Realita, nebo jen strašák?
Při odpovědi na tuto otázku můžeme vycházet z definice „studené války“, jak ji uvádí Britský slovník. Studená válka je „stavem politického nepřátelství a vojenského napětí mezi dvěma zeměmi nebo silovými bloky, zahrnujícím propagandu, podvratnou činnost, hrozby, ekonomické sankce a jiná opatření než otevřenou válku“.
Naproti tomu generální tajemník NATO Stoltenberg ve svém vystoupení v květnu 2015 prohlásil: „Studená válka byla globálním sporem dvou ideologicky principiálně odlišných bloků. V současné době je situace zcela jiná, proto používat tento termín v současnosti je neodůvodněné.“
Dalším faktorem, který nutí světové aktéry k určité formě spolupráce, která neexistovala v období studené války, je vzestup společného nebezpečí – terorismu.
Na druhé straně ruský premiér Medvěděv na letošním Mnichovském bezpečnostním summitu prohlásil: „Politická linie NATO ve vztahu k Rusku zůstává, podle našeho hodnocení, nepřátelskou a uzavřenou. Je to možné říci i ostřeji: sklouzli jsme do časů nové studené války.“
Stav, v kterém se v současnosti nacházíme, je charakterizován snahou států, které chtějí získat nebo obnovit ekonomickou a vojenskou sílu a posílit svůj vliv ve světě na jedné straně a na straně druhé snahou USA k zachování své dominance. Jak napsal v úvodu Národní bezpečnostní strategie USA prezident Obama: „Každá úspěšná strategie pro zajištění bezpečí amerického lidu a prosazování našich národních bezpečnostních zájmů musí začínat nepopiratelnou pravdou – Amerika musí vést.“ Tomu zřejmě bude oponovat Ruská federace, která se cítí být ohrožena ve svých životních zájmech.
Proto, podle mého názoru, může stav napětí eskalovat bez ohledu na společné potřeby. Definice, která je formulována v Britském slovníku, přece zcela odpovídá již současnému stavu. Možná, že se nacházíme v období „zamrzlé studené války“. Doufejme, že nepřeroste v„horkou variantu“.
Autor je bývalý ministr obrany