NIZOZEMSKO: Roztříštěné království

Volby v Nizozemsku skončily fragmentovaným parlamentem. Poskládat vládu bude obtížné.

Volební drama bylo napínavé do poslední chvíle. Nerozhodnutých voličů bylo mnoho (cca 40 %), 15 % jich dokonce prohlašovalo, že se rozhodnou až v den voleb. Volební účast byla vysoká, cca 80 %, číslo v České republice nemyslitelné. Navíc do kampaně na poslední chvíli zasáhl konflikt s Tureckem, který se přenesl i na ulice nizozemských měst.

Podíváte-li se do dnešních novin, zejména německých, titulky na vás křičí: Rutte vyhrál, Wilders propadl, nebezpečí populismu zažehnáno! Dokonce ani střízlivý Die Welt se neuchránil toho, psát v ranním komentáři o „hrdinovi Evropy„.

Jenže tvrdá čísla ukazují poněkud složitější obrázek. Stávající premiér Rutte skutečně vyhrál. Proti roku 2012 však přišel o 8 poslanců a nové složení parlamentu mu stavbu vlády nijak neusnadní. Wilders skončil druhý, nedosáhl na svoji kýženou metu, ale pět poslanců získal. Skutečný propad historických rozměrů postihl sociální demokraty, ač se o něm v komentářích mluví jen velmi málo.

Pojďme se tedy na ta čísla podívat.

*****************************

Nizozemský parlament má 150 poslanců, nejtěsnější většinu tedy tvoří 76 hlasů. Pokud chce vláda aspoň minimum stability, měla by jich mít spíše 78-79, jinak si každý poslanec může při každém hlasování hrát na primadonu a vyžadovat speciální zacházení.

Na rozdíl od ČR neexistuje v Nizozemí žádná pětiprocentní laťka. Do parlamentu se dostane každé uskupení, které posbírá dost hlasů na to, aby mělo aspoň jednoho zástupce, což znamená 0,67 %. Do sněmovny se tedy dostane více stran, než u nás. Jejich počet letos dosáhl rekordních třinácti.

Počet stran zvolených do Tweede Kamer

Největším poraženým voleb je sociální demokracie (PvdA, doslova Strana práce), která ztratila 29 poslanců; ze 38 jich zůstalo 9. Nasbírala jen 5,7 % hlasů, což je rekordně málo. PvdA bývala jedním z pilířů nizozemské politické scény, nyní z ní je okrajová entita.

Počet poslanců PvdA v jednotlivých volbách

PvdA doplatila mj. na to, že se delší dobu snažila sedět na několika židlích naráz. Původně založena jako strana „modrých límečků“, chtěla si je udržet, ovšem zároveň doufala, že získá na svoji stranu i levicové intelektuály a imigranty. Postoj socialistů vůči imigraci byl trvale vstřícný a nějaký čas platilo, že nově dovezení voliči se jim za to odměňují hlasy. Ale „politický stan“, který PvdA postavila, byl nakonec příliš velký a došlo k jeho fragmentaci podle zájmových skupin. (Sledujete to, páni z Lidového domu?)

Levicoví intelektuálové přeběhli ke Groen-Links, která řeší zejména témata typu gender, globální oteplování a uvolnění imigrace ze zbytku světa. „Modré límečky“ ji nezajímají ani formálně. Právě tato strana ulovila v letošních volbách 10 poslanců navíc. Nejvýrazněji zabodovala v Amsterdamu, který je mladých idealistů plný.

Muslimští imigranti začali v nezanedbatelné míře volit DENK, stranu, která působí dojmem Erdoğanovy nizozemské pobočky. Ačkoliv se DENK jako muslimská strana oficiálně neprezentuje, její reálný politický profil je dost jednoznačný. Dokonce i jméno samotné je slovní hříčkou (holandsky znamená „mysli“, turecky „rovnoprávnost“). Kdybych měl uvést nějaký český ekvivalent, představte si, že by v PSP ČR zasedli Muhammad Abbás a Muneeb Hassan Alráwí. Součástí programu DENKu je, mimo jiné, zřízení protirasistické policie a celostátního rejstříku usvědčených rasistů,kteří by nesměli být zaměstnáni ve veřejné sféře.

Ve středečních volbách získala DENK 2,1 % hlasů a 3 poslance. Jelikož podle statistik je v Nizozemí jen 2,4 % Turků a 2,2 % Maročanů, naznačuje to, že DENK má v muslimské komunitě významnou podporu (v desítkách procent). Rád bych na toto téma viděl pořádný výzkum a jakmile na nějaký narazím, napíšu o něm. Zatím vás mohu odkázat na tento článek v holandštině, který zmiňuje, že pro DENK hlasuje čtvrtina nizozemských Turků, zatímco přistěhovalci ze Surinamu a z Antilských ostrovů o něj žádný zájem nemají. (Proženete-li jej automatickým překladačem od Googlu do angličtiny, rozumět se mu dá.)

Celkově levicový blok letos hodně ztratil a jeho šance vytvořit vládu jsou nulové. PvdA + Groen-Links + SP mají dohromady jen 37 hlasů, což je čtvrtina křesel v parlamentu.

To ale neznamená, že Rutte a jeho VVD budou mít situaci zrovna jednoduchou. Základem budoucí vlády bude nepochybně trojice VVD + CDA + D66, protože VVD a CDA spolupracují tradičně a D66 jsou tak flexibilní, že jsou ochotni jít téměř s každým. Mají však dohromady jen 71 hlasů. I kdyby zverbovali na svoji stranu malou křesťanskou stranu CU, dosáhnou na 76, nejtěsnější možnou většinu. Buď se tedy mohou dohodnout na nějakém pravostředolevém mišmaši s Groen-Links, který ale kvůli široké rozkročenosti nebude mít žádný reálný politický profil, nebo budou muset zlákat některou z dalších pidistran, aby celkový součet dal trochu pohodlnějších 80 a více.

Pidistrany měly letos žně. Svoji přítomnost v parlamentu posílila například Strana starších lidí (50Plus), pak také bizarní uskupení jménem Strana zvířat (PvdD), nebo Demokratické fórum (FvD), které prosazuje přímou demokracii a jehož dva poslanci mohou sehrát v povolebním vyjednávání roli rozhodující síly. Nové složení parlamentu tak připomíná spíše karneval speciálních zájmů. Zajímavé je, že mimo parlament zůstali Piráti, kteří nasbírali jen 0,3 % hlasů. Jelikož podobně špatně dopadají v místních volbách v Německu, řekl bych, že éra Pirátů skončila. Nedokážou-li získat ani jednoho poslance v holandském volebním systému, který je malým stranám mimořádně nakloněn, nemohou si dělat moc velké naděje např. u nás.

Na závěr jsem si nechal komentář k roli Geerta Wilderse a jeho PVV. Před volbami deklarovali zástupci ostatních stran, že s ním spolupracovat nechtějí, a zdůvodňovali to vesměs jeho protiislámskými výpady a „populismem“. Domnívám se, že příčina Wildersova politického vyhnanství je někde jinde. Rutte a Wilders mají totiž spolu nějakou osobní historii.

V říjnu 2010 právě Mark Rutte vytvořil po volbách první Rutteho kabinet, menšinovou vládu, jejíž existence závisela – a teď hádejte na čem – na podpoře Wilderse a jeho strany, která zůstala v opozici. Koaliční strany tehdy uzavřely s Wildersem oficiální dohodu (gedoogakkoord) o tom, jak tato podpora z opozice bude probíhat. V řadě bodů (imigrace, sociální dávky pro cizince, nošení šátků v úřadech) vycházela Wildersovi vstříc. Tehdy, zdá se, Ruttemu Wildersův „populismus“ a antiislamismus zas tak fundamentálně nevadil.

(Podobné uspořádání funguje např. v Dánsku, kde Wildersovi političtí přátelé, Dansk Folkeparti, drží u moci menšinový kabinet premiéra Rasmussena.)

Jenže o dva roky později Geert Wilders dohodu vypověděl, když se s vládními stranami nedohodl na škrtech ve státním rozpočtu. Vláda padla a následovaly předčasné volby, po kterých Rutte vytvořil nový kabinet již bez podpory PVV.

