Celá ta záležitost se Zátokou sviní před 55 roky má ještě jednu skrytou stránku. o které politická korektnost nemluví. Castrova posice té doby nebyla ještě příliš pevná. To plynulo z toho že to nebyl Castro a jeho „Barbudos“, vousáči, kdo vyhnali Batistu z Kuby. Castro a jeho banda byli zašiti v horách, kde je Batistova armáda, až na menší potyčky, jenom hlídala a celkově nechávala na pokoji. Batistův režim se zhroutil jako důsledek povstání liberální městské opozice a Batista zpanikařil a odletěl.
Castro jenom využil momentálního bezvládí a sestoupil z hor se svojí disciplinovanou jednotkou, vyplnil vzniklé mocenské vakuum a uchvátil moc.
Oposice proti jeho vládě se projevila pokusem o povstání v Havaně a po jeho potlačení se demokratické síly uchýlily do hor a použily stejnou taktiku proti Castrově režimu. Mimo toho zde bylo stále ještě značné množství menších nepokojů, které levicový tisk, i u nás, samozřejmě, zamlčoval. Tato aktivita dostávala podporu jak od Kubánců na Floridě, tak od americké vlády. Takže vylodění asi čtrnácti set demokratických Kubánců mělo dobrou naději na úspěch. To také potvrzuje reakce místních lidí v městečku v zátoce. Tam režim vytvořil padesátičlennou jednotku místní milice, která se v reakci na vylodění sešla a hlasovala, zda bojovat proti invazi nebo se k ní přidat. Kromě tří, kteří chtěli zůstat věrní režimu a kterým bylo dovoleno v klidu odejít, většina rozhodla připojit se k invazi.
Za těchto okolností Kennedyho rozhodnutí odmítnout povstalcům leteckou podporu, která byla nezbytně nutná k neutralizaci Castrova letectva, byla zrada povstalců a s nimi kubánského lidu. Stejně jako jeho zákaz, aby námořnictvo, které je tam dopravilo, šlo a alespoň je zachránilo. Místo toho museli bezmocně přihlížet, jak je Castrovo letectvo a dělostřelectvo masakruje. Později, v rámci dohod o stažení sovětských raket z Kuby, jako protipožadavek americká vláda zastavila podporu povstalcům všeobecně.
Taková ujednání dala režimu konečně tu legitimitu, kterou do té doby postrádal, i u kubánského lidu. Jakkoliv neochotně a spíše pasivně. Kennedy svým jednáním pomohl ustavit tu nejvražednější tyranii v dějinách Latinské Ameriky. Snad s možnou výjimkou Lopeze v Paraguayi v devatenáctém století. Lppez byl ale klinicky blázen, který nechal i svoji vlastní matku popravit pro velezradu. A zničil Paraguay své doby.
Keennedy zdědil plán osvobození Kuby od předcházející vlády a když nebylo politicky únosné ho přímo zrušit, udělal alespoň vše pro to jej zmařit.
Toto ale nebyla jediná zrada, které se Kennedyho klan dopustil. Stejně zradil i svůj vlastní národ, spolu se svým snad ještě horším bratrem Robertem. Ti dva to byli, kteří otevřeli hranice návalu neabsorbovatelných a často nepřátelských přistěhovalců zrušením starého imigračního zákona a nahrazením ho novým. Robert Kennedy měl i tu drzost při tom prohlásit, že tento nový zákon nezmění demografické složení Spojených států. Jeho zastřelení přišlo příliš pozdě, tomuto nezabránilo, ale snad zabránilo dalším škodám. Dalším zločinem éry Kennedyů bylo zrušení takzvaného Haysova kódu, nebo Produkčního kódu, který zakazoval v kultuře cokoliv, co by ohrozilo bezpečnost rodiny, chápané jako základ společnosti. Záplava americké kultury explicitním násilím a sexem se datuje od té doby. Rozvody, děti bez obou rodičů, kriminalita, rozmach homosexuality a pornografie jsou jen některé z důsledků této politiky.
Tyto dva politicko-společenské zločiny Kennedyů prakticky zničily, co bylo nejlepší v americké společnosti - její homogenitu, morálku, bezpečnost, čestnost. Tyto vlastnosti bylu pod útokem již předtím, Kennedyové (a ti za nimi) ale otevřeli stavidla. Jsou dnes lidé, kteří říkají, že Ameriku by mohla zachránit už jenom drastická revoluce. Ať je tomu jakkoliv, ukazuje to na to, že velké civilisace skutečně mohou být zničeny pouze vnitřními nepřáteli.