Můj pařížský přítel mi poslal následující dopis. Dorozumíváme se postaru, neboť v dnešní době je to bezpečnější.
„Salut,
promiň, že na Tvoje otázky odpovídám až nyní, ale kampaň mi bere všechen čas. Za celou kariéru jsem nezažil tak důležité volby. Jde nejen o budoucnost naší země, ale celé Evropy.
Co je v pozadí aféry Francoise Fillona a kdo tahá za nitky?
Jsme svědky zavraždění jeho osobnosti sdělovacími prostředky francouzských oligarchů. Každý den se v nich ohřívají obvinění, že přeplácel ze státních peněz údajné služby své ženy a dvou potomků. Jsou správná? Patrně ano. Jsou trestná? Patrně ne.
Fillon prostě využíval systém jako všichni ostatní politikové. Proč se tedy útočí na něho a ne na jiné? Protože Fillon nikdy neměl být republikánským kandidátem. Vedení strany spolu s levicovou buržoazií a lobby Terra Nova, které prosazuje globalismus a nový světový řád, se dohodly, že primárky vyhraje konsensuální Allan Juppé, jehož těžké oplétačky se zákonem byly uloženy do šuplete zapomnění. Fillon měl hrát roli ovčáckého psa. Nalákat nespokojené republikánské voliče a odlákat některé Le Penové a socialistům, sehnat je do stádečka a předat je pomazanému Allanovi. To je osvědčená finta manipulátorů. V USA sehrál tuto úlohu Bernie Sanders. Ať chtěl či nechtěl. Vedení demokratů se totiž pojistilo upravením výsledků primárek, jak ve svých emailech prozradila Hillary.
Elita míní, lid mění. Naše se po primárkách octla tváří tvář své nejhorší noční můře, že ve finále mohou stát proti sobě dva kandidáti, Fillon a Le Pen, kteří dávají přednost národu před evropským federalismem a otevřeně mluví o spolupráci s Ruskem. To je nepřístojné a nepřípustné.
Naštěstí byl po ruce přijatelný uchazeč—Emmanuel Macron. Jeho volební program se rýmuje se zájmy a ideologií vládnoucí elity. Je proevropský, multikulturní, nadnárodní a protiruský. Ale pro to, aby měl zelenou, bylo nutno znemožnit Fillona. Dokumenty, z nichž skandál povstal, pocházejí z Ministerstva financí, které je už dlouho dobu schraňovalo. Byly předány Hollandovi k nahlédnutí a s jeho souhlasem postoupeny síti lidí kolem Macrona. Ti je látli satirickému týdeníku Canard Enchainé. Ačkoli je velice pochybné, že Fillon bude někdy obviněn, škody způsobené jeho věrohodnosti a osobnosti jsou obrovské. Fillonova oblíbenost u voličů znatelně poklesla a šance utkat se v souboji s Le Penovou se citelně zmenšila, zatímco Macronova neustále stoupá.
Kdo je Emmanuel Macron? Burzovní tisk o něm napsal, že před tím, než se dal na politiku, byl vedoucím kádrem Banque de Rotchild, ale o tom se moc nemluví. Upozornil na sebe dvěma počiny, proti nimž dělný lid bouřlivě manifestoval; marně, jako obvykle. Jedním je, že sepsal nový pracovní zákon, který ruší 35hodinový pracovní týden, dovoluje zvýšení až na 46 hodin po dobu dvanácti týdnů v roce a omezuje práva odborů. Druhým je, že jako ministr národního hospodářství Hollandovy vlády nejen nezabránil, ale napomáhal prodeji dvou klíčových odvětví Alstomu americkému konkurentu General Motors za „požární cenu“. Alstom je náš korunní high-tech klenot ve výrobě jaderných reaktorů, vysokorychlostních vlaků a elektrických převodů.
Jestliže Fillon obral stát všeho všudy o 900.000 eur, Macronovi bychom mohli přišít spoluúčast na ztrátě nejméně 450.000.000 eur pro akcionáře. Nádavkem nás připravil o dobře placená zaměstnání a nespočetné miliardy, které bychom jistě vydělali na zahraničních trzích za výrobky Alstomu. Teď některé musíme draze platit GM.
Máš pravdu, že ze všech socialistických kandidátů Benoit Hamon vypadá nejnadějněji. Jeho volebním tahákem je zaručený minimální příjem, protože chudoba v zemi se blíží k deseti procentům. Ale tuhle myšlenku je snadné odstřelit otázkou: kde na to vezmeš? Ostatní uchazeče můžeš klidně odepsat. Potápějí se. Mají mlýnský kámen na krku - Hollandovu pětiletku.
Může Macron vyhrát? S podporou, kterou má, a za přispění sil, které vytvoří bariéru Marine Le Penové, ano. Nebylo by to poprvé, co se politik z bankéřského kadlubu dostal do l ́Elisé. V roce 1969 se tehdejší elity dohodly, že prezident Charles de Gaulle musí odejít. Zákulisním čachrem a matením voličů dosáhly, že na jeho místo byl zvolen Georges Pompidou, poměrně nýmand jako Macron a taktéž kádr Rotchildovy banky. Pompidou se zapsal do dějin tím, že předal soukromým bankéřům La Banque de France, národní instituci, jejímž prostřednictvím vláda mohla podporovat a ovlivňovat hospodářský růst. Byla klíčem k poválečnému boomu v zemi. Tuto ztrátu pociťujeme dodnes velmi bolestně.
Co Macron udělá jako prezident? Podle mého soudu bude věrně a mnohem horlivěji sledovat stejnou hospodářskou a zahraniční politiku uskutečňovanou střídavě pravicí i levicí v posledních třiceti letech, která zavedlo naši zemi tam, kde jsme.
S jeho vítězstvím bude diskreditace stávajícího systému dokončena. A tím se otevře cesta pro naši novou Johanku z Arku, mladou nadějnou političkou Marion Maréchal, která je vnučkou Jeana Marie Le Pen, patriarchy rodinného klanu a otce Národní fronty.
Přijeď. Je tady větší legrace.
Jean-Jaques
P.S. Email bys už dostal, dopis musím ještě odnést do schránky, což mi dává příležitost připsat doušku. Právě jsem slyšel v rádiu, že Macron obvinil ruské hackery, že nabourali počítače celého jeho týmu a že ruská tisková kancelář Sputnik šíří falešné zprávy o jeho sexuální orientaci. Ale ta přeci není tajemstvím pro nikoho, kdo ví, že si vzal za ženu svoji bývalou učitelku, která je o dvacet čtyři let starší než on.“