Odchod Velké Británie z Evropské unie je pochopitelně předmětem obrovského množství komentářů a analýz. Poněkud se v nich však ztrácí ohled na skutečnost, co může znamenat pro východní politiku unie, konkrétně pak pro případný vstup Ukrajiny, jež, mimochodem, koncem srpna oslaví čtvrtstoletí od vyhlášení nezávislosti.
Ukrajinským vyhlídkám na vstup do Evropské unie totiž brexit uštědřil těžkou ránu, a to z řady důvodů. Jeden z nejdůležitějších tvoří fakt samotného odchodu druhé největší unijní ekonomiky a stále jedné z nejvýznamnějších zemí světa. Evropská unie tak nutně oslabí, ekonomicky, politicky i na prestiži.
Brexit rovněž vyvolal přímo tsunami diskusí, kudy by unie měla dále směřovat, zda by se v reakci na britský odchod měla prohloubit integrace či naopak, zda by nebylo vhodné stávající integrační stupeň raději rozvolnit. Každopádně se Evropská unie nyní bude patrně zabývat především sama sebou, nikoliv další expanzí.
Sociální a ekonomická zaostalost
Ukrajina představuje zemi ekonomicky i sociálně stále zaostalou a v případě vstupu by se tudíž stala hlavním příjemcem peněz z evropských fondů. Ty se ale po britském odchodu ztenčí a ukrajinskému vstupu též mohou skrytě i otevřeně oponovat země, které v současnosti z fondů čerpají nejvíc, neboť kombinace důsledků brexitu a vstupu Ukrajiny by pro ně prakticky znamenala asi dost citelné zmenšení bruselského „fondokoláče“.
Důležité a neradostné jsou však i samotné příčiny hlasování britských voličů pro brexit. Ovlivnila ho totiž především obava z imigrantů ze zemí střední a východní Evropy, potenciálně beroucích práci „domorodcům“. Že o ni reálně příliš nestojí, poněvadž pracovní pozice obsazované přistěhovalci zpravidla považují za podřadné, nechme nyní stranou.
Tak jako tak, za této situace si skoro žádný evropský politik nedovolí svým voličům předestřít představu brzkého vstupu nové východoevropské země, navíc dost lidnaté, čítající přes čtyřicet milionů obyvatel. Země, jež je navíc ve faktické válce s Ruskem.
Nizozemské „ne“
Referendum, které letos na jaře v Nizozemsku odmítlo asociační dohodu Evropské unie s Ukrajinou, ovládly přesně tyto obavy – obrazně řečeno strach z „ukrajinského instalatéra“ – a lze ho tedy považovat za jistou předzvěst brexitu.
A byť jeho výsledek není právně závazný, asociační dohoda zatím plně ratifikována nebyla, neboť stávající nizozemská vláda se bojí negativní reakce voličů, kdyby na výsledek referenda nebrala žádný ohled. Ostatně, v zemi tulipánů se blíží parlamentní volby, které se musí konat nejpozději v březnu příštího roku.
Inu, situace k optimismu příliš nevelí. Tím spíše je ale třeba neházet Ukrajinu přes palubu a snažit se uchovávat, ba rozšiřovat ekonomické, politické i kulturní vazby, jež ji k Evropě poutají. Určitě není v našem zájmu ponechat tuto zemi napospas osudu, nebo konkrétně Putinovu Rusku. Ukrajinská integrace do Evropy bude každopádně během na delší trať, než se ještě před časem mohlo zdát.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus