Neviditelný pes

EVROPA: Máme se bát?

30.3.2017

Německý politik Martin Schulz je nepřehlédnutelnou postavou. Ne proto, že nemá ani maturitu, znám plno blbců, co mají tituly všude kolem jména a jsou to sociální negramoti. Ale věta bývalého ministerského předsedy Itálie Sylvia Berlusconiho, že by Schulz mohl od hodiny hrát ve filmu kápa v koncentráku, pasovala. Z českého pohledu by se dalo říci, že ten pán splňuje přesně ono staré české přísloví „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“. (Co je to poplužní dvůr, si najděte na Googlu.)

Z našeho hlediska je onen výrazný pán pozoruhodným také tím, že je to bývalý knihkupec. Německy mluvícího knihkupce s příchylností k socialismu (tehdy nacionálnímu) a spojené Evropě (tehdy pod jménem Třetí říše) jsme už tady měli. Jmenoval se K. H. Frank. No, možná je to náhoda.

Ale náhoda není, že jeho odchod z funkce předsedy Evropského parlamentu byl u nás se zájmem sledován. A jeho kandidatura na německého kancléře ještě více.

Jiří Pehe v jednom rozhovoru neopomněl připomenout, že dle jeho názoru by volba Schulze za německého kancléře neznamenala rovnou, že by se Německo stalo fašistické. To je ukázka jednoho z typů slavných freudovských přeřeknutí. Když z vás najednou vypadne to, co máte skutečně na duši.

S bojem o kancléřské křeslo v Německu - což je pro nás daleko důležitější událost než volba českého presidenta - to máme, když se jako vyzyvatel Merkelové objevil Schulz, jako v tom starém vtipu z padesátých let:

To vystoupil na tribunu soudruh a pravil:
„Soudruzi! Mám pro vás závažnou zprávu. Soudruzi z Číny nám pošlou kuřata!“
„Hurá!!!“
„A jsou zadarmo!“
„Hurááááá.“
„Ale jsou jen dvě...“
Smutné: “Jééé...“
„Ale doprava je zdarma.“
“Hurá!“
„Ale jdou pěšky!“
„Jééééé...“

Tak nějak je to s Německem, německými kandidáty na kancléře a českou reakcí na toto dění:

Media hlásí:
„Martin Schulz resignuje na funkci předsedy Evropského parlamentu!“
„Hurá!!!!“
„Merkelová má soupeře o křeslo kancléře!“
„Hurááá!!!“
Ale je to Martin Schulz!“
„Jéééé..!!!“
„Ale Schulz první volby v Sársku prohrál!“
„Hurá!!!“
„Ale Sársko je malé a moc neznamená.“
„Jééééé...“

Naši současnou závislost na Německu už nepopírá nikdo.

Ze snění o tom, jak se staneme, alespoň v ekonomice, sedmnáctou spolkovou republikou, zbyla realita, že jsme něco mezi výrobní pobočkou koncernu na hrubé práce někde v Dolní Horní a kolonií.

Takže bez Berlína se ani neuprdneme. Ovšem je tu ještě onen známý „nepřítel“, Brusel. Jenže politická hra, jako že Německo bude ekonomický obr, ale politický trpaslík, ta dávno skončila. Zpočátku se Německo ocitlo v úloze hegemona Evropské unie jaksi nerado, ale dneska už si to plně užívá.

Jak pravil bývalý londýnský starosta Boris Johnson pro The Sunday Telegraph: “EU pokračuje v cestě Napoleona a Hitlera a snaží se vytvořit evropský superstát, i když odlišnými metodami. Napětí mezi členskými státy EU umožnilo Německu výrazně posílit moc, „převzít“ italskou ekonomiku a „zničit“ Řecko.“

Nemusíme s tím souhlasit, ale to, že Berlín řídí dnes Brusel jako svoji „provozní jednotku“, je fakt. Takže kdo povládne v Německu, povládne v celé Evropě.

Angela Merkelová rozzuřila východní Evropu svým pozváním milionů muslimů do Evropy, ale představa, že v Německu vyhraje Schulz, celou východní Evropu děsí. Ten muž je neřízená střela a dnes ztělesňuje sny Němců. Už dost omlouvání za zločiny nacistů. Už musí Evropa pochopit, že my jsme ti nejlepší, nejpracovitější, nejvzdělanější a jen my máme schopnosti vyvést Evropu z krize. Proti Američanům a hlavně Trumpovi! Proti nevychované a drzé východní Evropě, které je nutno utáhnout kohoutek! Ty jižní státy si ohlídáme, děláme to už po staletí, a zavedeme tam pořádek. Rusku budeme hrdě čelit a uzavírat s ním výhodné smlouvy. Z eura se stane nová marka a její cenu určíme my! Já v čele SPD, spolu s komunisty z Die Linke a zelenými soudruhy, kteří jsou zvenku zelení, uvnitř rudí a v srdci hnědí.

Takže se nelze divit, že i Jarosław Kaczyński z Polska podporuje znovuzvolení Merkelové za kancléřku.

Bude-li řídit Německo sociální demokrat (označovaný spíše za osobu v duši nacionálně socialistickou) Martin Schulz, v čele „rudo-rudo-zelené koalice, máme se na co těšit. Totiž čeho se bát.



zpět na článek