Na summitu se mluvilo i o migraci. Nezaznělo ale, že její příčinou je i nabubřelý sociální stát
Bratislavský summit Evropské rady se poprvé konal bez účasti Velké Británie. Ale Británie právně i fakticky je stále ještě členským státem EU. Dokonce ještě ani nestihla aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy, který pojednává o odchodu z Unie. Tak proč Britové v Bratislavě chyběli?
Snadná odpověď: vůdčí kontinentální mocnosti si chtěly nerušeně popovídat o Britech bez Britů, a proto svolaly takzvaně neformální summit. Moc chytré, že ano. Přesně tento typ kluzkého politikaření Britové nesnášejí. A nejen Britové. Pokud Brusel hořekuje, že „evropský projekt“ ztrácí podporu, měl by se zamyslet nad svými politickými praktikami.
V rukou Němců a Francouzů
Když je řeč o článku 50: praví se v něm, že po oznámení úmyslu odejít z Unie běží dvouletá lhůta pro sjednání podmínek odchodu. Jednají o nich odcházející země se zbytkem EU, který rozhoduje na základě kvalifikované většiny. Tedy vše bude v rukou Němců a Francouzů. Pokud nebude do dvou let od aktivace dosaženo smlouvy, odcházející země se náhle octne vůči EU v postavení dejme tomu Vietnamu nebo Argentiny.
Německo a Francie by tedy na základě Lisabonských smluv jednaly vůči Británii z pozice síly: buď nás poslechnete, anebo je konec s londýnskou City a před cestami na kontinent nás budete žádat o víza. Buďte rozumní.
Kromě několika horkých hlav nikdo v Británii nechce přesekat všechna pouta k EU, zejména pokud jde o volný pohyb zboží a kapitálu. Ani volný pohyb pracovních sil není tak zásadní věcí. Chudší Britové, zejména ti, kteří pocházejí z Pákistánu, sice žárlí na pracovní úspěchy polských imigrantů, ale hlavním důvodem brexitu je touha, aby britská vláda sídlila v Británii.
Nicméně rychlý odchod podle německých a francouzských not by poškodil Británii. Pokud jde o dlouhé vyjednávání, poškodilo by Británii dost možná ještě více. Proto Theresa Mayová zatím stále neaktivovala článek 50, ačkoli Brusel i britští radikálové ji k tomu nutí. Premiérka je moudrá žena a chápe, že unáhlenost není namístě. Může se tedy stát, že Británie zůstane členskou zemí EU ještě překvapivě dlouhou dobu.
Rozdávání peněz za nic
Británie nicméně nebyla hlavním tématem summitu. Těmi byly migrace, terorismus, sociální nejistota a hospodářská stagnace kontinentu. Teprve v roce 2015 dosáhla ekonomika eurozóny stejné velikosti, jakou měla v prvním čtvrtletí 2008. Růst je chabý a jeho budoucnost je nejistá, i když se Evropská centrální banka opravdu snaží. Kde je problém? Část problému spočívá v měnové politice samotné ECB. Ta se snaží povzbudit hospodářský růst masivním napouštěním peněz do oběhu. Objem likvidních peněz vzrostl v eurozóně o 80 procent oproti počátku roku 2008. Ale objem úvěrů celkově poklesl, i když úrokové sazby jsou extrémně nízké.
Centrální banka neumí vyčarovat solidní dlužníky žádnými prostředky. Nízké sazby pak znamenají, že střadatelé a majitelé dluhopisů musejí více investovat do cenných papírů a méně spotřebovávat, aby byli schopni dosáhnout svých finančních cílů. Zdánlivě expanzivní měnová politika nese v praxi opačné výsledky.
Evropská unie ovšem ignoruje hlavní příčinu migrační krize a zároveň hospodářské stagnace. Touto příčinou je sociální stát. Dávat lidem peníze jen tak za nic je hloupý nápad podle všech měřítek. V první řadě je drahý. Je nutné brát peníze produktivním zaměstnancům a podnikatelům, aby si neproduktivní a líní mohli žít v komfortu. To nevyhnutelně vede k deformaci ekonomiky, která se dlouhodobě pohybuje pod mírou svého potenciálního hospodářského růstu.
Jistě, do nějaké míry je asi třeba mírnit chudobu. Evropský sociální stát ovšem již dávno přesáhl veškeré rozumné rozměry. Veřejné sociální výdaje požerou v současné EU zhruba čtvrtinu hospodářského produktu. V roce 1986 to byla pětina a již tehdy byl sociální stát přehnaně nabubřelý. Během 60. let, kdy Evropa byla hospodářsky nejzdravější, sociální stát spolykal jen 10 až 13 procent tehdejšího HDP.
Málokterého politika v dnešní Evropě napadne, že migrační krize je především důsledkem existence sociálního státu na jednom břehu Středozemního moře a nejméně miliardy chudých na druhém břehu. Ploty a bariéry neřeší podstatu problému. Investice do rozvoje afrických a arabských zemí jsou bezvýznamné. Jedině drsná redukce sociálního státu by Evropu ozdravila, ale který politik to řekne nahlas?
Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners
LN, 21.9.2016