Porovnávám nejpopulárnější americké časopisy. Týdeník Time 1. srpna 2016 na obálce mladistvý portrét Hillary s vesměs pochvalným textem. Její tehdejší prezidentský konkurent Donald Trump se v té době na obálce Time objevil aspoň třikrát.
První záběr jsem postřehl 25. července, jeho mohutnou blond hřívu ze zadu na křesle s výsměšným kovovým vysvětlením THE PRESIDENT, January 20, 2017, den inaugurace, jíž on se ovšem nedočká, hahaha.
Druhý záběr 22. srpna, toť Trumpova tvář s vysvětlujícím jedním slovem MELTDOWN - prezentace procesu rozpouštějící se tváře patetické postavy.
Záběr třetí, s datem 24. října čili již jen pouhé dva týdny před velmi překvapujícími volbami, s obálkou zvlášť výsměšnou, na níž seTrumpova vizáž natolik potupně scvrkla s vysvětlením TOTAL MELTDOWN - důkaz, že už se ta trapná nepříjemnost zcela rozpouští, definitivně pryč s ní.
A pak to tedy dopadlo hodně jinak. Nastalo hledání příčin, viníků, nikoliv ovšem ve vlastních řadách. Třeba se zmínit, že prezidentská kandidátka se ve své kampani téměř výlučně soustřeďovala na satanské vlastnosti svého rivala, zatímco svou nejposlednější tiskovou konferenci uspořádala před 250 dny, čili už kdysi hodně dávno.
Nicméně ona zůstávala. Nejlepší nadějí Ameriky (“America’s best hope,“ takto nazván úvodník ve velmi vlivném britském zdroji The Economist, 5. listopadu 2016 - pouhé tři dny před volbami), stejně jako vlastně všechny ostatní sdělovací prostředky, rovněž velebící tuto kandidátku. Zde hodnocenou jako revolucionářku, zkušenou ženu, ztotožňující se se zahraničními úspěchy prezidenta Obamy.
Trump je hodnocen hodně jinak: TURPITUDE (“podlost, hanebnost, zvrhlost“).
„Volba to není obtížná. Ve své kampani denně Trump dokazuje, že by byl hrozným prezidentem, zneužívá rasového napětí, nesouhlasíme s ním v otázkách životního prostředí, imigrace. . . . „ Sprosťák, narcicista, rasista, naparádněný pompézní (tawdriness) panák, takové a ještě horší to je.
- - -
Barack Hussein Obama, velmi brzo již končící nájemník Bílého domu, se ovšem o svém překvapivém nástupci nijak obdivně nevyjadřoval. Ve svých projevech zdůrazňoval jeho naprostý nedostatek kvalifikace, na což dotyčný reagoval s nemenší dávkou pohrdání. Například o Obamově neochotě, ne-li stydlivosti vyjádřit se o islámském terorismu jako o islámském terorismu, jeho úporné manipulace s eufemismy, když například mnohonásobné mohamedánské vraždění na vojenské bázi v Texasu zušlechtil přejmenováním na „nehodu v pracovním prostředí“.
Prezident vbrzku odcházející se s přicházejícím nástupcem poprvé setkal, spolu víc než hodinu poseděli v Bílém domě - v prostředí vzájemně víc příznivém, než se dalo
předpokládat. Výsledkem bylo překvapení a v hodně pokrokových kruzích zřetelně nepotlačené popuzení. Například Dana Milbank, pracovník v předním, velice liberálním deníku The Washington Post, spolehlivém to hlasu establishmentu, si troufl Obamu aspoň poněkud kaceřovat, poté, co on se o Trumpovi vyjádřil jako osobě pragmatické, nikoliv ideologické. Takové hodnocení aby se skálopevnou levicí pořádně zacloumalo.
Trump se rovněž zdárně uvedl v hodinovém interview „60 Minutes“, v němž bez obtíží reagoval na nejednu nejapnou otázku, jak že míní reagovat v boji proti fanatickým hrdlořezům ISIS. Tazatelce se dostalo odpovědi, že se přece nebude nepříteli svěřovat se svými plány, tak jak bohužel nezřídka činil jeho předchůdce. Trump takto na smeč nahrávat nebude. Stejně tak mu neimponoval Obamův strategický princip „v boji vést z pozadí“, čili ovšem vůbec nevést, ale za zády jiných se pohybovat, jinými být veden.
- - -
Těmito volbami nejen kandidátka Hillary prohrála. Důkladně se též zdiskreditovaly americké sdělovací prostředky včetně kdysi tolik oprávněně prestižních zdrojů jako The New York Times či Washington Post. Tato media se shodovala v přesvědčení, že Trump je neschopen vykonávat funkci prezidenta. V úvodníku „The debasing of American politics“, čili o znehodnocování její politiky (The Economist, 15. října 2016, necelý jeden měsíc před volbami), Trump je přirovnáván k chicagským gangsterům ze začátku dvacátého století, s pevnou předpovědí, že význam Ameriky se bude nadále zmenšovat, kdežto frustrace a ztráta iluzí bude mohutnět.
Přemnoho roků jsem trávil neděle pilnou četbou NYT. Už tak nečiním, což je i případ většiny mých známých. Marná se též jeví snaha nabídky předplatného našim studentům za pouhý zlomek donedávna požadované ceny. I někdejší velká novinářská esa okusila potupu pověsti průhledných břídilů, nijak to slastný pocit onoho humiliation (“ponížení, pokoření“). Též se netrefili v předpovědi harmonického převzetí vládní odpovědnosti bez přílišných komplikací, natož násilí, jak se tentokrát v listopadu 2016 uskutečnilo v tuctu metropolitních oblastí.
Již několikrát zmíněný týdeník Time, po triu Trumpa zesměšňujících obálek, se po volbách přizpůsobil nepopiratelné realitě, vítězný prezident již nikoliv všemi prezentován je jako trapný šašek k odhození. Tentokrát úvodník (s datem 21. listopadu 2016 na straně 4, s názvem Covering History, s podpisem autorky Nancy Gibbs, šéfredaktorky časopisu) se nevyhýbá nepřehlédnutelným nepříjemnostem. Ano, Trump triumphed. Trump slíbil adocílil, cose dřív nikomu nepovedlo. Političtí odborníci byli hromadně potupeni událostmi, které ignorovaly všechny předpovědi jimi učiněné.
Žádná instituce nezůstala ušetřena - rozhodně ne tisk, politické strany, jejich vůdcové, ba ani FBI. Trump porazil šestnáct rivalů své vlastní strany, v primárkách získal víc hlasů než kdokoliv v dřívějších dobách. To se mu podařilo v politické straně Republikánů, k níž on jen sotva patřil.
Mezitím Demokraté, jejich strana, před sebou mají šokující porážku a pramálo jednoty.
Čtyři dny po volbách s nikterak předpokládaným výsledkem, zde již několikrát zmíněný významný britský týdeník The Economist se nemohl vyhnout podstatnější zmínce o právě absolvovaném debaklu. Učinil tak na víc než na jedné straně z celkového počtu 82. Započato úvodníkem s lakonickým názvem THE TRUMP ERA. Ano, tomuto diletantovi, primitivovi, hulvátovi, mizerovi se to povedlo, což se přece nemělo stát!
Najednou History is back - with a vengeance. Dějiny se vrátily s veškerou pomstychtivostí. Ona obludně finančně nákladná volební kampaň potupila celý ten průmysl mudrců, poradců, odborníků, oněch pundits and pollsters.
Přehlédnuta, nedoceněna intenzita autentických frustrací a vzteku v národě. Naprostá většina Američanů se nepodílela na prosperitě. Ta většina obviňuje ony zejména ve Washingtonu si lebedící elity. A bídák Trump to využil a zneužil. „Mr. Trump harnessed this popular anger brilliantly. „ Helemese, tomuto padouchovi se to povedlo, nikdo jiný neměl takový nápad.
Uzavřu s výňatkerm, notně mi čpícím důkladným pokrytectvím: „The hope is that this election will prove cathartic“ - jak že nynější proces bude očistný, purgativní.
„Nothing could make us happier than to see Mr. Trump succeed in this way.“ Jinými slovy, tito nesmiřitelně zarputilí nepřátelé že by se mínili přátelit?
Ovšemže nikoliv. Následovalo pak poctivější přiznání: „We are deeply sceptical that he will make a good president - because of his policies, his temperament and the demand of political office.“
Inu, uvidíme, něčeho se určitě dočkáme.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče