Úvodem: ze zkušenosti jsou mi k smíchu všechny ty průzkumy veřejného mínění, považuji je nejen za nepřesné, ale i za ohlupování těch, kteří ve svých rozhodnutích nemají jasno a potřebují poradit.
V historii Ameriky, přesněji Spojených států amerických, došlo v těchto dnech k události v historii země ojedinělé, přinejmenším v mnoha letech posledních. Chlapík, boháč sice, podnikatel, ale jenž si v americkém Kongresu ani Senátu neodseděl ani hodinu a před cca rokem a půl rozhodl se kandidovat na sídlo v Bílem domě, na úřad prezidenta země, která, ač již není tou, jakou byla po mnohá léta, je stále světovou velmocí.
Blahosklonné úsměvy t.zv. politických odborníků provázely rozhodnutí tohoto úspěšného podnikatele a boháče, stejně tak jako kdysi Ronalda Reagana, dnes považovaného za jednoho z nejlepších amerických prezidentů, koketujícího s herectvím, byť v tomto případě jenom televizním.
Začala se tedy pro mnohé, i pro mne, mnohdy až nepochopitelná a rozhodně rekordně dlouhá šáráda amerických předvolebních primárek, procesu, který končí nominací vítězného kandidáta na prezidentský úřad za demokraty a za republikány, i když, jak se ukázalo, i kandidát stranicky nezávislý má a měl teoretickou šanci o křeslo v Oválné pracovně Bílého domu se ucházet.
Za stranu republikánů tedy v předepsaném čase do soutěže o nominaci nastoupilo bohatě kandidátů, pokud mne paměť nemejlí asi deset, ne-li víc. Méně ve straně demokratů, kde velmi rychle zbyli v soutěži jen kandidáti dva.
Všeobecně tedy šlo o osoby, jež v politice nebyly nováčky, kupř. bratr prezidenta G.W. Bushe Jeff a další. A mezi nimi v politice t.zv. outsider, dědic milionů, několikanásobný bankrotář, který ale vždy dokázal nepříjemnost proměnit jen v minulost a miliony svého otce v průběhu času zmnohonásobil. To jistě vyžaduje mnoho píle a talentu. Zda i kapku něčeho méně solidního, nevím. Možná.
Byl jediným, který si předvolební, na miliony náročnou kampaň financoval sám. Byl jediným, který prohlásil politickou korektnost za zlo dnešní doby, s níž je třeba se vypořádat, a ilegální imigraci do Spojených států za nepřípustnou a zemi neprospívající. Pohovořil ještě o několika dalších ožehavých tématech, které nemálo zneklidňují americké občany, tedy krom stoupenců politické korektnosti.
Nerad bych váženého čtenáře dlouze unavoval tím, co on, pokud dění sledoval, jistě sám dobře zná. Leč nastala věc zcela podivuhodná. Mnozí významní hodnostáři republikánů, ač snad jejich přáním bylo volby s demokraty vyhrát, předháněli se v t.zv. házení klacků pod nohy kandidátovi vlastní strany, který vyhrával jeden stát za druhým. To bylo pro mne cosi zcela nepochopitelného, tak zrádné počínání.
Přidaly se pak dámy, jež sdělovaly cosi o nepříhodném sexuálním počínání Donalda Trumpa před mnoha lety, aniž by stejné zdroje připomněly ostudu ex-prezidenta, manžela uchazečky o sídlo v Bílém domě.
A pak nastal den D. Osmý listopad 2016. Američané stáli dlouhé fronty před svými volebními místnostmi. Nikdy snad nebyla volební situace v USA tak dramatická, tak bohatě sledovaná... a ve výsledku snad jednou v historii z nejdůležitějších a nejpozoruhodnějších. Neboť: nedošlo dosud k další veliké válce. Ale ve světě není mír. Do jeho osudu, demokracie a svobody států, jako jakási jedovatá pára proniká nechtěná migrace davů, o jejichž charakteristice netřeba pojednat, neboť fakta, jichž je nespočet, posunují tento exodus do zcela jiného světla, než je definováno pojmem imigrace.
Americké volby se netýkají jen Spojených států amerických, ale i zemí dalších. Vlivem levicových liberálů, dnes klasifikovaných jako neomarxisté, vztah mnohých významných hodnostářů a ba i lidu v Evropě ke Spojeným státům americkým se proměňuje. Jsou považovány bezmála za nepřítele nejen Evropy, válečné štváče a vlastně nepřátele západní civilizace.
Z takových názorů běhá mi mráz po zádech. Źasnu, jak paměť mnoha lidí a politiků je chabá. Z dobrých důvodů a v samé podstatě? Pochybuju velice ...
Ale... Donald Trump. Navzdory všem těm výzkumům veřejného mínění (polls), navzdory zatracování, zesměšňování, varování, stal se zcela jednoznačným vítězem amerických voleb v tomto roce.
Jak už sděleno, byl jediným z kandidátů, který sdělil, jak zhoubná je politická koreknost, a nejeden americký problém nazval pravým jménem. A co je třeba udělat k nápravě.
Možná, že některé jeho názory a nápady budou těžko realizovatelné. Ale nebyl, pokud vím, nikdo z jeho oponentů a tím spíš Hillary Clintonová nebo Bernie Sanders, kteří by se o závažných problémech Ameriky podrobněji zmínili, natož pak o způsobu navrhované nápravy.
Snad díky tomu, že jsem už mimo kolotoč pracovně výdělečné činnosti, sledoval jsem předvolební dění v USA. A četl i zasvěcené texty přispěvovatelů do Neviditelného psa. A pokoušel jsem si z těch všech informací a z vlastního názoru složit jakousi závěrečnou mozaiku. A na ní začal se mi objevovat skutečný obraz toho muže s podivným účesem a čilou gestikulací, levicovým liberálem - ať americkým nebo evropským - zostouzeného, ale hovořícího o problémech světa jazykem jasným a věcným.
Co mne překvapuje dodnes: byl jsem asi jedním z mála, kdo věřil a vlastně si byl téměř jist vítězstvím onoho jakkoli kontraverzniho kandidáta na úřad, fenomena Trumpa. Neboť to, co se stalo, co on navzdory všem nástrahám dokázal, není nic než dokonalý příklad onoho slova fenomén.
Mám zcela osobní důvod vážit a cenit si Spojených států amerických navzdory všem omylům, kterých se jejich vlády dopustily. Bez amerického léku náš syn, v kritickém věku 14 měsíců onemocnělý, by asi nepřežil.
Žiji od roku 1968 v Kanadě, země s USA sousední a ze všech jiných zemí jim nejbližší v tom nejpodstatnějším. Ekonomikou, jazykem, politickým systémem, polohou a snad i kulturou.
Velmi rychle svět na konci dvacátého století a počátku následujícího prochází nejednou krizí, jsou války sice ne celosvětové, ale stejně tak devastující. Válka dříve politická, proměňuje se do terorismu, z jehož podhoubí vznikl ten děsný den 11. září roku 2001.
V posledních letech Spojené státy americké pozbývají svou bývalou prestiž, kterou si nepochybně v průběhu dvacátého století zasloužily. (Občas, když čtu kritiky této sousední země, napadá mne otázka: Jak by asi vypadal svět, kdyby se o odstranění jeho nemalých problémů nezasloužily právě Spojené státy americké?)
V Praze jsem si letos koupil mimo knihy Donalda Trumpa „Vraťme Americe její velikost“ i poslední knihu Benjamina Kurase „Poslední naděje civilizace“. Autor (B.K.) žije v Londýně i v Praze a evropské dění zná velmi dobře. Nemám věru důvod zpochybňovat jeho velice znepokojující informace. Ale pokud by i jenom pouhá polovina jeho informací ve zmíněné knize byla čirá skutečnost, pak mne napadá, že právě zvolení D. Trumpa může Spojené státy americké ochránit té devastace, na které tak zcela nepochopitelným způsobem pracují mnozí politici evropští, jak kniha B. Kurase sděluje. Ale k mému úžasu jsem se tam i dočetl o tom, že již dávno a pod taktovkou Baracka Obamy probíhá tichá, ale intenzivní islamizace i této veliké země. A pokud jde o knihu právě zvoleného amerického prezidenta, budu mít možnost dokonale si ověřit, jak své záměry v knize popsané bude uskutečňovat.
Pokud tedy všechen lid americký bude respektovat výsledky těchto letošních voleb a nedojde k nepokojům vyvolaným těmi, kteří odmítají změnu povážlivého trendu poklesu prestiže Spojených států amerických, pak nezbývá nic moudřejšího než vyčkat a poskytnout zvolenému prezidentu Trumpovi možnost, aby se své dobré sliby nejen pokusil splnit, ale skutečně je realizoval ...
Nebude to lehké, ale což dosud nedokázal dosáhnout vytčených cílů?
Odpověď: Dokázal.
Douška: Bude zajímavé sledovat počínání všech těch významných pánů, převážně tedy z medií, tak silně anti-trumpovských, jak málo nebo hodně teď budou obracet kabáty, spoléhajíce na to, že většina lidí si dokonale nepamatuje... V menší míře už to udělal i významný politik Paul Ryan.