Neviditelný pes

ÚVAHA: Proměna Spojených států ... amerických

8.2.2017

Volná připomínka díla O. Spenglera Úpadek Západu

Úžas, znechucení a nemalé obavy... to jsou pocity, jež mám při sledování televize či počitačového monitoru. Světová (stále ještě) velmoc Spojené státy americké, ve značné, historicky prokázané míře zachránci Evropy a větší části světa ve dvou válkách dvacátého století, levice a světlonoši politicky korektní, multikulturálnš ideologie proměňují tu zemi doslova k nepoznání. Slavná deklarace z roku 1776 je dílo, které levicí reprezenovaní demokraté a jimi rozněcovaný dav proměňují v neplatný cár. Slavní čtyři zakladatlé americké demokracie mohou být rádi, že to, co se v jejich zemi děje, už je trápit nemusí.

Kdo způsobuje tuhle (ano, dovolím si užít to slovo) tragedii? Kam se poděla soudnost, ne-li snad dokonce moudrost z hlav těch univerzitních profesorů a divoce řádících studentů, těch tisíců žen protestujích proti chimérám ubližování, k němuž nedochází? Co vlastně všichni tito už velmi nebezpeční nespokojenci vlastně od nové vlády Donalda Trumpa chtějí? Ilegální čin změnit v legální? Vždyť termín ilegální roven je termínu nezákonný. Požadují tedy neplatnost platných zákonů, není-liž pravda?

Nejposlednější událost na univerzitě v Berkley s děsivou jasností ukazuje, kam se Amerika pod tlakem davu a ve volbách poražených demokratů řítí. Jaký je vlastně rozdíl mezi řáděním Hitlerových Sturmabteilung, oněch hnědých košil, od běsnění na americké univerzitní půdě? Žádný, obojí není nic jiného nežli fašismus! Zastavení pohromy snad může předvídat jen snílek a zarytý optimista. Je vůbec reálně možné zvládnout ten chaos, který každým dnem nabývá na intenzitě? Kde je zrušena a potlačena svoboda slova (jako právě na zmíněné univerzitě), je na katastrofu zaděláno. To není z mojí hlavy, ale z hlav mnohem moudřejších. Tam jsou brány otevřeny diktatuře rozběsněnců, pro které jsou zákony jen dráždidlem pro jejich politickou korektností rozleptávané mozky, neschopné již vnímat fakta a skutečnost.

Je snad budoucnost USA v těch studentech, kteří splývajíce se zfanatizovaným davem kromě protestů nedovedou už nic víc než rozbíjet a ničit? To je lůza, ať jsou její požadavky vyslyšení (čeho, ale) jakékoli. Úder klackem do okna obchodu nebo vozidla by měl pro takového grázla znamenat cestu do vězení a ne zpátky do posluchárny!

Je snad tohle respekt k tolik proklamovaných lidským právům? Zaklínadla to dnešních pokleslých časů? O čích právech je dneska vlastně řeč? Právech rozběsněného davu v amerických i západoevropských městech či v místech vysokého učení anebo poslušného, daně platícího občana, respektujícího zákony své země a její ústavu? Kde se ocitla ta země svobody a demokracie jakkoli snad nedokonalé, proměněná věrozvěsty politické korektnosti a multikulturalismu doslova k nepoznání? Je to ještě Amerika, nebo Afrika? Nejsem si tak docela jist!

Jak asi by se dnes ptal básník: čas opponou trhnul a změněn svět, kam, kam padlo lidstvo staré? Odpovím: do tenat levicových liberálů valících se ulicemi amerických (ale i evropských) měst pod praporem politické korektnosti, jenž měl by mít stejně černou barvu jako prapor radikálních islámistů státu ISIL.

Pokud se laskavý čtenář domnívá, že blábolím, k tomu právo mu neberu. Doporučuji jen pečlivé sledování událostí a faktů s přihlédnutím k jejich chronologii.

Existuje snad mudrc, který by zevrubně a pomocí bohaté výbavy faktů a skutečností - místo tendenčních, zkreslujících informací dodávaných většinou medií - nechal nahlédnout do hlav těch tzv. elit, které dnes jsou světlonoši oněch dvou již zmíněných ideologií, a proč se takovými stali?

Rád bych ukončil úvahu na veselejší notu, ale je to vlastně možné, když významný německý časopis Spiegel na titulní straně publikuje prezidenta Trumpa, jenž má v ruce hlavu americké Sochy svobody, z níž ukapává krev? Tolik se vydavateli zalíbilo v dokumentech bojovníků zločinného ISIL se stejně uťatými hlavami v rukách, leč živých obětí? Vrcholem absurdity je, že Spiegel je právě německý časopis. Dokonalý to výpadek paměti!

Sděluji nerad a s vírou ve vlastní omyl, ale: cesta k normálnosti je definitivně zarubaná, nejen činy shora zmíněných věrozvěstů, lží a dokonalou ztrátou soudnosti, ale i zakázaným slovem...

Vancouver



zpět na článek