Inauguration (uvedení do úřadu) Donalda Trumpa se posléze konalo po dlouhé, přes 500 dnů trvající, značně komplikované, nicméně pro americké občany, ba i pro většinu světa důležité... eh... šarádě, jak se nejednou ony primárky presentovaly nezasvěcenému pozorovateli.
Mám ke Spojeným státům americkým z nejednoho důvodu (přes mnohé chyby, kterých se jejich vlády dopustily a dopouštějí) dobrý vztah, a tak se snažím sledovat, co se v té stále významné zemi děje.
Navzdory názorům, že na to, co se ve světě děje, mají vliv jiní pánové, nežli prezidenti - a to i tak mocných zemí, jakými jsou Spojená státy nebo Rusko -, myslím, že není jedno, kdo usedne v Bílém domě za prezidentský stolec.
Nikdy ale ten čas půldruhého roku onoho zápolení neměl (a to je i názor odborníků) tak dramatický průběh jako tento poslední. Nebudu opakovat věci dnes již notoricky známé. V letošních amerických volbách zvítěžil kandidát mnoha odboníky klasifikovaný jako kašpar a outsider; pro mne, asi v polovině průběhu té předvolební kampaně, fenomén Donald Trump. Svým názorem stal jsem se v očích nejednoho přítele a kamaráda naivním oslem, který byl o vítězství Trumpa přesvědčen a v to doufal. Byla to intuice, nebo snad moje letora nejít s většinovým davem? Sotva. Pro mne bylo tím hlavním, že on jediný ze všech kandidátů odsoudil politickou korektnost jako jednu z hlavních příčin negativních proměn ve světě. Nijak mne v názoru neovlivnilo, že ne každou jeho ohromou budovu, další extra dokonalé golfové velekolbiště vítám s nadšením, ale uvědomil jsem si, že dnes nastal krajní čas pro rozlišování podstatného od méně podstatnéného či doslova značně nebezpečného, a posuzovat uchazeče o úřad tak výynamný podle toho, co dokázal a co dokázat míní. A ne jenom nádhernou orální opájejíci rétorikou, jak prezident Obama při různých příližitostech (otatně se tvrdí, že užíval onho čtecího systému, nevím ale) činil.
K údivu své choti to zápolení o možnost stát se prezidentem USA v roce 2017 sledoval jsem dost pozorně, mnohdy s nepochopením již zmíněného předvolebního systému USA. (Nedávno jej ale poněkud objasnil na Neviditeném psu pan prof. Ulč, a sice tak, že vlastně ten systém pro členité Spojené státy dává smysl a že jeho tvůrci věděli, co činí). Takže ona demokraty opakovaná stížnost na to, že počtem hlasů, které dostala, Hillary C. zvítězila, je než výsledkem levicové, početné Kaliforni, (kde, jak jsem se dočetl, snad mohl volit každý) rozplývá se jako v lučavce královské faktem, že v elektorálním platném systému zvítězil Trump ve třiceti z padesáti států, což snadno lze zkontrolovat na vševědoucí Wikipedii.
Ale: čas pokročil, došlo k inauguraci, proměně prezidenta-zvoleného v pravomocného a jedině v USA legálního! Událost, k níž dochází ve Washingtonu každé čtyři roky, děje se a probíhá v podstatě dle stejných osnov a regulací po mnoho let. Přiznávám, že jsem podrobně sotvakdy sledoval kteroukoli z minulých tak, jak tu letošní. A snad žádná z těch minulých nebyla očekávána s takovým napětím a tak velikou přítomností ochránců pořádku jako tato poslední.
Po přísaze pronesl (spatra) prezident Trump inaugurační projev. V něm v podstatě opakoval vše, co říkal v průběhu primárek! To jsem věru ocenil. Vždyť, myslím, právě kvůli tomu, co sděloval jako svůj program, byl tak zcela jasně zvolen! To ale není názor davů nabuzených panem Sorosem či oním černochem z povolání Al Sharptonem a mnohými velmi liberálně-levicovými hereckými celebritami.
Jedna věta D.T. projevu utkvěla mi v paměti, ač mohla připomínat líbivou frázi. Prezident slíbil, že bude plnit a respektovat přání lidu (people), všeho lidu. A hlavně připomněl svůj slib udělat Ameriku opět velikou. Myslím, že v dobách, kdy skutečně byla velikou, svět nebyl v takových rozporech a nebezpečenstvích, jako je dnes!
Následoval dlouhý slavostní průvod, učastníků bych se nedopočítal, hudba, kostýmy, mnoho krásných slečen, kobyly, muzikanti, podívaná... dost peněz a úsilí v přípravě to asi všechno stálo, inu, je to americká tradice, můj názor je než názorem osobním, kapku bombastické snad...
Pak manželé Trumpovi se zúčastnili tří bálů, zatančili si a prezident na každém krátce promluvil. Působivým byl krátký kontakt s vojáky v Afghánistánu. Tolik tedy 20. ledna 2017.
Příští den vyrazily do ulic mnoha měst ohromné zástupy protestujících žen, dav to osvěžený i mnoha pány, v jednom šiku proti legálnímu výsledku amerických prezidentských voleb. V mnoha amerických i světových městech. Impozantní to množství, snímané médii.
A tu nemohl jsem nežli žasnout! Jak jenom tohle je možné? (To by mi vysvětlila asi moje babička, znalkyně přísloví a moudrostí. Říkávala: Chlapče, nevíme dne ani hodiny, všechno je možné pod sluncem!) Co a kdo v podstatě a vlastně provedl všem těm demonstrujícím ženám? Těm příslušnicím něžného pohlaví, z nichž se v tu chvíli něžnost velice vytrácela. Hesla, která zdobila ty davy, sice snad mohla sdělit důvod protestu, ale... co jim kdo dosud provedl? Čím se Trump provinil? Odsouzením politické korektnosti? Neřekl snad ve svém projevu, že chce učinit Ameriku znovu velikou, a to pro vřechny její obyvatele? Z toho přece velectěné dámy s transparenty nevyloučil! Proč vycházet z dosud neuskutečněného, v mnohém zkresleného a nepravdivého, co je vmontováváno do agendy Donalda Trumpa namísto vyčkání nejméně oněch tradičních 100 dnů vlády nového prezidenta? A zatím... děsivá šaráda nespokojenosti a protestů proti něčemu, co ještě není uvedeno v platnost! Co se dosud dělo kromě neustálé šikanérie Demokratickou stranou narušující hladký průběh předání moci jedné administrativy té následující?
K čemu tedy byly volby, jež proběhly v naprosté shodě se zákonem? Proč tedy nezvítězila paní Clintonová? Kde byly protestující dámy, ba i někteří pánové v ten volební den? Kde je respekt k ústavě těch dam, příslušnic něžného pohlaví? Kdo jim vlastně ubližuje? Dávno už nedošlo v USA k takovému opovržení selským rozumem jako v těchto dnech komplikujících převzetí úřadu novým prezidentem! Jaká to nechutná podívaná na ty ulice plné mas, podnícených nenávistí a neschopností reálného uvažování mnohých celebrit a demokratických politiků!
Pochodující davy připomínají sexuální eskapády nového prezidenta dosud spolehlivě neprokázané a zcela zapomenuta je ostuda napáchaná Billem Clintonem, mužem s tuze nepokojným poklopcem (termín Oty Ulče). Zcela evidentní je až křečovitá snaha demokratů do chvíle poslední zvrátit Trumpovo legální vítězství (přepočítávání hlasů ve třech státech, electoral college konečné hlasování, hackeři z Moskvy), nic to nepomáhá a poražení soptí a nadále se jen v očích normálního pozorovatele ztrapňují.
Zde musím připomenout, že věru nechápu tak dětinské chyby Donalda Trumpa, aby konstatoval, že účast na jeho inauguraci byla větší než před osmi lety, což tedy vyvrátit je více než snadné. Vždyt je to vlastně jedno. A počasí měl Obama lepší. Taková sdělení, myslím, by si měl Trump dobře rozmyslet. (Śkoda, že se se mnou neporadil, eh?)
Závěrem: Sdělil vlastně někdo na televizních kanálech zevrubně důvod a podstatu těchto demonstrací, kromě jen hlášení o jejich mohutnosti? Ostatně... mnohdy mne až irituje počet oněch analytiků vysedávajících před obrazovkami a sdělujících své názory... což tedy někdy je činnost posluchači užitečná, ale ne vždy. O tom, co za svou přítomnost na obrazovce pobírají a do banky s úsměvem nesou, radši ani nechci spekulovat. Popravdě, je mi to jedno. Naštěstí v Kanadě ty panely, placené možná z daní posluchačů, nejsou tak veliké jak u jižních sousedů...
Leden 2017
Vancouver