Neviditelný pes

GLOSA: Malý vlastenecký boj

20.7.2016

Ve Francii se z reakce na teror stává politická zbraň

Teroristické útoky, ať už je za nimi nenávist, fanatismus, politika či jen chorý mozek, vytvářejí atmosféru jednoty. Celá společnost, politický národ, civilizace se cítí útokem stmelena. A i kdyby si to většina nemyslela, politici to připomenou, někdy až s přepjatým patosem. V tomto smyslu se Francie po útoku v Nice poněkud vymyká.

Francie narušuje stereotyp, že klima po aktech teroru se nevyužívá k vnitropolitickému boji. Zajímavé je, že narušení nevychází jen od protisystémových stran, od kterých se to očekává jaksi automaticky (Národní fronta Marine Le Penové). Reakce na teror coby politické zbraně se chopila i státotvorná opozice, konkrétně Republikáni Nicolase Sarkozyho.

Je jistě otázka, nakolik se tu odráží fakt, že Francie je sužována terorem už 18 měsíců, nebo zda se spíše projevuje posun směrem k „hlasu lidu“, který teď rezonuje v celé Evropě (čerstvě v Británii a Rakousku). Ten nelze pominout. Pozoruhodné je, že více než Le Penová či Sarkozy se jím zaštiťuje samotná vláda, konkrétně ministr vnitra Bernard Cazeneuve.

Cazeneuve vyzval Francouze, aby posílili operační rezervy bezpečnostních složek (policie i armády). Zajímavé je ale oslovení: „Vyzývám všechny ochotné francouzské vlastence.“ To je novinka. Výraz vlastenec má v dnešní západní společnosti cejch téměř sprostého slova. Americký Vlastenecký zákon přijatý po 11. září 2001 je pokládán za cosi reakčního a represivního. Před měsícem vyzvali němečtí Zelení, že se nemá fandit ani národním týmům na fotbalovém euru. A do toho přijde Cazeneuve s apelem na vlastence. Co nám to připomíná?

Před 75 lety, když nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, se Stalin na čas úplně vytratil. Pak se náhle objevil a oslovil národ s apelem, který se vyhýbal slovu komunismus, ale zdůrazňoval ruské vlastenectví, do té doby potlačované. Tak vznikl výraz Velká vlastenecká válka, dodnes platící za úctyhodný. Dnešní Francie žádnou paralelou není. Ale chtě nechtě ukazuje, že když společnosti či národu teče do bot, vlastenectví přestává být historickou veteší.

LN, 18.6.2016



zpět na článek