Když byla v uplynulých dnech řeč o Donaldu Trumpovi, tak političtí pozorovatelé vydávali svoje přání za realitu, média tradičně jednostranně kázala, umělci se teatrálně pohoršovali, bankéři si rvali vlasy, diplomaté nediplomaticky poštěkávali a evropští státníci rozpačitě mlčeli.
A stalo se. Zvolen byl ten, koho tato pospolitost svorně odmítala. Jako vždy vyjadřovaly jejich postoje především jejich zájmy. Ale hlavně byly projevem hlubokého neporozumění podstatě věci. Ukáži to na dvou příkladech.
Většině těch, kterým se z nějakého důvodu říká političtí experti, se líbila zejména zkušenost Hillary Clintonové a kontinuita, kterou zaručovala. Ušlo jim však, že právě to hodně vadilo většině těch, kterým se říká obyčejní lidé. Ti totiž zkušenost překládali jako vychytralost a prohnanost v zákulisních vyjednáváních, která pravidelně dopadala v jejich neprospěch. A experty tolik ceněná kontinuita by pro obyčejné lidi znamenala, že se na jejich situaci minimálně další čtyři roky zase nic nezmění. Hillary Clintonová pro ně reprezentovala pyšnou, nenasytnou a sebestřednou oligarchii.
Na Donaldu Trumpovi kritizovala většina těch, kterým se z nějakého důvodu říká političtí experti, zejména to, že je populista a že nabízí příliš jednoduchá řešení. A právě to považovali voliči za jeho velkou přednost.
Co to je populismus, který mu předhazovali? Ano, především jsou to jim nepohodlné názory. Ale pro obyčejné občany znamená populismus starat se v první řadě o vlastní lidi a zachraňovat svět až tehdy, když nám přebývá. Populismus pro ně znamená řešit nejprve to, co zaměstnává statisíce a miliony lidí a teprve poté uspokojovat zájmy pár desítek tisíc lidí.
A příliš „jednoduchá“ řešení? Obyčejní lidé to překládají jako přestat hledat řešení v mlčenlivých kroužcích lobbistů, která jsou pečlivě vyvážená až do neúčinnosti. Tak třeba od zdi na hranici s Mexikem si obyčejní Američané slibují to, čeho dosáhli Makedonci uzavřením hranice s Řeckem. Jednoduché a účinné opatření.
Co dnes víme jistě, je pouze to, že je odvrácena hrozba pokračování dosavadní chybně nastavené politiky. Nevíme ale, jestli se Donald Trump dokáže prosadit proti finančně-politickému establishmentu. Nevíme ani kým se obklopí a komu bude naslouchat. Tato nejistota je ale určitě lepší než jistota vyloučené změny.
A jedno víme skoro jistě. Styl vládnutí potřebuje a při troše štěstí i zažije zásadní změnu. Začíná éra soustředění se na opravdu důležité problémy a účelná řešení. Politik, který bude chtít být úspěšný, se bude věnovat jen nejdůležitějším otázkám a řešit je přímočaře. A nezapomeňme, že inovace často přicházejí z Ameriky.