Měli na stole Afghánistán, Ukrajinu, Daeš a další horké světové problémy. Co můžeme očekávat, že k tak ambicióznímu jednacímu pořadu řeknou prezident Donald Trump a kancléřka Angela Merkelová, dva státníci se zcela odlišnými názory, během svého prvního tête à tête?
Nic nového, jen zopakují známá stanoviska. Proto vrcholnými schůzkami protažení novináři orlím zrakem sledují jejich bezděčná gesta prozrazující jejich vnitřní pocity, když si vyměňují ostny. Barbs and body language.
Hned na začátku tiskové konference Merkelová řekla, že je lepší mluvit jeden s druhým, nežli jeden o druhém. Byl to osten do Trumpa, který ji během prezidentské kampaně obvinil, že ničí Německo, protože otevřela hranice přívalu cizinců.
Trump se skryl za pokerovu tvář. O něco později prohlásil, že imigrace je výsada, a ne právo. Merkelová předstírala, že se dívá do poznámek. Ale když se pak Trump zmínil o radikálním islámu, už se neudržela a potřásla odmítavě hlavou.
Odpovídaje na otázku novináře o údajném odposlouchávání jeho hovorů během loňské kampaně, se Trump obrátil k Merkelové a poznamenal: aspoň máme možná něco společného. Byla to narážka na aféru z roku 2013, kdy vyšlo najevo, že americká špionážní služba napíchla Merkelové telefon, což podle zatím nepodložených zpráv měl rovněž odfajfkovat Obama.
Kancléřka stáhla rty a neřekla na obranu svého přítele Baracka ani slovo.
Pozorovatelé se shodují, že tisková konference byla nejvřelejším okamžikem setkání. Nakonec si Merkelová a Trump přece jen podali ruku. Poprvé. (Podruhé, poprvé si potřásli rukama, když vystupovala z vozu před Bílým domem - pozn. red.) Budou mít k tomu další příležitost na letním summitu G20 v Německu. Kancléřka prezidenta pozvala a ten slíbil, že se dostaví.
Roztají do té doby mezi nimi ledy ? Nebo si Donald myslí, že Angela je byvší, a počká si na jejího nástupce?