomunistických revolucionářů. Tehdy jsem s kantorskou kariérou začínal a dobrovolně se s ní rozloučil o posledním dni dvacátého století.
Dosud však mi onen Binghamton, New York, zůstal mou hlavní bází. Na rozmáhající univerzitu se pravidelně vydávám, za deset minut tam pěšky ze své chaloupky dojdu. Zrovna včera tu zazářil baletní soubor návštěvou z Moskvy.
Vyzvedl jsem si studentské noviny Pipe Dream s datem 3. dubna 2017. Na první straně fotografie posedávajícího studentského davu a pod tím tučný titulek RACIAL HARASSMENT SPARKS SIT - IN. Rasové harašení se symbolickým sezením mravně rozhořčených. Na téže straně tisku zpráva, že proběhlo forum „A Public Deliberation: The State of Race at Binghamton University“, u toho fotografie studenta mně dosud neznámé College of Comunity and Public Affairs at BU a vedle něj Lea Webb, korpulentní černoška s předpokládanou správnou kádrovou kvalifikací - totiž DEI diversity specialist. Iniciálkami DEI je mně dosud neznámá novinka Division of Diversity, Equity and Inclusion. Té velí Chief Diversity Officer Valerie Hamptonová.
Doba přináší všelijaká překvapení : Affirmative Action - ona Pozitivní diskriminace, zavedená jako dočasné opatření, nyní již tři generace trvající. Velice politicky korektní novinkou, tuze prosazovanou, je DIVERSITY - rozličnost, zaručovaná kvotami podle všelijakých rasových kritérií s důrazem na dosažení znamenitých studijních výsledků. Nelibě se pak slyší nevyvratitelné námitky jako třeba zmínky o Japonsku. Jeho výchovný systém žádnou diversity nezná, neuznává. A stačí pak porovnat studijní výsledky tam a tu.
Zpět k Binghamtonu a studentskému tisku: v tomtéž vydání několik článků zabývajících se rasovým napětím, death threat dokonce. Kdykoliv je zmínka o prezidentovi, neboli rektorovi univerzity - učilišti s víc než 15.000 zájemci o vzdělání -, autoři se pouze obtěžují uvedením jeho příjmení Stenger.
- - -
Walter E. Williams, profesor ekonomie, pravidelný publicista, v eseji „College Campus Disgrace“ (Townhall, 9.3.2017)se zabývá řadou ještě podstatnějších nehorázností.
Například University of Washington Tacoma Writing Center informovalo studenty, že požadavek ovládat gramatiku jejich mateřského jazyka je akt rasismu.
The University of Nebraska Omaha uspořádala workshop for anti-racist ralies za účelem zaútočit na foundation of systemic oppression in the context of the current political climate. Uspořádání této události inspirovala profesorka Tammie Kennedy, autorka knihy „Rhetorics of Whiteness“ - rétorika bělošství. Ona povede diskuzi proti bělošské nadřazenosti.
Bob Lange, associate professor emeritus of physics, Brandeis University, se vyjádřil, že „Není terorismem zabít představitele vlády, s kterou nesouhlasíme.“
Rovněž útok 2012 v Benghází, kde došlo k zabití čtyř Američanů včetně velvyslance a zranění deseti dalších osob, nebyl akt terorismu.
Orange Coast College suspendovala studenta: Caleb O’Neil si na magnetofonu zaznamenal tvrzení profesorky lidské sexuality Olgy Perez Stable Cox. Ve své přednášce studenty informovala, že zvolení Trumpa byl akt terorismu, poněvadž on je white supremacist.
Ano, dlužno souhlasit s realitou, že americké vysoké školství se postupně úspěšně přetváří from educational institutions into indoctrination institutions.
- - -
Český kulturní svět je ovšem obeznámen s jménem Kraus. Působení ve filmu, televizi, literatuře. Snad se nemýlím v předpokladu, že jeden z větve tohoto plodného rodu se jako akademik úspěšně prosadil na učilišti Middlebury College, sídlící ne 350 bukolických akrech v Champlain Valley ve státě Vermontu. U.S.News and World Report ji hodnotí jako č. 4mezi nation’s liberal arts schools. Škola to není laciná, roční výdaje si vyžádají až 65.000 dolarů, což je víc, než průměrný roční příjem americké rodiny.
Nyní si ale tato instituce pořádně potřísnila svou pověst. Z něčí iniciativy došlo k pozvání významného, nikterak politicky korektního vědce, myslitele: Charles Murray se bez zábran dotýká tématiky, jíž se většina akademiků z rozumné opatrnosti raději vyhne.
Když se tam na kampusu rozšířila zpráva o jeho pozvání, ozvaly se tuze levicové živly, z nichž naprostá většina nic od tohoto autora nečetla či o něm kdysi co četla, z nevole se zrodilo násilí, pořádné řádění, až jeden z profesorů, který se snad podílel na pozvání vzácného hosta, skončil v nemocnici.
A bude hůř, předvídají nejen pesimisté.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče