Poprvé ve své historii uspořádala francouzská pravice vnitrostranické primárky v americkém stylu. V jejich druhém kole vyhrál zcela přesvědčivě zástupce „pravice uvnitř pravice“ Francois Fillon, a bude to tak on, kdo se bude v dubnu (a zřejmě i v květnu) ucházet o vítězství ve francouzských prezidentských volbách.
Francois Fillon je kandidátem se zřetelným a jasným programem. Fillon je hodnotově konzervativní francouzský katolík, který odmítá „sňatek pro každého“ a je proti adopcím dětí homosexuálními páry. Odmítá multikulturalismus, prosazuje zpřísnění přístupu k výhodám francouzského sociálního a zdravotního systému, žádá zastropování přílivu migrantů do země a stejně jako Marine Le Penová chce ostře bojovat s radikálním islámem v zemi, v němž vidí zásadní ohrožení Francie. Je představitelem ekonomického liberalismu, na rozdíl od Le Penové, a volá po zásadních ekonomických reformách, které mají „vrátit Francii její velikost“.
I v zahraniční politice obhajoval nadějné teze: „konstruktivnější vztahy s Ruskem“ a příslib, že „v boji proti Islámskému státu by Francie neměla vylučovat spolupráci se syrským prezidentem Bašarem Asadem“.
Cesta k francouzským prezidentským volbám začíná. Ačkoli Hollandovým prezidentstvím zdiskreditovaná a rozbitá francouzská levice bude teprve vnitrostranické primárky pořádat v lednu, vypadá to, že právě Fillon a Le Penová by proti sobě mohli stát ve druhém kole prezidentské volby.
Právě proto zůstává nejasná odpověď na hlavní otázku, která rozhodne o výsledku voleb, jichž se oprávněně tolik obávají evropské politické elity: jak hluboké je rozčarování „zapomenutých Francouzů“ z politického establishmentu (jehož je Fillon součástí již třicet pět let!) a jak velká je jejich odvaha zatřást s tím vším podobně jako voliči britští a američtí.
Přáli bychom si, aby se naděje na změnu přelila z Velké Británie a USA i na kontinent – do Francie. Ať už to bude Francois Fillon, nebo Marine Le Penová.