Nulová reflexe ekonomických problémů EU
Málokterý projev vrcholných evropských lídrů je tak vzdálený realitě dneška jako projev předsedy Komise Junckera (dlouholetého lucemburského ministra financí) v Evropském parlamentu z minulého týdne. Žádná reflexe aktuálních problémů, žádná debata příčin dnešních potíží. O Junckerových tématech v projevu k ekonomice a hospodářské politice to platí snad nejvíce.
Pokud by mělo jít o skutečný projev o „stavu Unie“, pak by předseda Evropské komise nemohl nezmínit brexit (zvláště, když z Bruselu zaznívaly katastrofické scénáře vystoupení Británie z EU), nemohl by se nevěnovat nevyřešené řecké krizi (která pokračuje, jen neplní první stránky deníků), akcelerujícím potížím bankovního sektoru v Itálii i dalších zemích jihu, dnešní bezprecedentní měnové politice ECB a obecně debatě o reformě eurozóny, či by nemohl nezmínit narůstající přeregulovanost evropské ekonomiky. Nic z toho v projevu není.
Místo toho Juncker akcentuje potřebu zesílit sociálně tržní hospodářství (dokonce říká, že „Evropa není Divoký západ“), potřebu ochraňovat Evropany před nadnárodními firmami či nutnost sociálního aspektu soutěžního práva. Euro dle Junckera v krizi ukázalo svou odolnost, zůstalo silné a ochránilo Evropu před ještě větší nestabilitou a „přináší obrovské ekonomické výhody“. Jako příklad pozitivního vývoje dneška zmiňuje výrazné zotavení z krize ve Španělsku. Předseda Juncker patrně nevidí, že EU od krize ekonomicky stagnuje, průměrná míra nezaměstnanosti v EU (aktuálně 8,7 %) je stále daleko od předkrizové úrovně (7,1 %), ve zmíněném Španělsku je nyní míra nezaměstnanosti téměř dvojnásobná – 20,2 % (červenec 2016) oproti 12,1 % (září 2008), v Řecku (kterému v ekonomické části projevu není věnována žádná zmínka) je trojnásobná – 23,5 % oproti 7,6. Místo volného trhu, snížení regulací, dotací a dalších zásahů, které ekonomiku dusí, chce Juncker všechno možné chránit – zemědělstvím počínaje a ocelářským průmyslem konče. V souladu s mainstreamem hledá řešení všech problémů v „digitální ekonomice“.
Vzhledem k závažnosti dnešních problémů v Unii až neskutečně zní (nemalá) pasáž o tom, jak novináři, vydavatelé a autoři mají dostávat za svou práci spravedlivou odměnu. Ve stejném odborářském duchu pak je i obecné heslo, že by pracovníci měli „za stejnou práci na stejném místě dostávat stejnou odměnu“ a že jednou z priorit Komise je boj s „vykořisťováním“ (to je opravdu slovník Junckera) pracovníků z Východu v západních zemích EU.
Lékem na stagnující hospodářství Unie podle něj není méně regulací, více trhu a obchodu, ale staré keynesiánské recepty v podobě posílení Investičního pánu pro Evropu a zejména pokračování v další centralizaci, jako je urychlení vzniku unie kapitálových trhů či evropský systém záruk pro mladé lidi na trhu práce. Jako z dob minulých pak zní nápady na zřízení „evropských sborů solidarity“, v nichž mají mladí Evropané šířit po Evropě solidární chování, které je dle Junckera jedním z hlavních viníků současného stavu.