Není tedy divu, že Rutte nemá Wilderse rád a nebude chtít podruhé riskovat osud svého kabinetu tím, že by s ním uzavíral dohody. Prostě mu nevěří. V televizních předvolebních debatách se také porafali jak dva vzteklí psi.

Ve věcech přistěhovaleckých se ovšem Mark Rutte Wildersovým pozicím mezitím dost přiblížil. Mezinárodní pozornost na sebe obrátil například celostránkovým inzerátem v lednu 2017, v němž vysvětluje, že správný Nizozemec se chová „normálně“ a kdo se normálně chovat nechce, má ze země vypadnout.

(Samozřejmě, vydá-li takový inzerát mainstreamový a EU příznivě nakloněný politik, tak to žádný „populismus“ není, jasné? Toho se mohou dopustit jen některé známé firmy, ale ne nový hrdina Evropy. Konec ironie.)

Na stabilní vládu to tedy v Nizozemsku moc nevypadá. Roztříštěnost politické scény je větší, než kdy předtím. Ačkoliv jednotliví voliči mají často dost vyhraněné názory, kam by měla země kráčet, jsou jejich preference natolik protichůdné, že se navzájem vyruší a žádný pohyb není možný. V takové situaci je nejjednodušší udržovat nadále status quo, který se udržuje „sám od sebe“.

Toto je mimochodem přesně situace, kterou nezvolené byrokratické struktury milují (a teď je jedno, jestli mluvíme o domácích kariérních úřednících, nebo o nějakých nadnárodních organizacích). Pokud se volení politici ocitnou v patu, exekutivní moc vcelku přirozeně přechází „o patro níž“ nebo „o patro výš“. Někdo ji vykonávat musí, země se nemůže zastavit jen proto, že se pan A a pan B neshodnou na novém kabinetu; a dosluhující vláda z minulého volebního období už toho mnoho nenadělá.

Podívám-li se na složení parlamentu, Ruttemu jeho situaci nezávidím. Wilders to má teď jednodušší. Tím, že nevyhrál, se ani nemusí snažit o sestavení kabinetu a může se omezit na bouření v médiích, které mu odjakživa šlo. Ale Rutte musí svoje nepříliš výrazné vítězství přetavit v reálnou vládu.

*****************************

Dodatek:

Zde najdete interaktivní mapu, která vám ukáže, v kterých oblastech měla která strana kolik hlasů. Pár zajímavostí:

- V Amsterdamu a Rotterdamu, které mají vysoký podíl muslimského obyvatelstva, zabodovala strana DENK výrazně nad celostátním průměrem: 7,5 % (Amsterdam) a 8,1 % (Rotterdam). V Rotterdamu DENK dokonce předstihla sociální demokraty, a to i přesto, že starostou města je populární Ahmed Aboutaleb, Maročan a člen PvdA.

- Město Maastricht si asociujeme s EU (maastrichtské dohody, maastrichtská kritéria), ale jde přitom o baštu Geerta Wilderse, jehož strana zde zvítězila s 18,7 % hlasů.

- Oranžové tečky na mapě, táhnoucí se napříč zemí, to je tzv. nizozemský biblický pás – okrsky, ve kterých žije mnoho silně věřících kalvinistů a kde boduje jejich strana SGP. Ačkoliv v celostátním měřítku má jen pár procent, v kalvinistických oblastech dominuje, např. v Reimerswaalu získala 33,4 % hlasů a v Urku dokonce 56,1 % hlasů. V kalvinistických oblastech je daleko větší porodnost než v Nizozemí jako celku, kolem tří dětí na ženu, takže lze čekat, že kalvinisté budou za pár generací hrát v nizozemské politice podstatně výraznější roli.

*****************************
*****************************

Hudební epilog
Nejznámější holandská metalová skupina, Within Temptation. Její zpěvačka Sharon je typ strašidelné krásky, na kterou jen tak nezapomenete. Vybral jsem skladbu, která není příliš tvrdá – zvládne ji i posluchač bez metalových sklonů.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora